Náklo – pomník 1. světové války
Že je pomníků 1. světové války mnoho v celé nejen naší zemi (i všude jinde, kde se bojovalo) není třeba zvláště pochybovat. Pomníky se různí podle velikosti místa a významu daného místa spojeného s válečnými událostmi. Ty největší pomníky jsou povětšinou přímo v místech urputných bojů, kde docházelo i k největším masakrům.
Naše země měly to štěstí, že válečné události se jich vlastně nedotkly. Jen obyvatelstvo muselo posloužit válečné výrobě a mladší muži měli tu smůlu, že museli narukovat a značná část z nich se do vlasti už nevrátila. Právě na ty padlé a ztracené se u nás na válečných pomnících vzpomíná.
Pěkný až netradiční pomník obětem 1. světové (Velké) války lze vidět v hanáckém Náklu, obce mezi Litovlí a Olomoucí. Přeci jen umístění sochy zemského patrona sv. Václava je na válečných pomnících méně časté, k vidění jsou tam buď různí odhodlaní bojovníci (nebo umírající), jindy je to nějaká žena – personifikovaná matka Vlast provázející vojáky do bitvy, či vojín loučící se se svými blízkými. Toho sv. Václava snad můžeme brát jako náhražku za tu matku Vlasti.
Pomník z roku 1929 je vytvořen podle návrhu akademického sochaře Josefa Hladíka z Olomouce. Výška pomníku dosahuje 475 cm. Spodní část pomníku je tvořena základovou žulovou deskou na kterou navazuje vícestupňový podstavec z leštěné šedé žuly. Na centrálním zužujícím se hranolu je umístěna deska z černé žuly s oslavným věnováním:
„Z vděčnosti všem, kteří ze světové války 1914 – 1918 se nevrátili a z jejich utrpení a krve vykvetla naše svoboda. Hrdinové, myšlenky naše za vámi spěji tam, kde vaše těla tlejí.“
Pod sv. Václavem je pozlacený nápis „Sv. Václave, nedej zahynout nám ni budoucím.“
Na připojených bočních žulových deskách jsou portréty a jména 28 zdejších mužů, kteří se z války nevrátili.
Ve spodní části pomníku jsou tři kamenné (pískovcové) reliéfy, uprostřed padlý voják s andělem, vlevo žena, loučící se synem, vpravo žena s dětmi vyhlíží svého muže.
Vévoda české země je zpodobněn v životní velikosti z pískovce. Má na sobě zbroj, v pravé ruce svírá kopí, levou ruku má opřenou o štít s orlicí.
Pomník byl odhalen 18. srpna 1929, na jeho financování se podílela obec i řada místních spolků.
Původně byl kolem pomníku i plůtek, který byl při nedávné opravě odstarněn.