Zlaté doly - Zloty Stok

Zloty Stok je město v Polsku, nedaleko hranice s ČR, blízko obce Bílá Voda, odkud se sem dá dojít pěšky. Město samotné je plné historických památek, v tomto příspěvku se budu věnovat jiné zdejší atrakci – Zlatému dolu.

V bývalém dole na zlato byla v roce 1996 otevřena Podzemní turistická trasa. Zlato se v okolí města těžilo již kolem roku 2000 př.n.l. Od té doby až do dneška bylo vyraženo více než 300 km tunelu a šachet až ve 21 úrovních. První písemná zmínka o zdejších důlních pracech pochází z roku 1273. Doly ve Złotém Stoku často měnily majitele, důlní práce však přerušeny nebyly, a jejich efektivita způsobila, že v XV. století získaly jméno nejvýnosnějších dolů ve Slezsku. V první polovině XV. století do dění města zasáhly husitské války (1419-1434), které se sebou nesly zničení města a Požáry. Až v druhé polovině XV. století se situace uklidnila a v roce 1484 byl zřízen Hornický úřad, a v roce 1491 městu byl udělen erb, zástava a právo hornické svobody. Největší rozvoj hornictví ve Złotém Stoku přinesl začátek XVI. Století, kdy byla zahájená ražba zlatých dukátů. V této době Złotý Stok ze svých asi 200 dolech přinášel 8% celoevropské výroby zlata. Ani dolům ve Zlatém Stoku se nevyhnuly neštěstí. Jedním z největších byl zával v hlavní šachtě „Zlatý osel“ s hloubkou 72 m. Tehdy přišlo o život 59 horníků. Zával nikdy nebyl odstraněn a nikdy nebyly nalezeny ostatky obětí. Zlato ze Złotého Stoku má významný podíl ve světových dějinách. Majitelé dolů svým zlatem podporovali španělskou královnu Izabelu, která díky tomu mohla financovat výpravu Kryštofa Kolumba. Doly ve Złotém Stoku se staly známé díky prvnímu ve světě odstřelu skal pomocí černého střeleckého prachu (1621 r.). V dalších letech hornické katastrofy, Požáry a morové epidemie ( 1100 obětí ) výrazně zruinovaly město. Po škodách třicetileté války (1618-1648) bylo na pokraji úpadku. Teprve s příchodem Hanse Schärffenberga – lékárníka a alchymisty – přišlo oživení města. Po mnohým experimentech se mu podařilo zpracovat postup získávání arseniku z arsenových rud. Złotý Stok na více než 100 let se stal hlavním světovým dodavatelem arseniku. Potomci Hanse Schärffenberga však dopustili vyčerpání zásob rudy a úpadku dolu a hutě. Těžení zlata bylo obnoveno až po prusko-rakouských válkách. V roce 1848 byla vypracovaná levnější metoda výroby zlata, která byla založena na chlórování vypražené rudy a vyluhování ryzího kovu z chlórových sloučenin. Tuto metodu využíval ve Złotém Stoku Wilhelm Güttler, který v roce 1883 koupil veškeré hornické pozemky a jeho rodina je vlastnila až do roku 1945. Za jejich časů byly zavedeny mnohé technické novinky, například elektrický vláček, který transportoval horninu ke zpracování. Dnes je zde turistům zpřístupněná štoloa „Gertruda“. Za II. světové války důl nebyl poškozen, a po skončení války Němci celek v dobrém stavu předali polské správě. V roce 1948 byly zahájeny výzkumné práce za účelem hledání nových zásob. V roce 1962 z neznámých důvodů byla pozastavena ve Zlotém Stoku veškerá činnost. Toto rozhodnutí bylo velmi podivné, neboť z dolu bylo vytěženo ročně 20-30 kg zlata, a až v roce v 1961 rychle klesl, z neznámých důvodů, na 7 kg. Následkem přirozené cirkulací vody, která nebyla již odčerpávána, důl byl rychle celkově zaplaven. Během více než 700 let bylo ve Złotém Stoku získáno asi 16 tun ryzího zlata. Důl byl zavřený 35 let. Nakonec bylo rozhodnuto, že se některé chodby zpřístupní turistům. V roce 1996 byla zpřístupněná Podzemní turistická trasa „Zlatý důl“. Podařilo se zpřístupnit velmi zajímavé štoly: „Gertruda“ a „Černou horní štolu“ s podzemním vodopádem, Vysokým 8 metrů, který je jediný podzemní vodopád v Polsku.

Během dovolené v Jeseníkách jsme si naplánovali výlet právě do Zlotého Stoku, abychom si zdejší unikátní zlatý důl prohlédli. Objednali jsme se raději předem, protože o prohlídky je velký zájem. Parkování v bezprostřední blízkosti areálu je zdarma. Po příjezdu jsme zakoupili vstupenky a jelikož jsme měli ještě trochu času, koupili jsme si v suvenýrech pohledy a také zde dostali razítka do Památníku.

