Klášterec nad Orlicí – sloup Panny Marie se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory

Cennou pozdně barokní památkou východočeského a podorlického Klášterce nad Orlicí je mariánský sloup se sochami Immaculaty, sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory pocházející z I. poloviny 18. století. Jeho autor je sice už dnes neznámý, ale ví se alespoň, že donátorem byl v tomto případě místní mlynář Ondřej Buchtel a že v současné době už sloup vidíme v podobě z 80. let 19. století.

Svým způsobem se dá tato památka označit za pozoruhodné barokní pískovcové sousoší z roku 1721 v podobě pozdějších oprav (roky 1791 - kamenické práce Vít Kalous, štafírování Václav Víšek – 1883 a 1934) i za velmi významnou ukázku regionálního kamenosochařské práce. Sousoší má také urbanistický význam, protože spoluvytváří podobu centra obce.

Sousoší z jemnozrnného pískovce stojí u mostu na mohutném podstavci a tvoří jej antikizující sloup s hranolovým postamentem a vrcholovou sochou Neposkvrněné Panny Marie, kterou u paty sloupu doplňují boční sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory. Vše obklopuje dekorativní kovový plotek s kamennými nárožními pilíři. Zmíněný hranolový podstavec má zvýrazněné střední pole s rozvilinami a dekorativním nápisem.

Na soklu můžeme vidět reliéf ležící světice s křížem v rukou. Vysoký dřík sloupu je hladký, zakončený volutovou hlavicí, na níž stojí socha Madony s Ježíškem v náručí. U paty sloupu je vlevo umístěna socha sv. Jana Nepomuckého v tradičním ikonografickém provedení (biret na hlavě, krucifix, palmová ratolest a svatozář s pěti hvězdami) a vpravo socha sv. Barbory (s kalichem a svatozáří).

Jednotlivé sochy jsou sice nestejného stáří, ale všechny jsou vysoké přibližně 1,3 m, výška celého sloupového sousoší dosahuje asi 5,5 m.

Mezi naše chráněné kulturní památky byl mariánský sloup v Klášterci nad Orlicí zařazen až na konci roku 2012.