Praha (Hlubočepy) – Horův vodní mlýn v Prokopském údolí

Areál někdejšího Horova vodního mlýna je komplexem budov mnoha paradoxních protikladů. Hned na úvod si prozradíme alespoň dva. Mlýn je svým způsobem cennou – a navíc chráněnou – památkou renesančního původu, ale dnes zde vidíme spíše zanedbanou zříceninu. A přesto, že se nachází na severozápadním okraji Klukovic, jedná se o památku hlubočepskou, nacházející se pod svahem v místě rozšíření Prokopského údolí.

Mlýn se skládá z patrové, původně renesanční, budovy mlýna, špýcharu, stodoly a ohradní zdi s bránou. Předpokládá se, že vznikl někdy v průběhu II. poloviny 16. století (snad v roce 1588), ale první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1617. V období baroka i v 19. století zde proběhly četné přestavby a stavební úpravy. Okolo roku 1980 byl mlýn upraven k obytným účelům.

Bývalý mlýn stojí na pravém břehu Dalejského potoka, najdeme jej na adrese V Klukovicích 301, za jeho stavebníka je pokládán nejvyšší kancléř a purkrabí království českého Adam II. z Hradce a veřejnosti není přístupný. Mezi významné vlastníky patřil také Pavel Michna z Vacínova. Své jméno však získal po mlynáři Janu Horovi, který zde hospodařil od roku 1825 (podle jiných informačních pramenů však již v poslední čtvrtině 17. století).

Na závěr snad ještě pár rozšiřujících informací:

Mlýn měl původně dvě kola a mlýnici, která zabírala celé přízemí. Při barokní přestavbě v 17. století bylo zrušeno jedno vodní kolo a mlýnice byla zmenšena vestavěním dvou menších místností. Další větší přestavba zde proběhla až v roce 1879. Do mlýnského dvora se vchází branou v ohradní zdi. Samotná mlýnská budova stojí na jižní straně areálu, bývalá stodola na straně severní a na západě se nachází někdejší maštal. Patrová budova mlýna je kamenná a v její přízemní obytné části jsou dochované zbytky původní renesanční stavby ze 16. století. Stodola je postavena z opuky spojované hlínou. Mlýnský náhon býval zásobován vodou z již zaniklého rybníka.

Horův mlýn je znám také pod názvy Dalejský nebo Klukovický a chráněnou kulturní památkou se stal již v květnu roku 1958 (jako památka jsou vedeny objekty vodní mlýn, špýchar, stodola a brána). Jeho renesanční původ dokazují mj. fragmenty sgrafitové výzdoby.