Pula – malé římské divadlo (Malo rimsko kazalište)

Antických památek najdeme v chorvatské Pule dost a dost. Jednou z těch neprávem trošku opomíjených je zdejší malé římské divadlo, nacházející se na východním svahu, mezi Archeologickým muzeem a středověkou pevností. Divadlo bylo postaveno pravděpodobně v 1. století a původně zřejmě zaujímalo podsatně větší plochu, než vidíme dnes. Archeologických výzkumy tady totiž ještě zdaleka neskončily. Již teď je ale zřejmé, že se jedná spíše o řecký typ divadla, protože právě staří Řekové využívali svahů k budování diváckého sektoru. To pulské, kde zůstaly zachovány části jeviště, orchestřiště i půlkruhového hlediště, bylo schopno pojmout čtyři až pět tisíc diváků. A to tehdy vlastně znamenalo všechny obyvatele města.

K částečně rekonstruovanému - a občas k divadelním představením stále používanému - malému římskému divadlu vedla cesta Dvojitou bránou, která se paradoxně nachází vedle budovy bývalého Německého gymnázia. A právě v té od roku 1930 sídlí Archeologické muzeum Istrie, ve kterém najdeme rovněž nálezy z divadelního areálu a částečně i přední část jeviště. V této souvislosti musíme ovšem zmínit také velké římské divadlo, které se nacházelo mimo městské hradby, mělo mnohem vyšší diváckou kapacitu a zaniklo již ve středověku.

Prostor římského divadelního amfiteátru v Pule je možno nabízet i pozorovat ze tří různých perspektiv. Tou první je pohled na krajinotvorný prvek, zasazený do svahu pod pevností. Druhou perspektivou je využití venkovního amfiteátru jako otevřeného veřejného prostoru, kde i v současné době probíhají divadelní představení pod širým nebem. A poslední perspektiva se nabízí zejména v letních měsících, kdy sem míří turisté z celého světa, aby na vlastní oči viděli zbytky pozoruhodné starobylé památky. A také se přesvědčili o pomíjivosti veškerého lidského konání …

Co se týče vzniku samotného divadla, tak si odborníci až tak jisti nejsou a ve svých odhadech se pohybují v rozmezí dvou století; najblíže se tisknoucích k roku nula. Po pádu Římské říše byla existence tohoto divadla brzy zapomenuta a ve středověku použili většinu původních částí jako stavební materiál při budování pevnosti na vrcholu kopce. Část amfiteátru však, naštěstí, zůstala pod zemí a byla – po více než tisíci letech - znovuobjevena teprve na počátku minulého století archeologem Antonem Gnirsem. Tehdy se psal rok 1911. První rekonstrukci areálu pak provedl v roce 1939 profesor Mario Mirabella Roberti, na kterého navázal svým výzkumem po druhé světové válce Štefan Mlakar. Ten také jako první popsal skutečnost, že v Pule před sebou vidíme řecký model římského divadla. Zůstává totiž řecké zakotvení v přirodním prostředí, doplněné římskou architekturou (budovami). Řecké je tedy v tomto případě hlediště, zatímco orchestřiště a jeviště již splňují charakter divadla římského.

Zcela na závěr ještě dvě krátké informace: Kapacita základního půlkruhového hlediště byla jen přibližně 1.750 sedících diváků a v divadle bylo k dispozici celkem pět vstupů.