Okolo Zlína 1 - Šťákovy paseky a Příluky

Velmi hezká procházka je od konečné MHD na Kudlově - (nová točna) - přes louky a pastviny do obce Jaroslavice. Za hezkého počasí se vám odtud otvírá nádherný výhled na hřeben Hostýnských vrchů. Kdybyste pokračovali po silnici dál, až k pohostinství na Pinduli, výhled by byl za dobrých podmínek rozšířen o pohoří Beskydy. Od točny jdeme s Janou 1 km po starou busovou zastávku a odbočujeme vlevo na polní cestu. Ta se všelijak klikatí a kroutí, teď v květnu je všude plno rozkvetlé vegetace a nádherných Jarních květin a po necelých 2 km přicházíme k horní části obce Jaroslavice. Moc nás mrzí, že z blízké farmy s koňmi nevidíme na loukách ani jednoho, asi mají zaražené vycházky nebo polední siestu... (Když jsme tudy procházeli v zimě, tak byli na loukách všude kolem a byla to opravdu paráda!) Nu nevadí, příště... Než nám jede spoj MHD do Zlína, jdeme se přes obec projít k blízké restauraci a na Krásnou vyhlídku od Božích muk pod ní. Vpravo všude chaty a chalupy Jaroslavických pasek, kudy prochází trasa nové Naučné stezky. Ve Zlíně si děláme takový menší fotovýlet přes celé centrum - ono to zlínské totiž není nijak zvlášť rozsáhlé - a pak už si uondáni horkem zamíříme pro sladkou odměnu do naší oblíbené cukrárny na náměstí Míru. Je to čokoládový pohár a zdejší vynikající míchaná zmrzlina - vanilková a čokoládová. Naše chuťové buňky se mohou od radosti pominout...

Velmi hezká procházka vede od točny MHD u Bartošova domu na Mladcové k nedaleké Mladcovské skalce. Silnička vede z Mladcové po hřebeni s nádhernými výhledy na město Zlín a širé okolí, po levici mineme nafukovací haly, chránící tenisové kurty před nepřízní počasí a po kilometru chůze přijdeme k malému hřbitovu. Až po tato místa si musíme na úzké klikaté silničce dávat pozor na projíždící vozidla, neboť provoz je tu velmi rušný. Kousek za hřbitůvkem opustíme frekventovanou silnici a zabočíme na asfaltku vlevo mezi první objekty chatové kolonie. Za chvilku se dostaneme na malé návrší pod les, do něhož odbočuje lesní cesta vpravo a po níž se dáme i my. Napřed mírně stoupáme krásným listnatým lesem, vychutnáváme si božský klid a nádherné barvy podzimu a po kilometru chůze se dostaneme na křižovatku lesních cest mezi Předním vrchem - (420m) - a Mladcovskou skalkou, kterou vidíme na nižším kuželovém vršku přímo před námi.

Když se vyšplháme až k ní, tak vidíme, že tento 6 m vysoký skalní útvar je tvořen pískovcem a zdobí ho pěkné geomorfologické jevy: na skalních stěnách vidíme množství dutin, zatím ještě v zárodečném stádiu, severovýchodní nejvyšší část je od vrcholu až po úpatí zbrázděna žlaby jak po působení ledovce - jedná se o abnormálně vyvinuté pseudoškrapy. Velmi pěkně modelovaná je i 3 m vysoká skalka pod hlavní stěnou. Když obcházíme skálu ze severní strany, objevíme tu i kousek "přírodní erotiky." Vrchol hlavní skály je od severozápadu zpřístupněn vytesanými schody, vrchol je zarovnaný. Možná tu byl v minulosti kříž a skála sloužila jako Kazatelna, ale původní účel není znám ani pamětníkům z blízké Mladcové...

