Cyklo 6286 Kamenec (Šumperk – Vikýřovice)

Všiml jsem si toho při nedávném výstupu z vlaku v Novém Malíně, že u kolejí stojí podezřele nový rozcestník, tedy přesněji dvojsměrník se šipkami doleva a doprava. I žlutá barva naznačující příslušnost k cyklistickým terénním trasám mi naznačila, že to bude nějaká hodně nová trasa. Jde o nové značení, kterými chce i město Šumperk poněkud konkurovat sousednímu okresu Jeseník, přesněji tedy přímo okresnímu městu (celý okres vlastně vznikl vyčleněním z dřívějšího velkého šumperského). Jeseník má totiž v blízkém okolí poměrně rozsáhlou síť cyklotras, hlavně v oblasti Studničního vrchu a vlastně celého Sokolského hřbetu Rychlebských hor. Dodejme ale že tamní trasy navazují na rozsáhlé značení kolem jesenických lázní.

Lázně tedy v Šumperku nemáme, ale celkem zajímavé hory a kopce tu naštěstí máme. A právě „objevená“ nová trasa je první vlaštovkou cyklotras, které by měly být ve více či méně dohledné době kolem Šumperka přibýt. Protože jako domorodec vlastně celý průběh trasy znám celkem obstojně, ačkoliv asi vcelku jsem trasu neabsolvoval, můžeme se na cyklotrasu 6286 – Kamenec vydat virtuálně rovnou. Možná logičtější by bylo popsat průběh po směru hodinek, ale i vzhledem k velikosti kopců se mi jeví vydat se obráceně, nakonec na samotný Kamenec, tedy Kamenný vrch jsem na kole jezdil taky tak.

Startem je tak okraj Šumperka za mostem přes Desnou na ulici Uničovská, první úsek je veden po dlážděné cyklostezce, ale na okraji zástavby čtvrti Plech odbočuje místní uličkou, která vlastně vznikla díky nové zástavbě v Novém Malíně. Dodejme že i díky těmto domečkům se Šumperk poněkud vylidnil, ovšem ne, že by obyvatelé města houfně vymřeli, ale postavili si nová obydlí ve vedlejší vesnici, kam je nalákaly poměrně laciné pozemky. Prozatím se jen mění povrch mění z dlážděného a kromě vilek je tu k vidění snad jen pěkný kříž s kalvárií, objíždíme areál školy a dojíždíme k centru Malína, chtělo by se říci náměstí (však Nový Malín, před tím Frankštát se uváděl jako městečko). Asi nepřehlédneme pomník na památku vypáleného Českého Malína na Volyni a máme-li štěstí můžeme nakouknout do zdejšího kostela. Traduje se, že snad tady někde měla být nějaká tvrz, z té se ale nedochovalo zbla nic, snad mírný val kolem kostela je jediný pozůstatek. Přejíždíme koleje a dosud mírné stoupání ce mění přeci jen v citelnější sklon, který si vynutí i přeřazení na lehčí převod. Horní konec Nového Malína už tolik není obšťastněn novou výstavbou a vesnice si tu zachovává tradičnější vzhled. Snad až v blízkosti úplného horního konce pod lesem přibylo pár nových domů. Už ukrytá v lese je ostrá zatáčka s odbočení zelené pěší značky do Malínské rokle, která je doprovázena romantickými skalními masivy, ale pro cyklisty příliš vhodná není, snad jen pro ty, kteří vyhledávají skutečně extrémní terény. My ještě kousek pokračujeme po silnici k Mladoňovu. Do čutor nebo bidonu si můžeme nabrat vodu u Lilostné studánky, ještě kousek za další zatáčku a vidíme odbočku na lesní cestu s omezením vjezdu a závorou. Ale jakožto cyklisté jsme ze zákazu motorových vozidel vyňati (jak je to ale s elektrokoly?) Silnička je naštěstí stále provázena asfaltovým povrchem, takže jízda ještě není závratně obtížná. Ale stále nás čeká slušní porce kilometrů i výškových metrů. Kdo by chtěl, po necelých dvou kilometrů je odbočka k mírnému sjezdu a přehrážce na Malínském potoce, kde se dá pěšky vyjít k pozůstatku štoly Walihloch. Na naší původní trasy ale jinak stále čeká slušná porce stoupání- Po táhlé levotočivé zatáčce následuje kratší rovinatý úsek do ostré zatáčky, kde se musíme smířit s faktem, že končí asfalt, naštěstí pokračování lesní cesty je kryto celkem solidním posypem jemnějšího štěrku. Už se ale i blížíme k vrcholové partii Kamenného vrchu. Samotná cyklotrasa sice k vrcholu nesměřuje, ale vynechat vrchol by byla škoda. Máme zhruba dvě možnosti, použít hned první odbočku v rozcestí Pod Smrčníkem po souběhu pěších značek červené a modré, případně o kousek dál v rozcestí Nad Říjištěm, kde je ale směr k vrcholu sice kratší, ale strmější. U TIMu Kamenec-rozcestí jsem většinou nechal kolo, tady nahoře se ani moc nekrade a k samotné vrcholové skále s vyhlídkou se už vydal pěšky.

