Mrtvý muž – vyhlídka

Vlastně mimoděk v posledních letech koncem října nějak pravidelně jezdím s kolem na Rabštejn. Důvodů je několik, pokud vyjde volno na státní svátek, je hned jeden důvod na místě, pokud se k tomu přidá i slušné počasí, je další důvod. A pak ještě další může být v tom, že přeci jen už s pokročilejším podzimem jsou kratší dny a k Rabštejnu je to ze Šumperka po silnicích a lesních cestách něco kolem 20 km. To znamená kousek, jediný problém je, že je to do kopce.

Výhodou je samozřejmě, že opačně je to z kopce.

Letos to tedy nevyšlo na státní svátek, ale o den dřív. Ráno máme ve městě pěknou mlhu, což značí inverzi. Beru tedy teplejší dres a vyrážím směrem Nový Malín. Od středu obce začíná už slušné stoupání a předpoklad, že na hoře bude sluníčko se začíná naplňovat u serpentiny na okraji Malínské rokle (zelená TZ), mlha se plně rozestupuje ale až o něco výše ze zatáčkou nad odpočinkovém místě s vyhlídkou, kde ovšem není vidět nic. Ze silničky jsou ale dál už i nějaké výhledy, kde samozřejmě dominuje bílá záplava v údolí se válících mračen.

Slunečná krajina je už u samoty U Dobré nálady, kde nad obydlími výrazně ční kopec, skoro hora Volyň, která je dnes hlavním objektem zájmu. Znalci této oblasti ví, že Volyň patří do nejvyššího hřebene Hraběšické hornatiny, který vystupuje do nejvyšších výšek na nedalekém Kamenném vrchu (jak říkáme kamenci). Ty výšky přesahují 950 m nad mořem a další podobné výšky jsou ještě o něco dál blíže Skřítku na Černých a Bílých kamenech. Hraběšická hornatina jako taková se řadí do širší oblasti Hanušovické vysočiny. Obecně je všechny řadíme do Jeseníků a jsou tak o něco klidnější součástí nejvyšších hor Moravy. Celé Jeseníky, tím tedy i Hraběšická hornatina je celkem vydatně poseta různými skálami, skalkami, mrazovými sruby, kamennými sutěmi a vůbec útvary tvořené tvrdými vystupujícími horninami. Nejde sice o rozlehlá skalní města, jaké známe z českých pískovcových oblastí, ale i zde se dají najít oblasti s vícečetným výskytem kamenných útvarů.

A do těchto míst můžeme řadit i jihovýchodní podhůří Hrubého Jeseníku. Asi největší koncentrace skalních bloků se dá najít v oblasti Rabštejna, případně (a to ještě ve větším počtu) v kopcích přes údolí Oskavy, tedy Maliníku a Mazanců. Různé kamenné útvary vystupují kolem zmíněných Černých a Bílých kamenů a jak napovídá název, spousta „šutrů“ je kolem Kamenného vrchu, k němuž můžeme připočíst i samotnou Volyň.

Ta je skálami a kameny zásobená vskutku dostatečně. Od Dobré nálady směřuje k Volyni modrá TZ, je to pohodlná lesní cesta s celkem slušným povrchem. Stoupání je celkem snesitelné. I pod Volyní se uplatňují výsledky kombinující větrné smrště a lýkožrouta. O něco níže nad rekreačním zařízením Třemešek předloni vítr smetl velký kus lesa, chodili jsme tam na houby, teď je tam značné bezlesí. Sem tam nějaký les zbyl, takže mohutná Ptačí skála zůstává pohledům od cesty celkem skrytá.

Od modrého značení se odpoutávám u rozcestí Mrtvý muž. Neznamená to ale, že místo nešťastné události nenavštívím. V tomto případě totiž nejde jen o nedaleký skalní pás, vystupující nedaleko v délce dosahujícím snad stovky metrů, a který tvoří i pomyslnou skalní bránu, kterou modrá TZ prochází a po té vystupuje přímo na hřeben Volyně, Smrčníku a Kamence.

Bez značení dál směřuje lesní cesta. Zhruba po kilometru se cesta dělí, nutno odbočit do kopce, je to zpočátku prudší stoupání a pak už je třeba správně odhadnout místo zastávky. Naštěstí tachometr zafunguje a v tomto případě i orientace v mapě. Od zmíněné křižovatky jde o vzdálenost cca 800 m. Většinou jde o listnatý bukový les, právě po těch 800 m ale k silnici přiléhá smrkový vcelku ještě mladý a tím i hustý porost. Skoro by člověk řekl, že si to tady vysadili záměrně, aby byla zakrytá jedna z nejzajímavějších částí skal Mrtvého muže, vyhlídka. Při pozorném zkoumání se naštěstí dá odhalit stoupající pěšina (její nástup je poněkud poničen úpravou lesní cesty). Můžeme to vzít přímo lesem vzhůru, nebo po pohodlnější pěšině a brzy odhalíme nad hustými smrky skalní útvar. To už je jasné, že jsem na místě. Jde tu o soustavu asi tří pater skalních bloků či výchozů. U skal je lovecká chata, nenajdeme na ní sice pojmenování, ale jde o chatu Mrtvý muž. Vlastně jsou tu chaty dvě, ta menší je spíše nouzová, nebo skladiště (a opodál ještě dřevěná toaleta).

Nejpodstatnější je ale železné zábradlí a vystupující skalní věžička. Ta tu není jen tak, z místa je vskutku luxusní výhled na východní část obzoru. Zcela vlevo, tedy severně odhalíme i část Hrubého Jeseníku (Ztracené kameny), nejvíc přitáhne ale východní část Hraběšické hornatiny, samozřejmě najdeme Rabštejn (celkem titěrný), popředí dominuje blízký vrch Jestřáb (845), za Rabštejnem navazují pásy kopců kolem Horního Města a Dobřečova, i tady mají vrcholy přes 800 m, vlastně pořád je to Hraběšická hornatina, Nízký Jeseník je vlastně až za údolím Huntavy. To je tam, kde jsou Rešovské vodopády. Vyhlídka u Mrtvého muže není na této straně jediná, vlastně není příliš vzdálená další skála pod samotnou Volyní,kam se dá třebas dojít od zmíněné pěší modré TZ.

Prolezl jsem i na horní skalku nad loveckou chatou, kde mají zřízenou zajímavou studnu s mechanickým čerpání. Odhadem to nebude daleko od sedélka mezi Volyní a Smrčníkem, nakonec je tam taky nějaká pěšina.

Mrtvý muž dostal své pojmenování po tragedii, kdy se tady někde zabil pádem v roce 1921 jistý Robi Gabriel (14.10.). Na jednom stromě tu i visela tabulka, ale ta zmizela neznámo kam. Ve štěrbině mez srovnaným kamením se dá najít keška, kterou zde vyzvedla i rodinná skupinka, která kráčela vzápětí.

Kolo jsem nechal u cesty, tak zbývá ještě pár set metrů do vrcholu stoupání lesní cesty, za horizontem v průhledu vystupuje i Praděd. Pak je to kratší sjezd do první serpentiny. Od ní pokračuje poněkud méně udržovaná cestička k Hvězdě, tedy důležitému rozcestí pod Skřítkem. No a na Rabštejn, tedy k hospodě to už skoro každý zná.