PODZEMNÍ plavba na lodičce TITANIC

Potom jsme již šli na první část prohlídky – plavbu na lodičkách v části štoly Gertruda. Podzemní plavba na lodičce , příznačně pojmenované TITANIC, je dlouhá 200 metrů. Kapacita je 15 osob a je tedy nutné se objednat předem. Tato plavba není zahrnutá do základní ceny vstupného, je nutné si vybrat jeden z balíčků v rámci vstupného, nebo si plavbu zaplatit zvlášť. Zajímavé je, že lodička má lidský pohon – průvodce se rukama odstrkuje od pozůstatku elektrického vedení. Ve vodě, po které jsme se plavili, nežijí žádní živočichové, jelikož je jedovatá – to jsou následky těžby arzeniku. Doba plavby je asi 45 minut. Děti do 7 let se nemohou této atraktivity zúčastnit.

Vstupné na lodičku :

10 PLN skupinový

13 PLN normální

Štola Gertruda

Ihned poté, co skončila plavba na lodičce, jsme pokračovali v prohlídce návštěvou další části Zlatého dolu – štoly Gertruda. S názvem chodby je spojena legenda. Před mnoha a mnoha lety byl ve zlatém dole obrovský zával, kdy přišli o život 4 horníci. V tehdejších dobách o záchranných pracích rozhodoval majitel dolu. A protože ty byly pro něj nevýnosné, často k nim ani nedošlo. A tak tomu bylo i v tomto případě. Proto se manželka jednoho zasypaného horníka rozhodla samotná zachránit svého milovaného manžela. S pochodní v ruce, kouskem jídla, vešla do důlních labyrintů. Běžely dny, a Gertruda nevycházela... Pravděpodobně zabloudila v chodbách dolu ve Złotém Stoku a už navždy tam zůstala. Tato událost je zapsána v městských kronikách. Později si horníci povídali, že pokud se některý z nich ztratil, slyšel v dolu podivné kroky. Ztracený horník běžel za zvuky, které ho nakonec dovedly k východu. Nikdy se však nepodařilo uvidět záhadné osoby. Lidé si povídali, že je to dobrý duch Gertrudy, který přichází a pomáhá zachránit horníky.

Průvodkyně nás zavedla dovnitř této štoly a na začátku nám pověděla vše o historii Zlatého dolu. Dále nás provedla muzejními expozicemi, kde jsme viděli bohatou sbírku map a plánů dolu z období XVIII až XX století, ve vitrínách staré hornické a hutnické nářadí, minerály, sbírku hornických lamp, muflovou pec, laboratorní pec, ve které bylo tavené zlato a vozík z XVIII. století pro přepravu rudy. Neatraktivnější ovšem byla místnost, ve které jsme viděli obrovské množství zlata, které zde bylo za 700 let vytěženo. Až oči přecházely z těch 1066 zlatých cihel. Pěkná byla také Kaplička patrona horníků – sv. Kryštofa. Kolem nás prošla jiná skupina návštěvníků, o kterých průvodkyně prohlásila, že je to ztracená pondělní exkurze – my jsme zde byli ve čtvrtek. Během prohlídky kolem nás prošla záhadná osoba –gnóm, který Stráží zlato v dolech. Gnómové jsou prý duchové nešťastných horníků, kteří zahynuli v dolech. Pomáhali ztraceným Horníkům najít východ z dolu. Ve Štole Gertruda je možné potkat Šedého gnóma, který se nečekaně objevuje s kmitající lampou v ruce. Legenda povídá, že pokud mu někdo pohlédne do očí, tak se splní jeho sny. Jestli do očí gnóma pohlédne zlý člověk, může zůstat v dole navždy... A to není zdaleka ještě všechno.

Chodba smrti

Po prohlídce muzejní části, jsme se vystoupali po schodech a ocitli se v Chodbě smrti, která má velmi ponurou historii. Tady byli odsouzeni k smrti horníci, u kterých existovalo podezření, že ukradli zlato. Odsouzenec byl postaven ke stěně, jeho ruce až do loktů byly dávány do speciálních otvorů, které byly vyplněny maltou. Nešťastný horník, připevněn ke skále umíral v příšerných mukách. Nikdy na tomto místě nebyly nalezené lidské ostatky, na stěnách se ale nachází záhadný světlý nános, který v dole neexistuje nikde jinde a obsahuje velké množství organické hmoty...Chodbou smrti jsme museli projít potmě – velmi zajímavý zážitek. Naštěstí se nám tento krátký úsek podařilo projít bez potíží a čekal na nás další atraktivní zážitek – jízda na skluzavce. Jak jsem již psal, do chodby smrti jsme vystoupali po schodech a zpět, na nižší úroveň jsme se mohli dostat dvěma způsoby – po schodech ( nuda ) , nebo právě sjet po osmimetrové skluzavce. Průvodkyně požádala prvního odvážlivce – jeden dobrovolník se našel a ten nám skluzavku pěkně vlastním tělem vyčistil. Když jsme ze skluzavky sjeli dolů, ocitli jsme se v části štoly, kde jsme mohli vidět výstražné cedulky. Je to kolekce cedulí s předpisy bezpečnosti práce, kde jsou zvěčněné různé hesla, pokyny a výstrahy. Často vtipné jako: „Neházej kladivem, kdy jsi na lešení“ nebo ambicióznější „Co jsi dnes udělal pro snížení vlastních nákladů??? Z této místnosti jsme již vyšli ven ze štoly Gertruda, ale prohlídka zdaleka ještě neskončila. Pojďme dál…

