Česká Kanada - na rozcestí u Stálkovských skal

O slavných Stálkovských skalách jsem už cosi četl, viděl fotografie z místa (a dokonce i jeden dokument), jenže vše ve mně vzbudilo poněkud rozporuplné pocity.

V lokalitě se nachází jedna větší skála a se zbylými menšími žulovými roztroušenými bloky se tady vyskytuje něco na způsob malé skalní dědinky. To vše je doplněno konstrukcí v podobě dřevěného lešení, na němž jsou ve výšce umístěny dřevěné podesty pro stany… a ukotveno lany nataženými mezi stromy a omotanými okolo skal. Tak trochu to prý připomíná opičí tábor anebo lanový park, ale v tomto kuriózním místě se už od LP 1965 konají každoroční letní skautské tábory.

Je mi jasné, že takovýto „divoký“ lesní tábor musí vzrušovat každého „normálního“ kluka, který má v sobě alespoň špetičku zájmu o pořádné dobrodružství, jenže takových dneska mezi nimi asi už moc není. Tu většinu, svírající neustále v rukou svůj proklatě chytrý mobil, tábor neosloví… a vidět jej jejich rodiče, tak ti by svého rozmazleného synáčka na takovýhle „nebezpečný“ pobyt přece nikdy nepustili!

 

Já nakonec Stálkovské skály na vlastní oči neviděl. Od rybníka Malý Troubný to bylo k rozcestí u skal asi 300 metrů. K táboru sice odsud přes zarostlou paseku vedla vyšlapaná pěšinka, jenže se z něj (teď před začátkem sezóny) ozývalo rytmické bušení kladiv... a já se rozhodl, nejen že ty „opraváře“ nebudu zbytečně otravovat, ale že to tam vlastně vidět ani nemusím.

 

Jakožto pravověrnému „skálofilovi“ jsou mi totiž mnohem milejší pohledy na útvary neživé přírody, dosud nepoznamenané rukou člověka.

 

A proto jsem raději věnoval pozornost lesnatému okolí rozcestí, kde se na dohled žluté tur.trasy pod stromy válely anebo z návršíček tyčily nízké skalky a balvany.

Tohle bylo mé první setkaní s žulou, tak typickou pro oblast České Kanady, a mně se její tvary moc líbily. Na rozdíl od našich divoce rozeklaných karpatských pískovců tyhle „exotické“ zaoblené tvary - připomínající tam pohovku, tam zase poklidně ležící dobytče – v mé mysli vytvořily atmosféru jakési domácké pohody.

 

No, a že jsem Stálkovské „skalní město“ ani jediným očičkem nezahlédl, mne vůbec nemrzelo: na další trase mne totiž zanedlouho čekaly bizarní útvary vypínající se podél Graselovy stezky!