Oybin – klášterní kostel s kaplí sv. Václava (Ojvín, Kurort Oybin – Klosterkirche mit Wenzelskapelle)

Monumentální kostel kamenného hradně – klášterního komplexu v saském Oybinu je už dnes sice „pouhou“ zříceninou stavby z II. poloviny 14. století, ale jeho rozměry nepřestávají udivovat a podněcovat naši představivost ani dnes. Navíc zde stále působí i onen tajemný půvab a romantické magično přitahující mnohé jako mucholapka. Kdybych měl tento kostel přirovnat k podobným -  v minulosti již navštíveným – stavbám, vyšel by mi asi průsečík klášterního svatostánku karmelitánů v portugalském Lisabonu a dolnokounického Rosa Coeli.  Někomu naopak svými do výšky dimenzovanými proporcemi spíše připomíná karmelitánský kostel Panny Marie Sněžné na pražském Novém Městě. A s Prahou má oybinský klášterní kostel společného více než by se na první pohled zdálo.

Když totiž císař Karel IV. založil na hoře Oybin v roce 1366 celestinský klášter, nechal jej zřejmě postavit stavebním mistrem některé dvorní hutě, která pravděpodobně spolupracovala s pražskou Parléřovou hutí. Kostel byl dokončen a vysvěcen roku 1384 … samozřejmě pražským arcibiskupem. Na vnější stěně pod hlavní římsou se nachází ozdobný vlys s motivem lilií, který je identický s vlysem v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze. A když klášter v době reformace upadal, byly důležité části mobiliáře – včetně cenné knihovny - jezuity dopraveny do Prahy.

Kostel, hrad i klášter vyhořely po úderu blesku v roce 1577 a od této doby jsou zříceninou, která je považována za jednu z nejvýznamnějších středověkých církevních staveb v Německu. Základem je - nad skalní kryptou se tyčící - impozantní zřícenina klášterního kostela, jehož jižní stěna byla také vytesána ve skále. Nejpřitažlivější částí tohoto kostela – a platilo to již pro umělce na počátku období romantismu – je část chóru se třemi lomenými obloukovými okny, jejichž kružba zůstala zčásti zachována.

Na závěr snad ještě pár rozšiřujících informací pro obdivovatele tohoto typu historických památek a všech romantických staveb středověku.

Klášterní kostel na Oybinu byl vysvěcen v listopadu roku 1384 pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, a to k poctě sv. Ducha, Panny Marie, sv. Václava a sv. Petra Vyznavače. Chrám na vrcholu skalnaté hory má jižní a východní obvodovou zeď v dolní části vysekánou ve skále. Na severním boku lodi, kde celá stavba vystupuje nad úroveň okolního terénu, ji zesilují výrazné opěráky, pod nimiž vznikla průchozí chodba. Na východní straně kostela – vedle chrámového presbytáře - byla zbudována kaple (sakristie) s polygonálním závěrem.

Vlastní kostel měl obdélnou loď otevřenou triumfálním obloukem do polygonálního presbytáře vyvýšeného o dva stupně, další dva stupně pak vystupují před oltářem. Stavba lodi a presbytáře přitom evidentně probíhala ve dvou stavebních fázích. Zatímco spodní část (I. stavební etapu) charakterizuje jednoduchá strohost, v horní části již bylo použito poměrně bohaté tvarosloví. Triumfální oblouk kostela je bohatě členěn, ústředním profilem je na něm masívní hruškovec s výžlabky. 

Oybinský Klášterní kostel však imponuje zejména svými výškovými proporcemi, díky kterým působí mimořádně monumentálně. Do neobvyklé výšky se navíc protáhly i ostré vrcholové oblouky některých oken. Navíc celý kostel udiví vysokou kvalitou kamenických prací. Je evidentní, že zde působila skupina kamenických mistrů zvyklá pracovat na úrovni katedrálních staveb. Podoba oybinského kostela pak není výrazem řádové jednoduchosti, ale spíše císařskou prezentací a výrazem jeho vlády nad zdejší krajinou i městem Žitavou.

A docela překvapivým zjištěním je fakt, že i v této krásné a tajemné zřícenině stále zůstavá vynikající akustika.