Půjdeme - li po vyšlapané pěšině dál po hřebeni jz směrem, dostaneme se po 100 m k seskupení 3 menších skalek a jednoho mohutnějšího bloku, jehož 4 m vysokou stěnu zdobí daleko vyvinutější dutiny.Úpatím skály probíhá po celé délce hezký převis se skalním nosem. Poblíž také najdeme příjemné tábořiště. Jen kousek odtud vyjdeme na Rozcestí a po lesní asfaltce se dostaneme zpět k nám už známé chatové kolonii a po silnici zamíříme zpět k točně MHD do Mladcové.

(Celý okruh měří asi 4.5 km.)

Po obědě se stavuju pro Janu, která je dnes v práci a společně jedeme trolejbusem na křižovatku do Malenovic a pěšky k hradu. V hradním areálu zjišťujeme, že další prohlídka se koná kvůli svatbě (je totiž sobota) až ve 14.hodin. A tak si leháme do trávy a odpočíváme. Malý, ale do dnešních dnů zachovalý, Hrad Malenovice vystavěl bratr Karla IV. - markrabě Jan Jindřich. Byl to typ hradu s plášťovou zdí a pozdně gotickými interiéry. Další přestavba za Tetourů z Tetova, zač. 17. století pak renesanční přestavby. V 1. polovině 18. století pak na hradě proběhly barokní úpravy a vznik další obytné části. Hrad obýván až do konce 2.svět.války a od roku 1951 ho převzalo Oblastní muzeum v tehdejším Gottwaldově. Tolik k minulosti a nyní přítomnost: Na louce pod Předhradím se začíná stavět středověké tržiště a taky se tu začínají procházet členové skupiny historického šermu a řinčí zbraněmi. Ti taky dostávají nápad unést ženicha! Před bránu si najednou stoupnou dva mušketýři, zaháknou masivní muškety a zapalují lauf. Sotva se otevře brána a vyjde svatební průvod, ozvou se etérem bomby jak z děla - mušketýři to pro lepší efekt ještě jednou opakují - ale mezitím, než se svatebčané vzpamatujíi, skupina šermířů se chápe ženicha a nesou ho k blízkému lesíku. Zoufalá nevěsta pajdá na 10 cm vysokých podpatcích za nimi a zbylí svatebčané tam stojí vyvalení jak pojistky!

Naštěstí to dobře dopadlo - ženich byl vykoupen a my můžeme jít na prohlídku. Chvilku ještě postáváme na malebném nádvoříčku se studnou a pak si kupujeme v "hladomorně" pohledy a vstupenky a po schodech jsme uvedeni do hlavního tzv.Valašského sálu, který nás ohromí svou krásou. Vedle se můžeme podívat do kanceláře úředníka. Dojem nám kazí jen jeden starší pár s malým dítětem: paní otevírá truhlici, pak jí začne v kabelce zvonit mobil a pán zas píchá prsty do prasklin ve zdi - (možná je to bývalý zedník a zkouší jakost omítky), a společně pak zdvíhají synka nad hlavu, aby si mohl pohladit a ohmatat vycpanou hlavu losa! Procházíme dál: jak už jsem nakousl, chodby jsou ozdobeny mysliveckými trofejemi a vycpanými hlavy zvířat, k vidění je tu i rytířské brnění a nějaký ten meč a halapartna a v patře jsou překrásné sbírky minerálů. Poté vystupujeme po točitém schodišti na vyhlídkovou věž. Po pokochání se omezeným rozhledem znovu na nádvoří a nyní vcházíme do gotických prostor přízemí, kde se nachází Muzeum a panely s vykopávkami, fotografiemi a informacemi o hradech Jihovýchodní Moravy. Samozřejmě je tu i hrad Brumov, který byl p. archeologem Kohoutkem doslova vykopán ze země a o němž je tu nejrozsáhlejší expozice, z čehož mám jako brumovský rodák velikou radost...

Jen neradi opouštíme krásný hrad a protože je na pěší procházku do Zlína moc horko, jdeme do jedné Malenovické hospůdky s boxy na kávu a limonádu a pak za dosti silné bouřky odjezd trolejbusem zpět do Zlína...