Zlatá Studna - Šumava

Zlatá Studna - tichá perla v srdci Šumavy  •  Fotografie (2)  • Foto: pavka07

Zlatá Studna

Nádherné ticho rušené jen šuměním rozlehlých šumavských lesů, to je snad to nejkrásnější co může Šumava nabídnout. Je jen málo věcí, které mě dokáží naplnit takovým klidem a pohodou, jako je posezení uprostřed šumavské přírody provoněné vůní lesa, naplněné cvrlikáním ptactva a koncertem cvrčků za prosluněných dní. Dnes samoty, dří ve však místa, kde žili lidé, tak lze charakterizovat řadu míst na Šumavě. Jední z nich je i náš dnešní cíl – Zlatá Studna.

Dlouhé roky už je vládcem na Zlaté Studni ticho  •  Foto: pavka07

Dnes opuštěné místo uprostřed šumavských lesů na okraji Mezilesní Slatě, dříve osada se skelnou hutí zbudované městem Kašperské Hory. První zmínka o ní spadá do roku 1799 kdy tu sklářský mistr Josef Eisner začal vyrábět duté sklo a páteříky. Byť tu neměla sklářská výroba dlouhého trvání (cca 80 let), přesto se zařadila v roce 1880 mezi jedny z posledních hutí, které byly na Šumavě vyhašeny. Její zánik znamenal také zánik obce, která na šumavské poměry nebyla právě malá. V době největší slávy tu žilo na 138 obyvatel, mezi nimi třeba i otec Andrease Hartauera – skladatele neoficiální šumavské „hymny“ Na krásné Šumavě.

Dnes už tu nenaleznete ani sklárnu, ani hospodu, obytné objekty pro skláře a hospodářské budovy. Jen základy připomínají bývalou školu a tak jediným dochovaným objektem na Zlaté Studni je dnes dům na stavební parcele č. 42 /č.p. 27/ až do roku 1945 v majetku Kašperských Hor. Dnes se tak trochu skrývá za výběžkem lesa a patří TJ Blatná.

Zánik sklářské osady přežil a až do padesátých let minulého století tu stával také dům č.p. 102, k němuž se však váže smutná vzpomínka. Zmiňovaný objekt patřil rodině lesního dělníka Franze Pösla, který tu uprostřed lesů skromně hospodařil až do osudné noci z 8. na 9. května, kdy byl při zátahu Státní Bezpečnosti obviněn z protistátní činnosti a na 10 let uvězněn. Po jeho manželce a matce nezůstaly žádné stopy, zvířectvo bylo pozabíjeno a objekt zlikvidován. I takovéto příběhy patří k někdy sluncem prozářené, jindy zase k pochmurné a deštivě naladěné Šumavě.

Pokud někdy vyrazíte z Churáňova směrem k Horské Kvilně, zastavte se tu na pár chvil a vzpomeňte lidí, kteří tu žili své nelehké životy uprostřed drsné šumavské přírody. Nebojte se. Smutno tu není a zabloudit také nemůžete. Turistické značky Vás sem spolehlivě dovedou!