Horní černá štola

Naše exkurze pokračovala dál. Vyšli jsme ze štoly Gertruda a vyšlapali malý kopeček nad štolou. Pokračovali jsme kolem lanového parku, kam si můžete také zakoupit vstupenku, až asi k 500 metrů vzdálené Horní černé štole. Po vejití dovnitř jsme sestoupili po železném schodišti k podzemnímu vodopádu – jedinému v Polsku. Hluboko pod zemí, v malé místnosti, voda padá z výšky 8 metrů před návštěvníky a oplachuje obličeje nadšených turistů.

Od vodopádu jsme se vrátili ke schodišti a sestoupili úplně dolů. Ocitli jsme se v dlouhé chodbě, kde byly koleje. Chodbou jsme šli asi 200 metrů k podzemnímu nástupišti. Nasedli jsme do důlního vlaku a ten nás 300 metrů dlouhou štolou vyvezl za půl minuty ven. Byli jsme opět v areálu, kde jsme na začátku koupili vstupenky. Když jsme vlak opustili, průvodkyně nám nabídla možnost vypít čaj s malým množstvím arzeniku, vyrazit si sám pamětní minci či zakoupit pamětní listinu na návštěvu Zlatého dolu z ručního papíru. My jsme ovšem již měli velký hlad a proto jsme zašli do zdejší Restaurace na oběd, který jsme měli taktéž v ceně vstupenky.

Propírání zlata

Po obědě jsme si všichni, dospělí i děti, šli vyzkoušet propírání zlata. Dostali jsme zlatokopeckou pánev s pískem a zrnky zlata, které jsme museli proprat pomocí malé nádrže s vodou. Povedlo se. I tato atraktivita byla v ceně vstupenky. Zvlášť se za propírání zlata platí 6 PLN. Poté jsme již areál opustili odjeli zpět do ČR. Celkem jsme zde strávili čtyři hodiny a to jsme zdaleka nešli na všechny atrakce.

HOROLEZECTVÍ

Horolezectví na umělé alpinistické stěně.
Cena: 6 PLN

ZLATÁ MINCE

Ukázka a ražba zlatých mincí.
Cena: 6 PLN

ZLATÁ CIHLA

Ukázka a odlévání pamětních cihel.
Cena: 6 PLN

ZLATÝ PAPÍR

Ukázková výroba čerpaného papíru s možností nákupu Cerfifikátu dobyvatele zlatého dolu
Cena: 6 PLN

VÝSTAVA MINERÁLŮ

Vstup volný s platným lístkem na prohlídku Podzemní turistické trasy.

TRAMPOLÍNA

Cena za 5 min. zábavy:

• 4 PLN skupiny , 6 PLN individuální osoby .

NÁVŠTĚVA S PŘÍBĚHEM

Nabídka pouze pro skupiny. V programu, který trvá asi 5 hodin je mnoho atraktivit spojených s dobrou zábavou. Cena základní nabídky 70 PLN/os.

Balíková nabídka

BALIK 1

1. Návštěva Zlatého dolu – Podzemní turistická trasa
2. Podzemní plavba zaplavenou chodbou štoly Gertruda
3. Propírání zlata
4. Ražba pamětní mince

BALIK 2

1. Návštěva Zlatého dolu – Podzemní turistická trasa
2. Podzemní plavba zaplavenou chodbou štoly Gertruda
3. Propírání zlata
4. Denní jídlo – každý den jiné jídlo připravené speciálně pro Vás

Otevírací hodiny Zlatého dolu

Letní sezóna
1.duben až 31. listopad
od 9.00 do 18.00 (vstupy každé 15 minut, poslední vstup s průvodcem 17.30)

Zimní sezóna
1.listopad až 31.březen
od 9.00 do 16.00
(vstupy každé 45 minut, poslední vstup s průvodcem 16.00)


Doba trvání prohlídky: asi 1,5 hodiny

Ceník vstupenek

15 zł normální
12 zł zlevněná

Je třeba vzít teplé oblečení, protože teplota v dole je 7°C po celý rok.

Kromě toho, co jsem Vám popsal výše, je možné navštívit lanový park či zúčastnit se soutěží mezi skupinami v různých disciplínách, přičemž to může být celá skupina známých.

Milovníci adrenalinu jistě nepohrdnou touto nabídkou : extrémní prohlídka se koná v nezpřístupněných pro turistů důlních chodbách.

Více na http://kopalniazlota.pl/index.php/cs