Kladenský Podprůhon

Uvědomil jsem si, že v místech, kde se už snad desítky let odehrává kulturní akce Kladenské dvorky, se bude plynofikovat, kanalizovat a prostě kopat. Byl jsem upozorněn i na to, že už tam i naši empíci kasírují za zakázaný průjezd. Na kulturní akci jsme loni ani s Pavlínou nešli, už předloni nám přišla dost ochuzená a to co zbylo, bylo čím dál tím stejné. Ale neprojít se tam před rozkutáním (zvláště když se jedná o území poněkud nestabilní, domy tu občas praskají, opěrné zdi neopírají a ještě se nad tím má stavět jakýsi „mrakodrap“) mi přišlo nezodpovědné. A už jsem tu vlastně skoro dva roky nebyl.

Téhle části města se říká Podprůhon. Severně od náměstí Svobody, na svahu i k severu obráceném, vyrostla někdy koncem 19. století zástavba domků, která je dnes považována za malebnou (dokonce kladenským Betlémem jsem to slyšel označovat), ale bývala to čtvrť nejchudší.

Od autobusové Zastávky na náměstí je nejbližší cesta po schodech, které ústí do ulice Na Stráni. A první pohled do čtvrti, na zdejší poměry historické, není povzbuzující. Odtud máme jen dvě cesty, zpět na náměstí, nebo dolů, za dalším dobrodružstvím. Ono to dobrodružství spočívá hlavně v tom, že člověk netuší, co se za ty dva roky změnilo. Třeba za křižovatkou s ulicí Kolmistrovou zůstala ulice Na Stráni stejná, možná tu bylo i něco citlivě bílou barvou upraveno.

V samotné Kolmistrově ulici se naskytl průhled ke komínu bývalé kovovýroby (a možná původně i dolu, byl jsem líný sejít až k areálu a zjistit, co tam je dneska) a tady je patrné, že moderní úpravy pronikají i sem. Cihly a opukové zdivo nahrazují tvárnice, střechy jsou pokryty materiály moderními, dokonce i půdorys domů se asi mění.

Ale štít domu na křižovatce ulic Kolmistrova a V.Burgra zůstává už po generace stejný. Tedy, trochu praská, ale za to on nemůže.

Ulicí V.Burgra jsem pokračoval v potulce. V těchto místech bývají na Kladenských Dvorcích i divadelní produkce pro děti, ale teď liduprázdno a klid. Člověk si může všimnout i zajímavých dveří skoro historických, nově opravené zdi, nebo dveří, které nejsou staré ani historické, ale pokud je nikdo neukradne, třeba se do historie zapíšou.

Pokračoval jsem ještě chvíli k východu, ale chtěl jsem se dostat ještě o patro níž do Podprůhonu. Pod sebou jsem viděl Havířskou ulici a za malebným komínem se rýsovala i pěšina dolů.

Podle mapy je tu dosud regulérní chodník, ale já šel jen po vyšlapané pěšince. Naštěstí nebylo namoklo.

Stočil jsem kroky zase k západu a velmi brzy došel na nejbližší křižovatku. Tentokrát ulice Kolmistrovy s Havířskou. I tady je vidět, jak úsporně se tu stavělo (a podle barev v pozadí taky, jak bouřlivě se tu rekonstruuje).

Zamířil jsem do té Havířské a vzápětí si všiml podivného zvyku místních psů. S procházením se po plotě jsem měl dosud spojené kočky, které se na nás občas zvědavě rozhlížejí. Tady je to jinak. Ti psi jsou taky zvědaví, ale komentují nás. Napřed jeden, ale soused se nenechá zahanbit.

Došel jsem na konec Havířské, dokonce k objektu, kde bývala velmi dobrá bulharská Restaurace, jsem kus za roh zašel, chvíli jsem pozoroval malou vrtnou soupravu, která na nároží hloubila jakési otvory, no a potom jsem se kolem pejsků zase vrátil. A dokonce i kočky jsem potkal. Veselé, na tu dálku bych je odhadl na keramiku.

Začal jsem Podprůhon pomalu opouštět. Docházel jsem na místo, kde se Havířská ulice nenápadně mění v Bukovskou, na jihu, do kopce, monumentálně vyhlížející budovy u náměstí (a jak se bude vyjímat ten „mrakodrap“, pokud ho ještě bude odkud fotit), po pár krocích zas pohled do ulice, jejíž významnou část tvoří jenom schody.

Podprůhon jsem opustil s dojmem, že jsem tu byl skoro na poslední chvíli. Nevím, jak dlouho tu ještě Kladenské dvorky budou pořádány. Dělalo to tu na mně dojem, že rázovité domky buď spadnou (jak se u některých už stalo), nebo se odějí do tak zářivých pastelových barev, že na jejich pozadí jakékoli umění zanikne.

Vyšplhal jsem zpět do města, podíval se na efektní secesní domy s fasádami do hlavní třídy poněkud zezadu, a vzpomněl si na kamaráda Viktora Suchela, kterému tu nějakým nedopatřením odkryli vývěsní štít řeznictví, na které vzpomíná v jedné ze svých knížek. Je možné, aby to bylo nějakých šedesát let staré?