Litomyšl - zámecký areál

Město Litomyšl se může pochlubit mnoha stavebními klenoty, ať už sakrálními anebo „světskými“, z nichž je ten nejpozoruhodnější názornou ukázkou toho, co za divy dokáže láska. Nádherný renesanční objekt totiž nechal vystavět na místě původního gotického paláce pro svou choť Marii Manrique de Lara kancléř Vratislav II. z Pernštejna. Milovaná manželka pocházela ze vznešeného španělského rodu a byla dvorní dámou Marie Španělské, druhé ženy císaře a českého krále Maxmiliána II.

Zámek se začal stavět LP 1568 a dokončen byl roku 1581, takže si na „hotový dárek“ musela Pernštejnova žena počkat více jak třináct let. (Věřím, že se celý ten běh času na jejich půvabech nijak výrazně nepodepsal… a pokud snad ano, veškeré vrásky byly rázem vyhlazeny z nadšení nad překrásným dílem.)

Však bylo také vystavěno dle projektu italského architekta Giovanniho Baptisty Avostalise de Saly, díky čemuž vznikla v českých zemích v té době nevídaná renesanční rezidence. Na její podobě se nijak výrazně neprojevila ani následná století, takže není divu, že byla v tom minulém prohlášena Národní kulturní památkou a roku 1999 jí bylo přiklepnuto i ocenění nejvyšší: dostala se totiž do Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

 

Nic na tom nezměnil ani fakt, že zámek od 17.století prošel částečnými barokními i klasicistními úpravami, ty ale naštěstí původní venkovní vzhled nijak nezměnily. Poslední šlechtičtí vlastníci dokonce interiéry obohatili o krásné a dodnes zachované rodinné divadlo.

 

Poslední majitelka z rodu Pernštejnů – Frebonie, do Litomyšle povolala řád piaristů, který zámecký areál zkrášlil objekty vystavěnými v duchu baroka. Poté v zámku sídlili Trauttmansdorfové, Waldstein-Wartenbergové a rod Thurn-Taxis, který jej vlastnil až do první republiky, kdy přešel do majetku státu. A tak je tomu i dnes.

 

Návštěvníci si mohou v současnosti vybrat ze dvou prohlídkových okruhů, přičemž v jednom z nich uvidí i to slavné zámecké divadlo. Po českokrumlovském je druhým nejstarším u nás a vzniklo roku 1797. Nejprve bylo umístěno ve druhém patře, později se přestěhovalo do přízemí. Až do poloviny „století páry“ se v něm pro členy rodiny a jejich přátel z řad šlechticů i litomyšlských měšťanů hrály zábavné konverzační komedie. O velmi kvalitní dekorace se postaral císařský divadelní malíř Josef Platzer. Mimo nich se zachovala i osvětlovací technika a mechanika jeviště.

 

Kromě prohlídkových okruhů je v zámku možnost navštívit Městskou galerii, rodný byt Bedřicha Smetany, sklepení se sochami Olbrama Zoubka či některý z koncertů pořádaných v divadélku či kapli.

 

Zámecký areál se skládá z vlastního zámku, kočárovny, saletu, úřednického domu a francouzského a anglického parku. Tohle vše spadá pod stát, městu pak patří první nádvoří, pivovar, jízdárna, konírna a další úřednický dům.

 

Zahrada se západně od zámku rozkládala již v době jeho vzniku. Užitková zahrada a sady východně od feudálního sídla vznikly později a na konci 18.století byly přeměněny na anglický park. Uvidíme v něm i různé zahradní stavby, rybníček a umělý vodopád.

 

Tím nejcennějším z celého areálu je samozřejmě exteriér zámku, jehož vnitřní nádvoří je lemováno arkádami. Ty ale nejsou tím nejcennějším, co zde uvidíme. Všechny fasády a štíty (ba i zámecké komíny) jsou totiž pokryty figurálními motivy a mimořádně rozsáhlou sgrafitovou „psaníčkovou“ výzdobou, jejich ž autorem se stal mistr Šimon Vlach. Kromě dvou velkých bitevních scén jsou venkovní zámecké zdi ozdobeny asi osmi tisíci sgrafitovými obrázky (z nichž není ani jeden stejný), takže se vlastně jedná o monumentální a velmi rozsáhlou venkovní obrazovou galerii!