Černé kameny (skály)

Titulek tohoto článku jsem převzal z označení rozcestníku, nacházejícího se nedaleko tohoto „skalního městečka“. Jmenovci blízkých, slavnějších a výše položených (o 400 m a kousek) skalek poblíž Skřítku své hvězdnější kolegy – alespoň podle mého názoru – v mnohém dokonce předčí. „Naše“ Černé kameny, kterými prochází žlutá TZ, najdete v nadmořské výšce 550 metrů a jejich návštěva určitě stojí za to. Možná právě ona nadmořská výška je jejich výhodou. Na běžnou krátkou vycházku se chodí jinam a – většinou – níže a příležitostný i pravidelný návštěvník Jeseníků pro změnu obvykle volí trasy v nadmořské výšce přibližně dvojnásobné. Sběratele kuriozit a rekordů možná v tomto případě zaujme skutečnost, že během relativně krátkého časového i vzdálenostního úseku mohou navštívit dvě stejnojmenná místa. Vždyť vzdušnou čarou jsou od sebe vzdáleny přibližně 8,5 kilometru. Pro příznivce veřejných dopravních prostředků je jistě dobrou zprávou, že si mohou vybrat, jestli toto místo navštíví ze Sobotína, Rapotína, Petrova nad Desnou, Velkých Losin nebo Maršíkova, přičemž - vyjma posledně jmenované – se všechny tyto obce mohou pyšnit i železniční stanicí.

Jak jsem již uvedl, tyto Černé kameny jsou relativně dobře utajené (určitě se tam chodí, ale za celou cestu jsme nepotkali ani živáčka) a také má snaha sehnat o nich nějaké informace byla zpočátku naprosto marná. Dočetl jsem se sice měkolik zajímavých informací o výskytu – v rámci této oblasti - neusměrněných pegmatitů v desenské klenbě nebo o zastoupení minerálů jako je například beryl, granát, muskovit, columbit, zirkon, bismutit, goethit a hematit, ale to bylo vše. A přiznám se, nejsem příznivcem tohoto vědního oboru, takže jsem zůstal i nadále geologicky a mineralogicky nepolíbený a tápající. Navíc si nejsem jistý, že použitím předchozích – pro většinu běžných smrtelníků takřka neznámých – výrazů získám davy turistů, toužících toto zajímavé místo v blízké budoucnosti navštívit. Přitom jsem se ani neoháněl třetihorní krou, pleistocenním ledovcem nebo kryogenními tvary. A tak jsem zkoušel pátrat dál.

Uspěl jsem až v kruzích akademických. Takže teď již vím, že Černé kameny jsou tvořeny horninou zvanou gabroamfibolit se sklonem vrstev dvacet stupňů. Moc jsme si nepomohli, že? Lokalita Černých kamenů se dá rozdělit na dvě části. Tu první tvoří tři mrazové sruby o rozměrech (přibližně, v metrech a v pořadí délka, šířka, výška) 31 x 20 x 6 (I.), 7 x 6 x 6 (II.) a 22 x 12 x 7 (III.). Mrazové sruby doprovází menší Kamenné moře. Druhou část tvoří jeden velký mrazový srub o rozměrech 129 x 29 x 10. Přes svůj rozměr je méně nápadný - neb lesem více krytý - a rovněž doprovázený menším Kamenným mořem. Jako největší „kapky v moři“ bývají uvaděny balvany tvaru krychle o jednometrové hraně, ale našel jsem tam i větší „macky“. Mrazové sruby jsou narušeny kořeny stromků i mechorostů a – to zejména - vodní erozí. Vzniklé pukliny způsobuje – samozřejmě – odněkud padající voda. Ale mnohé z nich jsou pořád hodně koukatelné.

Závěr shrnu jen velmi krátce. Z pohledu fotografa je - pochopitelně - lepší volit návštěvu tohoto místa brzy na jaře (když stromy ještě nejsou zelené) nebo později na podzim (když už zelené nejsou), ale na Černých kamenech se nám i tak hodně líbilo. Možná i díky tomu, že mezi mrazovými sruby procházíte po „černých“ Kamenných chodníčcích. Ty působí dojmem, že se zde objevily teprve nedávno pro pohodlí příchozích. Chvílemi jsem měl pocit, že se najednou odněkud objeví nějaký mužik a bude nám vnucovat vstupenku. Asi bych ji i zaplatil. Věřte mi, je to opravdu hezké místo …