Město Šumperk - bývalý pivovar

Snad každý skutečný pivař zná vyhlášené hanušovické "ryzí pivo z hor", které se dnes prodává převážně pod označením Holba. Ale již v dávných dobách, kdy ještě o půlnoci na spořitelně svítila rudá hvězda temně, měla hanušovická desítka i dvanáctka svůj "dobrý obraz a Ostrý zvuk" a i osvícená mládež „zo šaleného východu“ ráda jezdívala na severní Moravu – v rámci letních čundrů - tento zlatavý mok ochutnávat. Ale pivovarnictví má na Šumpersku dlouholetou tradici a rozhodně není jen o Hanušovicích nebo nedalekém Třemešku. Vždyť v samotném Šumperku mělo svého času právo várečné téměř sedmdesát domů. A v roce 1558 zde navíc vzniká – zásluhou Jana mladšího ze Žerotína – vrchnostenský pivovar. Pivovar v prostorách šumperského zámku pak byl využíván až do roku 1872.

Nový šumperský pivovar se začal na předměstí stavět na přelomu let 1869 a 1870. Zásluhu na první várce z roku 1871 měl někdejší šumperský sládek Anton Wlach, který zatoužil po svém vlastním pivovaru. Ten byl zprovozněn na místě pozdější šumperské stáčírny na křižovatce dnešních ulic Revoluční a Šmeralova. Tehdy se ale jednalo o selský statek, který Wlachové získali v polovině 19. století. Pivo zde pak vařili až do roku 1905, kdy jeho výroba dosahovala celkového množství až sto tisíc hektolitrů.

V tomto roce – bohužel - Anton Wlach umírá a jeho dědicové následně sloučí šumperský pivovar s bratříčky na Třemešku a v Hanušovicích. Vzniká tak akciová společnost Nordmarhrische Brauerei und Maltszfabrik Aktiongesellschaft in M. Schönberg (Severomoravské pivovary a sladovny), která poté provozuje pivovar v Šumperku až do roku 1945. V areálu však zůstalo jen správní sídlo společnosti a sladovna se stáčírnou piva. Po II. světové válce je pivovar zkonfiskován a následně byl přeměněn ve stáčírnu piva hanušovického závodu. Ta zde zůstala zachována jen do roku 1999, kdy byla přemístěna do pivovaru v Litovli. V současné době už zde najdeme jen prodejnu a sklad.

Hanušovické pivo mám dlouhodobě velmi rád a k někdejšímu šumperskému pivovaru mám tedy relativně blízko. Mnoho zde stočených lahví jsme s kamarády vypili (i když točené je točené) a dokonce jsem si zde o prázdninách vydělával nějakou tu korunu na studentské brigádě. Radost z plnění náročných pracovních povinností mi tenkrát trošku pokazila o něco snědší spolupracovnice, která mi šikovně odebrala zlatý prstýnek, jenž jsem těsně předtím dostal od jedné slečny.

A ještě taková poznámka na závěr. Že se s vývěsním štítem Holby setkám na Slovensku nebo v Polsku, mě nijak zvláště nepřekvapilo. Ale když jsem si studený Šeráček dával u moře, pobývajíc na dovolené v italské provincii Emilia-Romagna, to už jsem za takovou samozřejmost nepovažoval. Jenom cenově jsem byl trošku někde jinde a ta běžná šumperská se přibližně ztrojnásobila ...