Při toulkách po pražském Vyšehradu si nelze nevšimnout zajímavé rotundy sv. Martina. Z hlediska stáří má hned dvoje „nej“. Je nejstarší zachovalou stavbou nacházející se na Vyšehradě a také se jedná o nejstarší zachovalou rotundu na území hlavního města PrahA. Další „nej“ se týká její velikosti, svým průměrem 6,5 metrů je totiž největší pražskou rotundou.
Byla postavena v druhé polovině 11. století za vlády knížete Vratislava II., který panoval v letech 1061 až 1092. V té době plnila patrně funkci farního kostela vyšehradského předhradí.
V době husitské byla v oblasti Vyšehradu většina církevních staveb zbourána, rotunda sv. Martina však tomuto osudu unikla. Roku 1757 si udělali Prusové z Prahy střelnici a podařilo se jim strefit také do rotundy. Při následné opravě těžce poškozené stavby byla do její zdi vezděna jedna z pruských dělových koulí, kterou tam lze vidět dodnes. V roce 1784 císař Josef II. zrušil užívání rotundy jako církevního objektu. Další neblahé období zažila rotunda za vlády Ferdinanda III., který ji při stavbě vyšehradského opevnění využíval jako prachárnu a skladiště. Namále měla také v roce 1841, kdy se stavěla silnice z Nového Města na Pankrác. Následně byla také po určité období pronajímána k bydlení, přičemž z těchto důvodů byl probourán nový vstup a do klenby proražen otvor pro komín.
Naštěstí všechny útrapy rotunda přežila a tak ji roku 1845 zakoupila Vyšehradská kapitula a v letech 1878 – 1880 opravila. Návrh architekta Antonína Bauma obsahoval i jisté změny. Například na jižní vnější straně objektu byl vytvořen novorománský portál a uvnitř rotundy realizovali Antonín König a Jan Heřman nástěnnou malbu Krista. V obou případech převzali tvůrci motivy z Vyšehradského kodexu. Novorománský oltář byl zhotoven ze sliveneckého mramoru, autorem oltářního obrazu je František Sequens. Dále byly doplněny štukové římsy a v oknech se objevily nové barevné vitráže.
Centrální stavba rotundy je doplněna apsidou. Většinou se jedná o půlkruhový oltářní výklenek, který však má v tomto případě neobvyklý parabolický tvar. Původní obvodové zdivo je z nevysokých kvádříků, členěné na apsidě lizénami (plochý svislý architektonický prvek). Loď rotundy je sklenuta kupolí, apsida konchou (typ kulové klenby).
Majitelem a správcem této památky je Královská Kolegiální kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a na jejich stránkách (http://www.kkvys.cz/) je možno se dočíst aktuální informace, například o bohoslužbách. Při nich může člověk také nahlédnout do interiéru, jinak je objekt uzavřen.
Před několika lety byl v blízkosti rotundy vztyčen menhir ze zajímavé okaté ruly, který by snad měl mít pravěký původ.
*
Existují místa, která nelze nahradit žádnými jinými. Jedním z nich je například Vyšehrad, kde mne zaujalo ještě následující:
Je nejstarší z dochovaných pražských rotund a současně nejstarší dochovanou památkou na Vyšehradě. Románská kaple byla postavená asi kolem roku 1100 až v první polovině dvanáctého století. V letech 1710 - 1880 barokně upravovaná. V dochovaných písemných pramenech je připomínána až roku 1396, kdy bylo notářsky Držislavem Tomášovým z Pomuku potvrzeno přiznání Diviše z Kršovic k ročnímu odvodu92 grošů pražských kněžím choralistům vyšehradským a kapli sv. Martina. V listopadu 1420 snad poškozená a vykradená kaple však sloužila svému účelu i nadále. Za bombardování Prahy Prusy roku 1757 byla její stavba těžce poškozena, v této souvislosti byla do její zdi vezděna jedna z pruských dělových koulí, kterou tam můžeme vidět dodnes. Při budování nové komunikace přes Vyšehrad hrozilo kapli zbourání, ale díky zákroku hraběte Chotka, byla zachráněna.