Skály Sokola

V zimě z Pradědu dole  •  Fotografie (99)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (99 fotografií)

Detailně

Lovecký chodník ve svážnici

Vstoupit do fotogalerie (99 fotografií)

Kdo se kdy pohyboval na vrcholu Pradědu a pozorně si prohlížel blízké i vzdálené okolí, pravděpodobně nemohl přehlédnout (nebyla-li mlha) na severovýchodním výběžku rozsoch samotného Pradědu poměrně výrazné skalní skupiny. Ač při pohledu od vrcholu (poněkud lépe je vidět od silnice jak obkružuje severní svah, již téměř na temeni) se jeví relativně nepatrně, při srovnání vzdálenosti je zřejmé, že zase tak bezvýznamné skalky to nebudou.

Jmenovaná severovýchodní rozsocha nese označení Sokol, a protože je oddělena mělkým sedlem výšky 1160 m od samotného Pradědu, můžeme ji považovat téměř za samostatnou horu s výškou 1187 m n.m. Temeno hory je zatím holé po předchozí těžbě a poměrně extrémní poloha zabraňuje rychlejší obnově lesa. Než se tomu stane, dá se vrchol s troškou orientačního umu navštívit. Vrchol je mimo území Národní přírodní rezervace Praděd, takže vlastně na něj můžeme beztrestně vylézt díky lesním cestám a loveckým chodníkům, které by mohl zvládnout orientačně zdatný výletník.

Patrně většina zájemců sem dorazí zhruba od jihu, tedy vlastně jakoby od Pradědu (podrobněji se bude autor věnovat někdy příště). Vrchol Sokola je orientován podobně jako celá hora zhruba v azimutu 45°, tedy pomyslně na severovýchod. Vrchol zdobí několik skalek seskupených zhruba do tří lokalit. Nejjižnější tvoří zhruba 60–70 m dlouhý skalní výchoz se stěnami obrácených k východu až jihovýchodu. Skalní stěny vystupují nad terén odhadem ve výšce od 5 do max. 10 m (dal bych i víc, ale to bych i přeháněl). Skály jsou tvořeny metamorfovanou horninou, řekněme takovou normální rulou, jako je v Jeseníkách celkem plno, ale ta zdejší má odbornější určení fylonit biotit, s přídavkem chlorit muskovitický. To jsou příměsi nerostů, které hornina obsahuje. Občas je hornina pěkně pokroucená, resp. můžeme na ní pozorovat pěkné vrásy, které ji byl v geologických procesech uděleny.

Už díky zmíněné těžbě i poloze je od skal vcelku obstojný, a protože sem příliš nezasáhla masová turistika, i netradiční výhled.

Samozřejmě se budeme asi nejvíc dívat ze severu mna Praděd. Protože severní svah hory je poměrně strmý, věž na vrcholu je povětšinou neúplná, pokud se na vrchol díváme z jižních směrů, většinou z podobné vzdálenosti jí vidíme tak jaksi víc (podstavu věže). Jen co se člověk nabaží z prvních skal, je nutno pokračovat k hlavnímu vrcholu. To už brzy zaregistrujeme mohutnou skálu, která je patrná právě při výhledu od Pradědu, ale je dobře vidět i z přístupových směrů od Lyrového sedla (Kóta 1003). Samotný vrchol Sokola je v podstatě plochý, příliš jsem nepátral, ale zřejmě tu žádná nivelace není. Výhled (kromě Pradědu) je na severní část Hrubého Jeseníku, tedy na Medvědí hornatinu. Ta se rozprostírá zhruba na sever až severozápad, severovýchod vlastně ještě patří Pradědské hornatině, kde vše zakrývá východní předvrchol Pradědu (1356 m), případně Prostřední vrch (1153 m). Od Lyrového sedla se rozkládá dvojice vrcholů Lyra a Žárový, což jsou skalisky notně obložené vrcholy (hlavně ten druhý).

Na západě vystupují zajímavé skalky na Kamzičím vrchu (1173 m). To je vlastně východní rozsocha Malého Děda. U názvu tohoto vrchu se vlastně můžeme podivovat, jak novodobým názvotvůrcům posloužili kamzíci, kteří vlastně nejsou v Jeseníkách původní. Hora má jistě nějaký německý (sudetský) název, který se musel po válce změnit.

Další, dejme tomu „prostřední“ skupina skal leží mírně východně pod vrcholem a je vskutku se na co koukat. Ve skutečnosti nejde o jednu skupinu, ale dvě skupiny, skal. Ta první je menší a kompaktnější s výškou stěny spadající do údolí kolem 15 m. Délka skal by mohla být cca 30 m, šířka do 8 m. Shora od vrcholu je na část skal vcelku jednoduchý přístup, kdo by chtěl ovšem až nad samotnou stěnu, už musí zapojit um a hazard.

O nějakých 50 m severněji je pak hlavní skalní útvar, skála Sokola. Vlastně se jedná o dva bloky, rozdělené asi 4 m širokou soutěskou. Od vrcholu hory se dá poměrně jednoduše vystoupit na ten vyšší ale vlastně menší blok. Výška skalní stěny hlavní skály by na úpatí měla dosahovat 20 m, ale klidně bych i přidal, vezmu-li v potaz, že na skálu je obstojně vidět od Dřevařské cesty, to je lesní cesty od Lyrového sedla. Hornina skal je zhruba stejná jako u prvních popisovaných, tedy fylonit biotit-chlorit-muskovitický. Při pohledu k severovýchodu objevíme ještě další skalní útvar, který – vzhledem k prožitému se jeví jako vcelku nepodstatný, proto je zanechám k popisu budoucím návštěvníkům (najde-li se jedinec, který tam poleze).

Popis jak jsem se sem dostal zaslouží samostatný článek (bylo již naznačeno). Každopádně scenérie, spatřené ze Sokola jistě nejednoho milovníka potěší a možná budou i tipem odvážnějším výletníkům, pro které jsou oblasti s masovým náporem turistů již nepřitažlivé.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

Diskuse a komentáře k Skály Sokola

Franta

Tímto vzdávám hold šumperskému cestovateli a objeviteli a děkuji i za zajímavou Fotogalerii.

Vstoupit do diskuse

Přidat komentář