Po patřičném vykochání se vracíme na cyklotrasu. Pár set metrů je před námi celkem slušná cesta, ale následuje poměrně dramatický úsek. On i pohled do mapy naznačuje, že k pokračování trasy příliš možností není, takže se přidáme k souběhu pěších tras od červené k zelené. Na nějakém půlkilometru spadáme o sto metrů a pratože jde spíš o pěšinu než klasickou cestu jsem byl rád, že mám sebou přilbu…

Drama končí u rozcestí Pod Kamencem, které hýří všemi barvami (ještě se přidala žlutá pěší značka). Důležitější je ale fakt, že jsme dorazilo na asfaltku. Pokud bychom zvolili směr doprava, dorazíme k Hvězdě, kde máme možnost výběru výjezdu na Skřítek, případně vyrazit na Rabštejn nebo se poněkud krkoloměji vydat někam k Třemešku nebo Mladoňovu…

Nová cyklotrasa ale sleduje příjemnější sjezdy po asfaltové silničce, kterou provází i ta žlutá pěší trasa. Je to jinak celoročně oblíbená trasa, která je využívaná i jako část lyžařské magistrály. Pozornost je jen třeba dbát na značku, která oznamuje přítomnost závory, která nemusí být nutně otevřená. Na Traťovce jsme velmi rychle, pokud se ale nezdržíme několika výhledovými místy, buď směrem nad Hraběšice (kde jsou pastviny), ale i celkem nedávno vykácenou mýtinou, kde objevíme i výhled s Pradědem v pozadí. Pokud bychom si odskočili dolů do Hraběšic, můžeme si tu dát občerstvení v hospůdce poblíž kostela, počítat ale musíme s návratem k sedélku u bývalé železniční chaty, z které ještě zbývají nějaké zbytky.

Cyklotrasa obkružuje v mírném výstupu návrší, kde jsou na opačné straně vleky a sjezdovky zdejšího malého centra. V rozcestí Nad Hraběšicemi se potkáváme se zelenou pěší značkou od Prostřední skály. Pro zájemce, tento směr se na cyklistiku moc nehodí, ale dosti zajímavý směr je na Sobotín a Petrov, tedy kolem Farského vrchu. Samotná cyklotrasa i se žlutou pokračuje ještě krátkým mírně stoupajícím terénem k ostřejší zatáčce, kde se ale sklon mění spíše na vrstevnicový a za potůčkem zprvu mírně, postupně i prudčeji klesá v úbočích masivu Prostřední sklály, Jde o celkem slušnou šotolinovou cestu s makadamem, problém může být jen po větších deštích nebo – bohužel po větší těžbě, která tu bohužel je kvůli působení lýkožrouta. Poněkud zvýšeného brždění je a v závěru klesání na konci lesa, kde sjíždíme k zaniklému statku na Anenském Dvoře, který nahradily nové stavby luxusnější vizáže. Závěrečný úsek k Vikýřovicím tvoří panelová cesta, kde si užijeme výhledy na Šumperk a celé okolí Šumperské kotliny.