Do Habeše (tedy promiňte, Habešovny)
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Místní část
Minul týden a do Kladna jsem vyrážel znova (Ale tenhle slovosled už jsem vysvětloval několikrát. Do Kladna, do Prahy, do Ústí nad Labem, vždycky do jinéhoM města, však tam mířím z Kročehlav.).
Abych nezakrněl, vyrazil jsem zase dřív a zase mandelinkou číslo 10, ale vystoupil jsem za Sítenským údolím u Galerie. Tenhle objekt je taky rázovitý artefakt. Byl postaven za mocné Poldi SONP, ale na důlním odvalu, jako galerie pana malíře Součka. Ta byla v patře, v přízemí byly výstavy, občas i koncerty, byli jsme tam v těch prvních letech (osmdesátých a začátek devadesátých) vícekrát. Dům připadl na začátku devadesátých let městu. To už se zjistilo, že se pomalu po té haldě sune do údolí a musel být zajištěn betonovou podzemní stěnou. Dodnes vypadá jako nenápadný chodníček vedoucí kolem. Dostaly se mi v té době do rukou plány, podle nich měla galerie tak půlmetrové základy. Ani jsem se nedivil, že podléhala zákonům gravitace. Po nešťastné privatizaci Poldovky pan Stehlík od města za nevelký peníz toto břímě odkoupil. Samozřejmě s velkolepými plány. Následoval krach tohoto svérázného podnikatele a o milou galerii vedly údajně spor dvě správkyně konkurzní podstaty. Netuším, jak byl ukončen, možná, že za ta desetiletí jedna, nebo obě, umřely. Z původně elegantní architektury zbyla ruina, do které se posléze ani bezdomovci neodvážili. Našel se investor, dokonce patro přistavěl, nevypadá to špatně.
Jen nevím, jestli udělal něco s těmi základy.
Potom stačí přejít ulici, projít kolem činžáku, na které byl ještě před nedávnem nápis NÁŠ DOMOV (pokud tam někde ještě je, omlouvám se, přehlédl jsem) a za křižovatkou už se ocitáme na okraji čtvrti s exotickým názvem Habešovna. Prý to má mít něco společného s válkou Italů s Habeší (dneska samozřejmě Etiopie), ale ta proběhla v roce 1935. A o většině domů se tvrdí, že jsou poněkud starší, když jsem se chtěl něco víc dozvědět, narazil jsem na stránky jakési realitky, která tu nabízí dům údajně z roku 1920.
Nicméně jižní hranice Habešovny probíhá severním okrajem Bezručovy ulice. Domy jsou tu trochu omšelé, ale zašlou slávu tu ještě leccos připomíná.
Tahle honosná vila má jméno, dokonce je jmenovkyně mé tchýně a švagrové, a do té vedlejší bych taky na kafe nešel. I když jméno Maryša je na fasádě dříve výstavného domu sotva patrné.
Kolem hospody Česká Lípa jsem se vnořil do uliček, ve kterých už jsem vlastně dlouho nebyl. Překvapení bylo tentokrát spíš příjemné. Pohled z boku na jeden z původních domků je spíš zajímavý než stylový, ale u štítové strany se dělalo možná i nemožné. Okna budou asi plastová, ale beru to jako daň za nepoužití pastelových barev.
Od téhle chvíle jsem se po uličkách začal spíš trochu chaoticky potulovat. Hned za rohem byl zase domeček, který se mi líbil, měl ještě ke všemu Krásné detaily výzdoby,
inu, zahnul jsem vpravo. Prošel jsem uličkou a na další křižovatce objekt skoro impozantní. Až pochvíli jsem si uvědomil, že je to vila Maryša zezadu. Otočil jsem se a zahlédl jsem směrem severním zase nějaké zajímavé štíty domů. Některé byly už zase trochu omšelé, jiné zářily novotou.
Proti mně se objevila hradba dřívějšího okresního úřadu (ještě dříve ONV), vrátil jsem se tedy k sympatickému domu se sovami. Což znamená čelem vzad, po chvíli Doprava, no a pod sovami jsem zahnul zase Doprava. Domek, který byl na konci téhle ulice, se mi taky líbil, i když rekonstrukcí už dlouho neprošel. Na tohle stavení jsem narazil na netu, když jsem se snažil zjistit něco o historii čtvrti. To se mi sice moc nepovedlo, ale interiér domu vypadal na stránkách nějaké realitky zajímavě. Dokonce točité dřevěné schodiště tam prý mají. Doufejme, že nedopadne jako ten protější. Tvar má zhruba stejný, ale oranžová barva přesně ladila se šálou a pruhem na čepici právě vcházející majitelky. Tohle jsem opravdu nefotil. Nenávratné poškození objektivu si nemůžu dovolit a svoji fujinku mám rád.
Zahnul jsem doleva, k západu a na dalším nároží jsem objevil další domek břízolitem a pastelovými barvami nedotčený.
Už před nějakou chvílí jsem pochopil, že u nás v Kročehlavech se v té, přibližně stejné, době dbalo víc na zdobnost okázalou. Dost často s použitím keramiky a dlaždic vyvedených v příjemných barvách. Ale tady ty detaily půvabu rovněž nepostrádají. A domek stojící o pár desítek metrů dál je úplně největší fešák. Na jaře a v létě to nemůže být moc vidět, schovává se za listím, ale když je strom nahý, strohou krásu ukazuje.
Tady už se mi začalo připozdívat, bylo načase se pomalu obracet směrem magistrát. Na další křižovatce jsem se stočil k severu a od školy Na Amálce to už není ani tak daleko. Ale ještě před ní je na okraji Habešovny dům, který sem zapadá i nezapadá.
Nejsem odborník, ale ty předchozí se asi víceméně držely secesních vzorů,tohle však vypadá jako funkcionalizmus. Vytváří to na okraji čtvrti takový útes.
Vymotal jsem se u výše zmíněné školy. Na Amálce. Je tu stejnojmenná ulice, za rohem možná ještě je (příště se podívám) hospoda tohoto jména, dokonce trafiku, která se tím jménem honosí, jsem tu zahlédl, ale na Amálce stojí opravdu jen ta škola. Tedy abych byl přesný, v místech bývalého dolu Amálie. Na nádvoří je snad i pečlivě zakonzervovaná těžní jáma. Na jejím pilíři vznikla honosná budova. A dokonce bohatě zdobená, vždyť to město tenkrát prosperovalo dost dobře.
Naproti, takhle šikmo přes ulici byla i socha umístěna. Ale proč tu má vyjadřovat takový smutek a proč ji nikdo dlouhá léta nečistí, na to se mě neptejte.
Ze závětří postranních uliček jsem se dostal na hlavní a ještě ke všemu vedoucí ve směru převládajících větrů. A že zrovna převládaly. Zrychlil jsem krok, ruce zábly a já mířil za teplem. Ale přeci jsem se ještě jednou zastavil, kousek od berňáku. Ta opuková zeď zmizí za nějakou prefabrikovanou stavbou, jen co přestane mrznout.
Tu Místní Agendu jsme přeci jen nerozpustili. Došlo dost nových lidí a s nimi možná i nové nápady. Čas ukáže.
Přidat do oblibených uživatelů
Kladno
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Do Habeše (tedy promiňte, Habešovny)
