Jezdec

V Podhůří Jizerských hor, asi 8km severně od centra Liberce, v příměstské čtvrti tohoto krajského města Kateřinky, se nachází vysoko nad hlubokým údolí, kterým protéká divoký tok Černé Nisy, vyhlídka zvaná Jezdec.

Pokud jsme odkázáni na hromadnou Dopravu, můžeme směle využít autobusové linky MHD č.18., nastoupit můžeme třeba na terminálu MHD ve Fügnerově ulici a vystoupíme na zástávce Kateřinky - Učňovská škola, v zatáčce se dáme vpravo po žluté turistické značce, která nás dovede asi po 300 metrech k vyhlídce a dále pokračuje přes Libereckou výšinu do Lidových sadů.

Na místě dnešní vyhlídky stával ve 14. či 15. století nevelký strážní hrádek, jehož účelem zřejmě bylo chránit důležitou zemskou stezku vedoucí do Frýdlantu. Dnes už se neví, kdo hrad založil a v kterém roce, z původní stavby se také téměř nic nedochovalo, protože byl převážně dřevěný. Hrad se rozkládal na třech pískovcových skalách, vzájemně propojených. Ve skalách objevíme několik vytesaných kapes, které nesly dřevěné konstrukce a jednu zpolazřícenou skalní místnost. Hrádek byl obehnán příkopy a valy, které jsou dosud v terénní propozici dobře znatelné. Při archeologickém průzkumu se zde nalezlo několik keramických střepů ze 14. a 15. století. Podle velké vrstvy popela se usuzuje, že hrádek byl vypálen. Na skalách nalezneme několik vyrytých letopisů z nejrůznějších dob, ale pravděpodobně se jedná o falzifikáty.

O název hrádu se postarala pověst o vůdci loupežnické bandy, sídlící na hrádku, zvaném Černý Jíra, který měl upsat svou duši ďáblu. Černý Jíra unesl krásnou dívku a věznil ji na svém sídle,ale její snoubenec zburcoval své přátelé a společně uděřily na hrad. Loupežníky pobili, hrad vypálili, krásnou děvu zachránili, ale Černého Jíru zachránil nakonec jeho nový pán, ďábel. Jíra na svém koni skočil ze skály, na kterém hrad stál, do hlubokého údolí ho již nikdo nikdy nespatřil. Zachránil-li se, či skonči-li po právu v pekle, o tom již pověst nevypráví. Po Černém Jírovi zbyl jen otisk kopyta na jedné skále.

Hrad zanikl, ale milovníci přírody lákala vyhlídka z vrcholů skal do údolí Černé Nisy a tak vytesali schůdky, které později nahradili železné, okraje skál zabezpečili zábradlím a vyhlídka byla na světě. Místo opravdu stojí za návštěvu, nejenom, že se můžeme kochat přírodou, ale zažijeme i kus romantiky, vzpomeneme-li si na krvežíznivého loupežníka a hrdiného zachránce dívčí cti.