Sokol
Turistické cíle • Příroda • Kopec
Sokol je výrazná znělcová kupa (593 m) západně od Petrovic se zbytky středověkého hradu. Na jejím severním svahu je u odbočky na hrad upravená nepříliš vydatná Kočičí studánka a v okolí jsou patrné staré jámy po těžbě železné rudy. Nedaleko odtud stojí u boční cesty kamenný pomníček lesního adjunkta Vincence Stoye, který zde byl v roce 1878 zastřelen pytlákem. Na jižním svahu kopce je ve vzrostlém bukovém lese větší znělcová skála, jejíž dolní část je částečně odtěžena starým lomem. Výhledu z vrcholu skály ale brání okolní stromy. Na zarostlém vršku kopce jsou sporé zbytky hradu, který se původně jmenoval Falkenburk. Když však byl v 16. století na okraji Jablonného postaven zámek Nový Falkenburk, začal se původní hrad označovat jako Starý Falkenburk. Hrad zřejmě sloužil k ochraně obchodní cesty, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. O jeho vzniku se nedochovaly žádné zprávy, ale předpokládá se, že byl postaven při dělení panství Donínů mezi syny. V roce 1415 je již jako majitel uváděn Albrecht z Donína. Za husitských válek stáli majitelé hradu na straně Zikmunda a Lužice, takže Falkenburk sloužil jako předsunutý zvědný hrad hlásící pohyby husitských vojsk v okolí. Roku 1423 se zdejší posádce podařil přepad oddílu Hynka Bočka z Poděbrad, který o rok později podnikl do zdejšího kraje trestné tažení. V roce 1429 koupil Falkenburk husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce, který odtud ohrožoval blízkou Lužici. Žitavští proto o velikonocích roku 1431 hrad vypálili, ten byl ale brzy opět obnoven. Po bitvě u Lipan v roce 1434 Kolúch neuposlechl výzvy ke smíru se Šestiměstím a odmítl dokonce přijmout posly císaře Zikmunda, který pak přikázal Žitavským hrad rozbořit. K tomu však nedošlo po zprávě, že Falkenburk roku 1437 vyhořel, údajně neopatrností vlastní posádky (což někdy bývá považováno za Kolúchův trik pro odvrácení boje). Opravený hrad později převzal Mikuláš Sokol z Lamberka, ale nakonec byl přece jen roku 1467 Žitavskými dobyt a pobořen. Poté sloužil ještě nějaký čas jako úkryt loupežníků, než zcela zchátral. V roce 1513 byl již pustý. Hrad stál na nevelké oválné plošině, chráněné příkopem, částečně vylámaným ve skále. Z vlastního hradu zůstaly jen ojedinělé zbytky obvodové hradby a ve východní části zděné základy hlavní budovy. K jejich odkrytí došlo zřejmě při opevňovacích pracích v první polovině 20. století, při nichž bylo zdivo na několika místech prolámáno. V západní části hradu je nepravidelně tvarovaná jáma, která snad mohla sloužit jako cisterna nebo zásobárna. Protože hrad existoval jen poměrně krátce, nebyl zřejmě významněji přestavován a zůstal dokladem jednoduchého předhusitského opevnění, tvořeného prostou obdélníkovou stavbou s připojeným dvorem. V roce 1884 byl na svahu pod hradem nalezen stříbrný brakteát ze 13. století.