Červená cyklo Tulinka – Tulinka (CZT 6285) "K řece Moravě"

Na první vymalované značky na stromech jsme si někteří všimli už při našich časně jarních vycházkách v předepsaném katastru našich bydlišť. V rámci projektu Jescyklo se tak v Šumperku a kolem dokola objevilo pár nových terénních cyklotras, to abychom tolik nezáviděli konkurenčnímu Jeseníku, kde před pár lety vznikla zajímavá soustava tras v oblasti Studničního vrchu a dál ke Špičáku (tedy na Sokolském hřbetu). Jednou z těchto nových šumperských tras je tak např. modrá s číslem 6284, což je vlastně prodloužení stávající značky do prostoru Bukového kopce s rozhlednou u Rapotína, její počátek se ta k posunul k výletnímu rozcestí Tulinka. Další, takto zcela novou trasou je modrá terénní 6286 od Uničovské ulice do Vikýřovic s názvem Kamenec, protože míří k vrcholu Kamenného vrchu, takto jednoho z nejvyšších kopců v blízkosti města (956 m). O této trase můžeme s klidem prohlásit, že jde o horskou trasu, vždy rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem přesahuje 600 m.

Nová červená trasa (6285) takových výšin nedosahuje, takže ji můžeme označit za spíše za trasu vysočinnou případně vrchovinnou. Za výchozí bod můžeme prohlásit zmíněné rozcestí Tulinka, přestože trasa prochází téměř centrum města, takže spíš by se hodil takový „Gottwalďák“, tedy náměstí Republiky.

Z Tulinky vyrážíme přímo západním směrem po lesní šotolinové cestě. Cesta prozatím příjemně stoupá v relativně krátkém úseku necelého půlkilometru, načež se sklon spíše zvolní a pohybuje se víceméně ve vrstevnici v nadmořské výšce něco málo nad 400 m. Za táhlou zatáčkou objevíme u cesty upravenou studánku pod Kokešem a dál pokračujeme směrem k severovýchodu po úbočí Ostředku. V závěru této části na okrajem Bratrušova mineme vystupující modrou pěší TZ a ostrou zatáčkou sjíždíme po makadamu k silnici 446, tu naštěstí doprovází zánovní cyklostezka, takže po otočce míříme do Bratrušova po ní. Ve vsi se cyklostezka mění spíše v normální chodník, ale ten je určen ke smíšenému provozu. Dlažba nás dovede takřka k další odbočce za bývalou hospodu k fotbalovému hřišti. Jsme opět na přírodním povrchu, ačkoliv brzy narazíme na zbytky asfaltu. Následuje poměrně ostré stoupání, kde nás na už zdálky láká poměrně mohutný strom, což je památná Pollnerova hruška. K zastávce nás přinutí nejen únava, ale i jeden z obnovených tzv, hromových křížů. U hrušky jsem naštěstí u vrcholu stoupání, zbývá pár metrů a následuje sjezd do údolíčka s poněkud zanedbaným rybníčkem. Zde se navíc poměrně zlepšuje kvalita asfaltu, takže nás čeká pěkný sjezd podle potůčku ke křižovatce se silničkou od Bohdíkova. Ač jde spíše o komunikaci místního významu, občas zde bývá více rušno, obzvlášť když se opravují cesty přes Hrabenov nebo Lužnou.

Opět tedy vzhůru, necelý 1,5 km k sedélku Pod Lovákem. Tady silnici opustíme a stočíme se ostře na západ, zčásti v souběhu se žlutou TZ, ovšem nesledovat, jedem dál do lesa, po kratším výstupu jsem u křižovatky lesních cest, jedna z nich, mířící výše je celkem pěkná okružní trasa kolem Klapuše a Sklenného vrchu, značená trasa si ale vybírá sjezd. Kvalita povrchu je naštěstí slušná a v jedné zátočině narazíme i na nějaké skalní výchozy, které se táhnou v pásu k zmíněné Klapuši.

Sjezd ale pokračuje dál k Alojzovské papírně, kde přejíždíme Moravu a chtíc nechtíc opět po silnici, tentokrát frekventovanější druhotřídce 369, což je cesta do Hanušovic a na Ramzovou.

Naštěstí absolvovaný úsek není tak dlouhý a za nádražím v Rudě (nad Moravou) se napojíme na místní cyklostezku ke koupališti (kde se dá občerstvit v bufetu). Po zadní uličce dojíždíme k zámku a místní částí Truska k dalšímu mostu přes Moravu. Míříme vzhůru do spojených vsí Bartoňova a Radomilova. Příliš velkého provozu se tu naštěstí nedočkáme, povětšinou se jezdí jen místní obyvatelé, protože nad kaplí Sv. Anny je konečná. Konečná míněno pro motorová vozidla, naše tra pokračuje polní cestou přes návrší k rozcestí Zlatník a spolu se zelenou TZ pokračuje k poutnímu Kostelíčku Božího těla. Úsek od velkého dřevěného kříže je poněkud zarostlejší, takže je třeba dbát, abychom se trefili na tu správnou pěšinku (kolem je ohrada). Poutní místo je důvodem k další kratší zastávce, o víkendech lze občas do interiéru nakouknout, pokud se větrá.

Samotná cyklotrasa dál pokračuje mírným výjezdem po lesní asfaltce k Vápenicím, tedy hájovně u vrcholu stoupání mezi Hrabenovem a Temenicí. Na okraji lesa je skrytý jeden z četných pamětních Lichtenštejnských kamenů. Samotná cyklotrasa opět najíždí na veřejnou komunikaci k bývalé skládce, ale jen do první serpentiny, kde se naváže na okružní lesní cestu pod vrchem Háje s rozhlednou. Následuje mírný výjezd, částečně vrstevnice a za opuštěným lomem klesání k odbočce k Liščí hájovně.

Zde asi cyklista narazí na problém, proč značka nepokračuje rovně na Bludoveček, ale stáčí se do města?

Inu, kus lesa tu náleží nejmenované majitelce kusu lesa, s kterou nebyla asi kloudná řeč (cca 600 m), takže trasa je vyznačená k zmíněné hájovně, dolů a nad softballovým hřištěm, mezi paneláky, k Temenici a kousek o cyklostezce k Penny marketu a dál na zmíněný Gottwalďák a po Jiřího z Poděbrad a Raisovou zpět k Tulince.

Naštěstí ta odbočka na Liščí hájovnou je natolik zbytečná, že znalci se vydají rovně, po mírném stoupavém úsek takřka rovně k lomům pod Chocholíkem a stále bez odbočení z hlavní trasy dojedou k Bludovečku s oblíbeným výletním hostincem. A po frekventované výletně polní cestě netrefí zpět snad jen blbec. Jakožto místní obyvatel jsem si sice neprojel trasu celou naráz (je to vidět v galerii), ale jako inspirace pro místní i přespolní to doufám postačí, nakonec účel většiny značených tras není projíždět (nebo procházet) celé, ale navézt neznalé na zajímavá míst a pokračovat dle libosti.
Na závěr můžeme dodat, že tato trasa v okolí Šumperka není poslední, v přírpavě je další, byť poněkud vzdálenější u Hanušovic.