Pulčiny - tábořiště a skála Svatojánka
Turistické cíle • Sport a rekreace • Rekreační oblast
Pro návštěvníky Pulčínských skal, kteří dávají před luxusem ubytování v hotelu či penzionu přednost spaní v přírodě a kteří milují pocit, kdy je od noční tmy dělí jen tenké plátno jejich stanu... tak pro ně v roce 2006 vzniklo v místech bývalého Pulčínského hřiště moc hezké tábořiště. Nachází se přibližně na půli cesty od dědiny Pulčín do blízkých skal, přesněji 300 m na hřebeni pod obcí a dostanete se k němu po polní cestě, na níž je ale všem vozidlům vjezd zakázán. Z čehož plyne, že všechny ty koně, ukryté pod kapotou vašeho vozu, musíte ustájit někde nahoře ve vesnici. Obvykle se tak děje na parkovišti před "Western Saloonem U Willyho"... ale nemusíte se bát, tady se auta nekradou! Pulčínský kemp má docela slušné vybavení: travnatá plocha slouží k postavení stanů, tři dřevěné přístřešky k vaření a za špatných povětrnostních podmínek k bivakování. Dále je zde dispozici tekoucí voda, kontejner a "suché" dřevěné WC. (S návodem k jeho použití budou mít možná zpočátku kompjútrové mozky městských dětiček problém). K večernímu vyžití zde slouží ohniště, ke kterému občas správce areálu přiveze i dřevo. Poplatek 10 kč za osobu na noc je určitě spíše symbolický (děti nic), ale pro váš klidný spánek nebude problémem ještě před tábořením navštívit v dědině Informační centrum (bývalá škola) a tady tento obnos zaplatit. (Všude jinde v oblasti NPR Pulčín-Hradisko je totiž spaní a táboření ve volné přírodě zakázáno pod hrozbou Vysoké pokuty!!)
Chtěl bych ještě vzpomenout dobu svého mládí: tehdy sloužilo toto místo jako fotbalové hřiště (i když rozměry toho oficiálního 100 x 50 metrů asi nikdy nesplňovalo) a jednou do roka se tu konala pouť. V té době byl odlesněn celý strmý skalnatý svah až dolů k přístupové turistické cestě a potoku Pulčiňáku. Proto se z ní mohl pocestný pokochat pohledem na výrazné skalisko, které vystupovalo ze svahu hned pod hřišťátkem. Nyní je zarostlé lesem a většina turistů si ho z přístupové cesty přes bujnou vegetaci ani nevšimne. Přitom to není žádný drobeček - svisle a horizontálně rozpukané (a místy od sebe oddělené) hladké plotny skalních lavic stoupají od cesty napříč svahem v délce asi 70 m a přímo pod nynějším tábořištěm skalní stěny přesahují výšku 15 metrů. Ještě před časem býval z vrcholku skaliska, které jsem dříve nazýval Skřivánčím kamenem, dolů k potoku a na protější hlavní Pulčínské skály se zbytky skalního hradu velice hezký výhled. (Bohužel - okolním smrkům se ve zdejší překrásné přírodě mimořádně daří a rostou tu jako o život!)
Časem překrytá už je také vzpomínka na to, jak jsem tu byl při jedné návštěvě skal svědkem nějakého fotbalového mače. Hřišťátko nebylo nijak oploceno a tak "zakoplé" míče skákaly ze svahu až dolů k potoku. Moc by mne zajímalo, jaká tehdy byla spotřeba kopacích míčů na jeden takový zápas, ale to už se bohužel asi nikdy nedozvím...