Malenisko – poutní místo u Provodova (okr. ZL)

Poutní místo v Provodově u Zlína jsme navštívili během jednodenního výletu, který jsme celý strávili na Zlínsku. Auto jsme zaparkovali pod kostelem Panny Marie Sněžné a po schodišti, které zde bylo přistavěno v roce 1925, jsme se k němu vydali.

Před námi se tyčil barokní poutní kostel z roku 1750, ale vždy tomu tak nebylo. Během čtení o historii místa jsme se museli vrátit až do roku 1705, kdy v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna si stěžovala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak a marně v modlitbách prosila o své zdraví Pannu Marii. Právě roku 1705 měla sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými.

Pak jsme se dočetli, že o šest let později, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Psal se rok 1711, kdy oba zamířili na Malenisko, kde stařeček zastrčil hůl do země a pravil „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši " a poté zmizel.

Dále jsme se dočetli, že další den šla mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam Provodov dříve patřil, a uviděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a napomenul ji, aby o uzdravující vodě řekla i jiným.

Pověst se nám líbila, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Každopádně od roku 1712 začali lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů a každým rokem zde přibývalo zázračných uzdravení, jak píše na zažloutlých pergamenových listech knihy provodovského kostela. Zjistili jsme, že se poutníci scházeli u obrazu Panny Marie, který darovala Dorota Jahodíková z Pašovic z vděčnosti za své uzdravení. Tento obraz Matky Boží kojící, jedinečný svého druhu v celé střední Evropě, který je dodnes zachován na hlavním oltáři kostela, pochází od neznámého autora a byl přivezen do Provodova z Vídně v roce 1710, kde jej koupil Jiří Kaydušek, bratr uzdravené Doroty Jahodíkové.

Pokračovali jsme ve čtení a tak jsme se dozvěděli, že roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Nedivili jsme se tomu, že hrabě Serenyi vše slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou s oltářem.

Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Zjistili jsme, že obřady svěcení vykonal za asistence četných kněží uherskobrodský děkan Jan Trchalík a od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Nepřekvapilo nás, že když poutníků přibývalo, byla kaplička v roce 1750 přestavěna, rozšířena a v této podobě stojí dodnes.

Narazili jsme však na zavřené dveře a mříž a tak jsme dovnitř pouze nahlédli. V kostele visící jedinečný obraz Panny Marie kojící jsme bohužel tedy neviděli, stejně jako varhany z roku 1911. Interiér kostela dále zdobí křížová cesta od Emila Brendla (1947) a sochy sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi, sousoší sv. Anny s Pannou Marií a sv. Terezie od Dítěte Ježíše, které také našemu zraku unikly. Viděli jsme pouze okna, které zdobí barevné vitráže sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Ve věži jsme zahlédli zvony z let 1734 a 1803. Také jsme zjistili, že generální oprava kostela proběhla v letech 1985 až 1988.

V roce 1865 byla blízko kostela vystavěna vodní kaplička, ke které jsme zamířili, když jsme si kostel prohlédli alespoň zvenku. Dozvěděli jsme se, že současná podoba pochází až z roku 1949. Okolí i samotný kostel bylo pěkně upraveno, k pramenu vedlo pár schodů dolů a počasí nám přálo, neboť bylo hezky a slunečno. Napili jsme se vody z pramene, poseděli na lavičkách a pak jsme se šli podívat na začátek Křížové cesty.

Z historie jsme zjistili, že roku 1877 byla v lese blízko kostela vybudována první Křížová cesta. Když zchátrala, koncem minulého století byla postavena nová. A konečně v pořadí třetí kamennou Křížovou cestu, jsme částečně viděli i my. Přečetli jsme si, že pochází z let 1917 až 1918 a vznikla jako vzpomínka na padlé vojíny a poutníky z první světové války.

Zašli jsme se podívat pouze k druhému zastavení a potom jsme se vrátili k autu a popojeli k hospodě na Maleniskách, kde jsme si koupili známku a dostali razítko do památníku. Pak jsme již jeli domů do Olomouce.

http://www.hrady.cz/?OID=10915

Otevírací doba: Sobota 9:00 – 12:00, 13:00 – 17:00 hod Neděle 13:00 – 17:00 hod Bohoslužby se konají každou neděli po celý rok v 10:15 hod., v poutním období (květen - 25. říjen) ještě ve 14:30 hod.

Po celou dobu přístupnosti kostela je přítomen průvodce. Vstup je zdarma. V době církevních obřadů, koncertů a jiných akcí se od prohlídek upouští.