Na Rabštejně až do oblak a hledání skály Tělocvičny

Turistické cíle • Skalní útvar

Fotografie (59) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (59 fotografií)

lesní kalamita na Rabštejně

Vstoupit do fotogalerie (59 fotografií)

Na letošní Velký pátek jsem si už při dlouhém průjezdu Oskavou povšimnul na levé straně údolí několika lesních ploch se stromy postiženými vichřicí. Na konci Bedřichova a nejbližším okolí ale nic podobného nenacházelo a viděné se mi ztratilo z mysli, neboť ta byla zaujata okolními divy přírody. Nejprve divokým jarním tokem říčky Oskavy, o něco dál v soutěsce skálami a bizarními ledopády... no a pak průzkumem mrazových srubů na severozápadním úbočí dvojhory Maliníku a Mazanců.

Jaké pak bylo mé veliké překvapení, když jsem hodinu po poledni vystoupal po lesní silnici do předposlední serpentiny pod Rabštejnem a boční asfaltka byla přehrazena páskou a cedulí o zákazu vstupu do lesa kvůli kalamitě. Poslední stovky metrů k cíli pak bylo průchodem něčím, co připomínalo apokalypsu, a při pohledu na množství okolních padlých stromů, nacházejících se mimo i uvnitř přírodní rezervace, se mi svíralo srdce.

(Teď trochu předbíhám, ale objevil jsem před několika dny na netu informaci, že se plocha PR právě v těchto dnech a po té hrůzné kalamitě rozšiřuje z původních téměř 21 ha na hektarů rovných šedesát!

Vichr poškodil přibližně čtyři tisícovky stromů – tři čtvrtiny z toho tvoří buky a zbytek smrk. Padlé listnáče se ponechají na místě a po zetlení se stanou domovem rozličným houbám a hmyzu. Jehličnany se do posledního odtěží, neboť by se staly ideálním místem pro šíření kůrovce. Naštěstí se většina poničených jehličanů nachází na okraji rezervace, takže při těžbě by měl být zásah do okolní staré bučiny minimální.)

Vše, co bylo v rezervaci chráněno dosud, ale zůstává chráněno i nadále. Jak jistě mnozí víte, je hlavním důvodem ochrany skalní město se zříceninou hradu a okolní suťový podhorský les s téměř přirozenou skladbou dřevin. Převládá buk, ale hojný je i jasan a klen, k vidění je i jilm. V rostlinném patru se pak nachází např. měsíčnice vytrvalá či bažantka vytrvalá. Kdyby se návštěvníci atraktivní destinace v PR chovali dle pravidel, mohli by dokonce zahlédnout krkavce velkého.

Jenže to absolutně nehrozí! Horolezci, kteří mají přístup na skály povolen celoročně, tak ti se chovají k Matce Přírodě s úctou a jen tiše velebí dary, které jim tady na severní Moravě k lezení poskytla.

Jiného názoru jsou asi ale někteří jiní, turističtí návštěvníci.

Průchod kalamitou nahoru na hrad a na Vyhlídku kupodivu nebyl omezen (platí jen zákaz vstupu do okolních lesů), takže jsem po ledovici, přidržuje se dřevěného zábradlí, radostně vyrazil i já. Kvůli jednomu slušnému turistickému páru, který tu byl dřív a zamířil už nahoru na Vyhlídku, jsem strávil ve zbytcích nějakou tu chvilku focením, abych na ní byl sám.

Podařilo se. Bohužel se slunce už při mém příchodu k penzionu z nebe pro dnešek ztratilo, takže jsem měl na té fantastické skalní Vyhlídce trochu pech. I tak ale stála za to – mohutná hradba Hrubého Jeseníku, na jehož hlavním hřebeni se stále drží sníh... malebné podhůří a krása, kam jen oko dohlédne... jen kdyby se váš zor místy nestřetl s místy, kde řádila vichřice a kosila stromy jak vojáci cizí vojáky ve válce...

Po sestupu z vysoce adrenalinového žebříku se mi nerozklepala kolena, ale nervy. Pod skalní Vyhlídku se totiž drala početná skupina mládežníků, povzbuzující se navzájem ne už hlasitým hovorem, ale úzkostnými výkřiky. Korunu tomu všemu nasadila dívka, která odmítala spolu s ostatními nahoru lézt.

Tvrdila, že sice nemá závratě, ale nahoru prý prostě nepude a z jejího ječení nejenže mi zalehly slechy, ale bylo určitě slyšet i ve tři kilometry vzdáleném Bedřichově!

Honem odsud pryč!

Ale ze skal ještě ne. Z horolezeckého webu jsem se totiž dozvěděl o existenci skály Tělocvičny a chtěl jsem se ještě pokusit o její nalezení. Nakonec to až tak těžké nebylo. Stačilo sestoupit mezi Předními a Zadními skálami směrem k údolí Oskavy, po vrstevnici směrem vpravo pokračovat pod těmi nejspodnějšími skalními bloky na úpatí Zadních skal a pak jsem ji našel. Představoval jsem si ji sice mnohem vyšší (na Riga nemá ani omylem!), ale ona sama, ba i okolí je malebné. A hlavně je tu absolutní klid!

Takže docela chápu ty horolezce, kteří neradi stojí na nějakou cestu frontu jak na banány, a proto si objevili něco sice menšího, ale dostatečně lezecky atraktivního a navíc milého...

A závěrem bych chtěl ještě podotknout, že zdejší skály nejsou tvořeny metadiabasem, jak se tvrdí v mnoha turistických průvodcích, ale jsou tvořeny fylonity.

(O Rabštejnu už jsem kdysi psal a také jsem na ten metadiabas „naletěl“, takže se tímto omlouvám a sám sobě odteď ukládám předsevzetí – Důvěřuj, chlapče, důvěřuj... jenže napřed prověřuj!)

Poslední aktualizace: 18.4.2018

Nadmořská výška:

768 metrů nad mořem

Na Rabštejně až do oblak a hledání skály Tělocvičny na mapě