Lázně Velké Losiny aneb co zde dělat, když se z turisty náhle stane téměř nechodící pacient … a pozor, pivo vážně uzdravuje

Rady a tipy • Zdraví a bezpečnost • Jídlo a ubytování • Ostatní

Šárka z lázeňského parku • Fotografie (26) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (26 fotografií)

Hlavní část zvaná Eliška

dřevěný kříž v parku

Vstoupit do fotogalerie (26 fotografií)

Velké Losiny jsou půvabnou lázeňskou obcí s množstvím zajímavých památek, která leží v podhůří Jeseníků. Prochozenou i proježděnou na kole ji máme každoročně křížem krážem, ale ve chvíli, kdy se zde ocitnete v roli lázeňských pacientů, se pohled na Losiny a jejich nejbližší okolí rapidně mění.

Brzy pochopíte, v čem spočívá hlavní rozdíl mezi „kolenáři“ a kyčlaři“ a začnete přemýšlet, jak co nejefektivněji využít odpolední „poprocedurové“ volno. Říká se, že občas je každá rada drahá, ale v tomto případě je doporučení docela jednoduché: pokud možno – a v rámci možností - hodně chodit. Je pravda, že to občas docela bolí a že těch variant na zvolení blízkého turistického cíle tady moc není, ale kdo hledá, ten najde. Ale chce to mít alespoň trochu štěstí na počasí …

Následující řádky tedy budou téměř turistickou radou „kolenáře“, který na počasí celkem štěstí měl (zajít si na přelomu března a dubna párkrát na zmrzlinu nebo na pivo jen v kraťasech a tričku je docela příjemné), budoucím stejně postiženým. Oni „kyčlaři“ se mohou pustit do podstatně větších celků a byly tady i takové, které se vydaly až na Prameny ...

O francouzských holích či berlích se belhající pacienti bývají ve Velkých Losinách nejčastěji obyvateli lázeňského sanatoria Šárka, což je poměrně monumentální budova z let 1910 až 1913, nacházející se na někdejším Šibeničním vrchu. Je tedy celkem logické, že ať se odsud vydáte kamkoliv, musíte jít dolů z kopce. Mnozí se toho min. první dva týdny bojí. Zbytečně.

První výpravy jsou samozřejmě krátké, což znamená, že většinou jen obejdete „barák“ nebo se vydáte k nedalekému dřevěnému kříži a památníku 38 obětí čarodějnických procesů, které zde byly popraveny v letech 1679 až 1686. Poté již odvážně volíte různé cíle v lázeňském parku, který byl původně parkem francouzským a do své současné podoby se začal měnit v roce 1851. Nejprve vás tedy čeká sirný pramen Karel s dřevěným altánem nebo jezírko a (pokud možno kvetoucí) rododendrony i jiná flóra.

Hlavním úkolem je, samozřejmě, co nejdříve dorazit do hlavní lázeňské části, kde si v Elišce dáte první točené pivo (víno, panáka rumu z jiného kontinentu nebo něco na zub). Tady už se můžete vrhnout i na prohlídku lázeňské kaple sv. Kříže nebo snad nejkrásnějšího sálu ve Velkých Losinách (mimo zámecké komnaty, samozřejmě). Nezastírám ovšem, že točené pivo je zde poměrně drahé, takže mnozí soustředí své léčebné úsilí raději na dojití k Vietnamcům pro „plechovkáče“ (přece jen jsme na vesnici a jiný obchod bychom zde hledali marně).

Závěrečné etapy pak směřují skutečně do přírody. Konkrétně vaše kroky povedou lázeňským parkem k půvabnému lázeňskému domu Chaloupka, který vznikl v roce 1932 a bývá označován jako pohádkový. Odsud už to je jen kousek k penzionu Brněnka, ve kterém sídlí zdejší minipivovar Zlosin. Tady se posadíte k pěnivému moku a konečně máte zase pocit plnohodnotného občana …

Závěrečná poznámka: Tento článek nemá být oslavou alkoholismu, ale výsledkem seriózního bádání. Při rozhovorech se spolupacienty jsem totiž zjistil, že ti, kteří chodí jen na kávu, zmrzlinu nebo běžnou procházku, jsou sice lázeňskými procedurami a zdejším čerstvým vzduchem také postupně uzdravováni, ale trvá jim to podstatně déle a vnímají to mnohem méně intenzivně. Vždyť už Jasná Páka kdysi dávno sdělila světu, že „v pivu je totiž Bůh“. A proto na zdraví nás všech ...

Poslední aktualizace: 25.4.2024

Lázně Velké Losiny aneb co zde dělat, když se z turisty náhle stane téměř nechodící pacient … a pozor, pivo vážně uzdravuje na mapě