Stroj času (kyvadlo) na Letné na místě bývalého pomníku J. V. Stalina

Letná je jedním z velmi navštěvovaných pražských parků. Důvodů je více, určitě však mezi ně patří velice zajímavé výhledy takřka na celou Prahu i pohled na řeku Vltavu. Na své si zde přijdou turisté, bruslaři i cyklisté. Nejde ale jen o sport, nachází se tady také architektonické památky a zajímavé objekty. Jedním z nich je Stroj času - Metronom – Kyvadlo.

Roku 1991 byl v Praze na Letné v místě bývalého pomníku J. V. Stalina instalován nápadný pohyblivý umělecký objekt, jehož autorem je profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Vratislav Novák. Oficiální název zní „Stroj času“. Mezi lidmi se pro něj ujalo označení „Metronom“.

Kyvadlo vyrobila na počátku 90. let 20. století společnost ČKD Racionalizace na objednávku Společnosti pro Československou všeobecnou výstavu. Poprvé se metronom rozhýbal 15. 5. 1991. Stroj času je vysoký téměř 25 metrů a váží 7 tun. Instalaci kyvadla nemohla být provádět jeřábem kvůli obavám z porušené statiky podstavce po odstřelení Stalinova pomníku, proto jej na místo osadila obří helikoptéra.

Dnes se v blízkosti Kyvadla scházejí kromě výletníků a mileneckých párů především bruslaři a skejťáci, kteří zde na hladkém povrchu rádi trénují. Jedná se o místo volně přístupné bez placení vstupného. To je sice dobré, ale také sem přicházejí prapodivní lidé, kteří zde dělají nepořádek a ničí to tady. Okolí metronomu působí tudíž zanedbaně. Na zemi se válí střepy od lahví, nedopalky cigaret, papíry a plechovky.

Ještě jednu zajímavost tady lze uvidět. Na přívodním elektrickém kabelu ke stroji je zavěšeno množství starých opotřebovaných bot, zřejmě nějaká recese. Kabel s botami je vysoko, kdo a jak je tam asi umístil? A přibývají další? Možná toto místo navštěvuje nějaký tajemný provazochodec. Odpověď na tyto otázky a co by ty boty měly znamenat, jsem se zatím nedopátral. Ale vypadá to vtipně. Rozhodně jsou boty vtipnější než metronom, který nefunguje. Zkoušel jsem to s dotazem na Magistrátu města Prahy, ale nenamáhali se ani odpovědět. Možná ani neví, že je na Letné nějaký stroj času. Těsně před uveřejněním tohoto článku jsem opětovně navštívil Prahu a k mému překvapení se stroj času krásně kýval. Těžko tedy říct, zda se tenkrát jednalo o závadu či běžnou údržbu.

Kromě stroje času a nádherného výhledu do okolí určitě každého napadne, co se pod ním nachází v podzemí. Jedná se o veliké prostory, které měly kdysi sloužit jako muzeum J. V. Stalina a v případě potřeby také jako kryt. Podzemí je tvořeno několika místnostmi, z nichž největší je tzv. Sloupová síň s plochou okolo 100 metrů čtverečních. Po revoluci (1989) zde byl nějakou dobu provozovaný rockový klub a také odsud vysílala první soukromá rozhlasová stanice. Následně plnilo podzemí funkci skladiště. Dnes jsou prostory nevyužívány a uzavřeny, především kvůli špatnému technickému stavu. Minulý rok, u příležitosti 10. výročí vstupu do EU a 25. výročí od pádu totality uspořádala 1. května 2014 obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci, při které bylo návštěvníkům umožněno si prohlédnout rozsáhlé podzemní prostory a dozvědět se zajímavé informace.

Co bude s těmito prostory, se zatím přesně neví, jelikož náklady na opravu jsou velmi vysoké. Ale jejich likvidace patrně nepřichází v úvahu, jelikož by to nepřežil ani stroj času. Podle posledních informací, které jsem četl, by zde měl soukromý investor vybudovat obří stavbu podmořského světa. Ale zda se tak stane, to je patrně ve hvězdách.

Jisté je, že Stalinův pomník, kterému tvořily podzemní prostory mimo jiné statickou oporu, se na toto místo již nevrátí. Stavba pomníku na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, známého jako Stalina, byla sice slavnostně zahájena 22. prosince 1949, ale vlastní stavební práce začaly až v únoru roku 1952. Odhalení dokončeného pomníku se uskutečnilo 1. května 1955. Náklady stavby činili 140 miliónů korun (vyjádřeno již po měnové reformě v roce 1953). Byla to určitě velká sláva, až na to, že autor pomníku, sochař Otakar Švec spáchal před odhalením díla sebevraždu i se svou ženou, která se také podílela na návrhu. O tom, ani o důvodech, které je k tomu vedly, se však mluvit nesmělo. Jisté je, že v Praze na Letné vzniklo největší skupinové sousoší v Evropě. Stalin se odhalení pomníku nedožil a také sousoší nebylo dopřáno pohlížet na Prahu na věčné časy. Doba kultu Stalinovy osobnosti pomalu končila a přišla Chruščovova otevřená kritika stalinovské éry. Bylo potřeba řešit, co s ním. Rozebrání a přesun na jiné místo se jevil velmi nákladný a také politicky nevhodný. Bylo proto rozhodnuto pomník zbourat. Destrukční práce pomocí výbušnin se uskutečnili v listopadu roku 1962, trvaly několik týdnů a celá ta „legrace“ stále 4,5 milionu korun.

Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů tvořila řada postav stojících za Stalinem v čele. Po jeho levé straně to byli zástupci všech společenských tříd v Sovětském svazu. Všichni si byli rovni – dělník, vědec, kolchoznice i rudoarmějec. Po pravé straně pak stáli zástupci lidu československého – dělník, rolnice, novátor i vojín. Sousoší, které mělo rozměry 15,5 metrů do výšky, 12 metrů na šířku a 22 metrů délky, bylo kvůli tehdejší ekonomické situaci také přezdíváno „fronta na maso“. Stavba si vyžádala okolo 17 tisíc tun materiálu.

Tehdejší budovatelé pomníku se patrně snažili vtisknout dílu také určitou symboliku a snad i vytvořit dějinné spojení Stalina s historií českého národa. V základech (asi sedm metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky, ze základů budovy Staroměstské radnice, z hory Říp, z obce Ležáky, z nejstarší slovanské baziliky ve Velehradu i z mnoha dalších míst.

V okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: Hanavský pavilon:https://www.turistika.cz/mista/hanavsky-pavilon-vystavni-pavilon-na-zemske-jubilejni-vystave-roku-1891 či dole u řeky unikátní kapli sv. Máří Magdalény:https://www.turistika.cz/mista/unikatni-kaple-sv-mari-magdaleny-u-cechova-mostu-ktera-se-nastesti-misto-zboreni-stehovala

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/