Velká Bliznica (Близниця Beлика)

Velká Bliznica (Близниця Beлика) – jeden ze dvou sobě blízkých vrcholů (1883 a 1872 m n. m.) ve východní části masivu Svidovec (Polonina Svidovec v ukrajinských Karpatech). Jsou zároveň i nejvyššími vrcholy celého masivu. Nacházejí se asi 2,5 km jižně od horského střediska Drahobrat (Драгобрат) v okrese Rachov (Рахів) na východě Zakarpatské oblasti mezi údolími řek Černá Tisa (Чорна Тиса) a Kisva (Кicва).

(Pověsti o vzniku názvu obou vrcholů najde na: https://rakhiv.life/yasynya/travelling/travelling-mountain/735/view)

Vrcholy obou Bliznici („Blíženců či dvojčat“ – takový je český význam názvu) se nacházejí vedle sebe a jsou si tvarově podobné. Výška vyššího severního vrcholu Velká Bliznica (Близниця Beлика) je 1883 m n. m.(na mapách je uváděno 1881 m). Výška jižního vrcholu Bliznica (Близниця) činí 1872 m. Na severu je v hřebeni sousedním vrcholem nejvyšší z trojvrcholu Drahobrat (Драгобрат - 1785 m - na mapách je většinou uváděn původní název Žandárm (Жандарм – česky četník)). K jihu se na jižním vrcholu a kousek za ním hřeben rozvětvuje do tří ramen. Východní rameno (přímo z vrcholu) vypadá je mohutněji (za plytkým sedlem překračuje výšku 1820 m) a nese název polonina Bliznici (Близницi). Tato rozsocha je však nejkratší, neboť z nedaleké poloniny Trufanec (Tryфaнeць) prudce padá do průlomového údolí Černé Tisy. Jihovýchodní rameno nazývané polonina Stremčeska (Cmpeмчesька) pozvolna klesá na poloninu Breska (Бpecька), za kterou podobně prudce padá rovněž k Černé Tise. Zato jihozápadní větev posléze přechází ve 35 km dlouhý jižní hřeben oddělující údolí Tisy od údolí jejího přítoku Kisvy. V něm je sousedním vrcholem Malá Bliznica (Близниця Maлa - 1567 m). Za zmínku stojí pak ještě krátká rozsocha vybíhající na západ ze severního vrcholu tzv. polonina Flantus (Флaнmyc) klesající do údolí Kisvy. Ta je součástí mírnějších hladce modelovaným západní úbočí hřebene, které jsou odvodňovány do této řeky. Z mírných jižních svahů jižního vrcholu odvádí vody potok Trostjanec (Tpocmянeць) do Černé Tisy. Vývodní a severovýchodní svahy obou vrcholů jsou o poznání prudší, protože byly modelovány především ledovci. Většinou prudce padají četnými skalními výchozy do ledovcových karů uzavíranými zbytky morén. Na jejich dnech jsou někde malá a plytká ledovcová jezírka. Na severovýchod od severního vrcholu pak najdeme největší z nich Drahobradské jezero, zvané též Ivor (Iвop). Tyto kary jsou odvodňovány zdrojnicemi potoka Svidovec (Cвидoвeць) do Černé Tisy, stejně jako jihovýchodní úbočí jižního vrcholu zdrojnicemi potoka Velký Gropynec (Ґpoпuнeць). Mezi těmito potoky z polany Trufanec pak odvádí k východu vody potok Velký Trufalec na kterém najdeme u jeho ústí do Černé Tisy (nad silnicí Rachov - Jasiňa) nejvyšší vodopád (36 m) Zakarpadské Ukrajininy, vodopád Trufalec.

Vrcholy, jako celý masiv jsou budovány především třetihorními pískovci, slepenci a břidlicemi. V některých místech, zde hlavně v karech, vystupují vrstvy vápenců. Svahy jsou porostlé reliktními a velmi hodnotnými bučinami a bukojedlovými lesy. Ty jsou ve výškách okolo 1200 metrů nad úrovní moře střídány porosty jehličnanů. Vedle jedle se nejčastěji objevuje smrk, méně často pak borovice. Horní hranice lesa z původně ležela ve výšce nad 1500 m. Ta však byla na většině míst intenzivním pastevectvím snížena i 200 metrů níže. Průměrně tak už od výšky 1400 m můžeme narazit porosty jalovců a v menší míře i kosodřeviny. Tyto porosty však většinou uvidíme jen na prudkých a nepřístupných svazích karů. Ty zde vystupují až do výšky 1800 m. Na převládajících mírnějších svazích však už od výšky 1400 m tak vlivem pastvy převažují alpinské louky. Velmi bohatá je pak květena skalních výstupech ve stěnách karů. Roste zde například, astra alpínská (Aster alpinus), Dryátka osmiplátečná (Dryas octopetala), řeřišničník přehlížený (Cardaminopsis neglecta) zvonek karpatský (Campanula carpatica), rozchodník zubatý (Hylotelephium arguntum), pcháč poloninský (Cirsium waldsteinii), zvonečník (phyteuma vagneri), a dále na Ukrajině velmi vzácné druhy: protěž alpská (Leontopodium alpinum), podzimka horská vonná (Scorzoneroides pseudotaraxaci), řebříček (Achillea oxyloba subsp. Schurii), kociánek karpatský (Antennaria carpatica subsp. carpatica), kamzičník karpatský (Doronicum carpaticum), prvosenka Hallerova (Primula halleri), pěnišník karpatský (Rhododendron kotschyi).

Území obou vrcholů je i proto chráněno v rámci Karpatské biosférické rezervace. V rezervaci je udržován původní způsob horského hospodaření založený na občasném kosení travnatých svahů a extenzivním pastevectví na poloninách. Lesní porosty východních jižních a západních úbočí jsou navíc chráněny jako jedna ze součástí mezinárodního projektu vyhlášeného jako památka UNESCO pod názvem „Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy“ viz:

Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy - Wikipedie

Faunu zde zastupují typické karpatské, horské druhy. Žijí zde jeleni, srnci, divočáci, medvěd hnědý, veverka obecná, kuna lesní, kuna skalní i vzácná kočka divoká či rejsek alpský. Z ptáku pak můžeme vzácně zahlédnout puštíka vousatého, kalouse ušatého a tetřeva hlušce.

Na vrcholy lze vystoupit:

• po červené trase z vesnice Kvasy (Квacи) – 9,5 km, 4:00 hod. (↓ 2:30 hod.)
• po žluté trase z osady Svidovec (Cвидoвeць - část Jasině, odtud se vyjíždí do střediska Drahobrat), přes toto horské středisko a dále na hřeben do sedla Peremyčka. Dále pak po červené hřebenovce k jihu – 12,5 km, 4:30 hod. (↓ 3:30 hod.)
• po zelené trase z centra Jasině (Яciня) přes Drahobrat na hřeben do sedla Peremyčka. Dále pak po červené hřebenovce k jihu – 16,2 km, 6:00 hod. (↓ 4:30 hod.)
• po modré trase z Rachova (Рахів), výstupem k vrcholu Terentyn a dále po jižním hřebeni k severu až na vrchol - 23,8 km, 8:00 hod. (↓ 6:30 hod.)
• po červené hřebenové trase z Usť Čorné (Уctь-Чopнa) přes celý hřeben poloniny Svidovec (vícedenní tůra) – 35 km
• po zelené trase z vesnice Krasna (Кpacнa) na vrchol Tempa a dále po červené přes poloninu Svidovec (vícedenní tůra) – 32 km