Smutný osud kostela sv. Bartoloměje v Teplicích
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Když koncem 50. let 19. století berlínský architekt August Stuller kreslil plány kostela určeného pro teplickou evangelickou obec a četné lázeňské hosty augspurské konfese, určitě netušil, jaký bude jeho osud na přelomu 20. a 21. století. Kostel sv. Bartoloměje byl postaven v letech 1861-1864 na kopci na místě, které bylo bez jakékoli zástavby (dnes Českobratrská ul.). A tak se stavba, koncipovaná jako novorománská cihlová trojlodní bazilika, hrdě tyčila nad městem. Na stavbě kostela jsou patrné principy převzaté ze starokřesťanské architektury. Románské oblouky předsíňové haly se vyznačují dokonale vypracovanou dekorací kamenných sloupů a styl starokřesťanské baziliky je patrný nejen v typu stavby, ale především v propracované ornamentální výzdobě. Z cihel a tvarovek z keramiky je složeno množství architektonických prvků včetně okenních kružeb. Věž kostela ve formě italské kampanily, která byla dokončena až roku 1882, byla postavena podle plánu stavebního rady Persia. Dnes je ovšem tato architektonicky úžasná sakrální stavba, kterou svého času podporoval i saský král Bedřich Vilém IV., uzavřena. Kostel, který přežil (i když v letech 1945–90 pod názvem Prokopa Holého) dobu budování komunismu, nepřežil budování kapitalismu. Počátkem 90. let 20. století bylo dobové vnitřní zařízení odstraněno a objekt byl předělán na honosnou kostelní Restauraci. Restaurace tu dnes už není (byla v provozu velmi krátce), zbyl po ní jen rádoby dobový reliéf s názvem hospody, necitelně zasazený do zdiva nad dvojramenným schodištěm ke vstupu do kostela. Kostel je nyní obehnán plotem, nepřístupný a zcela evidentně chátrá. Je velká škoda, že památkový úřad v Teplicích stavbu takového druhu nedokázal lépe ochránit.