Kančí vrch

Aby obce přilákaly do svého území vyšší přísun turistů a výletníků, staví ve svých katastrech různé stavby a stavbičky, které mají k takovému lákání sloužit. Nejčastějšími takovými atrakcemi jsou zejména rozhledny. Nicméně přiznejme si, že leckdy se postaví nějaké stavby (díky marnotratné dotační mánii), u nichž je jejich účel poněkud diskutabilní, protože z nich leckdy není nic vidět.

Na druhé straně jsou ovšem místa, která by i nějakou rozhlednu zasloužila, ale pro značnou odlehlost, případně nízkou zalidněnost či chudobu kraje se prostředky na nějakou turistickou atrakci nenajdou, ač by se tam nějaká rozhlednička šikla.

Bezesporu k takovým oblastem patří východní část Staroměstské oblasti pod Králickým Sněžníkem, v podstatě taková ta vysočina mezi samotným Starým Městem a Brannou s možnou hranicí na jihu horním koncem Hanušovic. Jedná se o část tzv. Branenské vysočiny, což je součást vyššího celku Hanušovické vysočiny. Nadmořská výška nejvyšších vrcholů tu dosahuje nějakých 800 metrů, proto není tak lákavá jako přeci jen o něco vyšší pohoří Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku a Rychlobských hor, do kterých je ale odsud vlastně coby kamenem dohodil.

Kdo sem ale někdy zavítal jistě potvrdí,že poměrně opuštěná krajina je neobyčejně půvabná a příjemná. Krajina mezi Brannou a Starým Městem je poměrně málo osídlená (což uspíšil poválečný odsun převážně německého obyvatelstva). Dnes tu hospodaří pár zemědělců a povětšinou se zde pěstuje jen dobytek, takže velká část KRAJINY je tvořena loukami a pastvinami s občasnými remízky a skupinami stromů, které je stvořená k nenáročným výletům s dalekými výhledy na okolní horské celky.

Vyhlídky jsou zde téměř z každého druhého kopce, ale jsou tu i kopc, které poskytují daleko výjimečnější pohledy do okolí. K takovým patří i Kančí vrch nad Šléglovem. Poměrně zásadní umístění na hraně masivu, který se sklání do kotliny Starého Města a v podstatě i celé odlesnění vrcholu umožňuje téměř dokonalý kruhový výhled na okolní krajinu.

Kančí vrch má sice zřejmě hlavní vrchol schovaný v malém lesíku, ale druhý jižnější vrchol blíže Šléglovu dosahuje podobné výšky. Nakonec na obou vrcholech je instalované jakési vysílací zařízení, podle kterých si můžeme určit polohu. Vyhlídka do KRAJINY je uchvacující zejména v západním směru, kde vévodí mohutný masiv vnitrozemského hřebene Králického Sněžníku, který začíná horou Srázná a pokračuje přes hřeben Sušiny k samotnému hlavnímu vrcholu pohoří. Asi nejméně zajímavý a členitý je severní pohled na „nevysoký“ pohraniční hřeben Rychleb, který dosahuje max. výšek kolem 1000 m, ale potěší zřetelně sjezdovky pod Paprskem.

Na severovýchodě (a dál na východ) dominují vrcholy Keprnické hornatiny, tedy západní část Hrubého Jeseníku. Sjezdovky na Mračné hoře prozradí Šerák, Keprník je typický Ostrým vrcholem, skály na Vozkovi sice z této strany vidět nejsou, nicméně protáhlý tvar naznačuje jak je jeho masiv rozlehlý. Díky poměrné blízkosti zde vévodí sice nižší, ale mohutná kupa Černé stráně. Přemyslovské sedlo odděluje již nižší skupinu Ucháče, která vlastně přechází do kopečků Hanušovické vrchoviny, konkrétně té části co za sebou ukrývá údolí Desné.

Tam někde objeví pozorovatel Mravenečník, i část velké hřebenovky, horu Břidličnou. Na jihu se zvedají vrcholy Jeřábské hornatiny, což je nejvyšší část Hanušovické vrchoviny a patrně za nimi se dá objevit i kopce, které by již měly patřit Orlickým horám, přesně Bukovohorské hornatině.

Při dalším zkoumáním bychom objevili spoustu dalších známých vrcholů, což už by vydalo na středně dlouhý seznam. Jediným nedostatkem Kančího vrcholu je snad neexistence značené přístupové cesty, nicméně nedaleko prochází modrá značka mezi Starým Městem a Brannou, pod kopcem prochází okreska ze Šléglova, a není nakonec problém sem dojít i z polní cesty, která ze Šléglova vede přes louky (kde je v zimě běžecký okruh).

Možná, kdyby tu Šléglovští postavili i nějaký přístřešek, zvědavce by zaujalo,co že je to na vrcholu tak zajímavého.