Kamencem na Rabštejn

Už jsem to tuším kdysi napsal, když už na Turistiku píšeme nějaké články, občas bysme si měli i zkontrolovat v terénu to co jsme kdysi napsali, jestli nedošlo k nějaké významné změně. Tak jak se chýlí říjen k závěru, chce to využít občasné záchvěvy lepšího počasí a snesitelných teplot. Známé pořekladlo sice praví, že neexistuje škaredé počasí, ale jen nevhodné oblečení. Ale i toto pořekadlo je někdy přírodou natolik popřeno, že je lepší sedět doma.

Naštěstí předposlední říjnová neděle se přiklonila spíše k té možnosti hezčího dne (sobota nic moc). V posledních letech jsem často vyrážel k Rabštejnu, povětšinou v termínu státního svátku, ovšem letos mám akci, takže tedy tuto ztrátu zkusím nahradit při první příležitosti.

Ráno přeci jen teploměr ukazuje dosti nízkou hodnotu, takže nechávám ke startu trošku větší interval. Přišla mi zajímavá myšlenka vydat se na „čerstvou“ nejvyšší horu blízké Hraběšické hornatiny. Zní to asi pitomě, ale vskutku, nově publikované mapy považují za nejvyšší kopec podcelku Hanušovické vrchoviny Kamenný vrch. Ten totiž z ničeho nic povyrostl o nějakých 14 metrů, doposud se udávalo 952 m, takže za nejvyšší vrchol byly považovány Černé kameny poblíž Skřítku s kótou 956 m. No, zřejmě byla k vrcholu konečně přičtena vrcholová skála, státní nivelace je totiž vskutku mimo skálu, takže zde mohl být ten zakopaný pes. Ale postupujme po pořádku. Vyrážím k výpadovce na Nový Malín, kolem rybníku Šenkes (neboli našim šumperským Benátkám). V podstatě využiji zánovního značení terénní cyklotrasy s číslem 6286 a modré barvy, která se hrdě hlásí k svému nejvyššímu bodu, jako trasa Kamenec. Ta začíná hned za mostem přes desnou a vede kousek po místní cyklostezce, ale hned na okraji Nového Malína (říká se tu Plechy) odbočí na vedlejší „zadní! Uličku, aby se odklonila od procházející hlavní trasy k Uničovu. Prozatím se trasa jen nepatrně zvedá, tak akorát, aby i sílící sluníčko víc zahřálo organismus. Příkřejší sklon nabírá trasa spíš až z centrem obce, tedy návsi u kostela (s pomníkem vypálení Českého Malína). Tady už se zase jede po hlavní cestě, k hornímu konci obce, který se přimyká už k lesu kolem masivu Volyně, Smrčníku a samotného Kamenného vrchu (kterému jinak říkáme zkráceně Kamenec).

V první lesní serpentině je odbočka do Malínské rokle a protože jsme tu byli na jaře na výletě, zajel jsem se podívat, jak pokročila výstavba přehrady nebo rybníčku, cca 250 m od silnice. Jak patrno, jde o zemní hráz a zřejmě ještě budou nějaké práce pokračovat.

Vracím se tedy k silnici a pokračuju k Milostné studánce a další zatáčce. Cyklotrasa zde dvojitou serpentinou uhýbá po lesní asfaltce a postupně začíná navyšovat svůj sklon, což si vynucuje použít lehčí převody. Před nějakými patnácti léty, když jsem tuto trasu použil poprvé (nebyla nijak značená) byly z cesty občasné průhledy, teď už jsou bohužel všechny zarostlé. A druhé bohužel souvisí i s kvalitou povrchu cesty, který přeci jen už dosti utrpěl. To znamená více se vyhýbat kamenitým úsekům. Asfaltový povrch je na silnici v délce něco přes 3 km a vyvádí cyklotrasu zhruba do 850 nadmořských metrů, kde se povrch mění v šotolinu proloženou naštěstí zaježděným makademem. Ten je bohužel zprvu poněkud poničen lesní technikou, naštěstí jak se blíží ostrá pravá zatáčka je už cesta v slušném stavu. Za zmíněnou zatáčkou se i příjemně mírní i sklon protože už je na dohled rozcestí Pod Smrčníkem, kde nás textační místo potěší překonáním 900 m. Samotná cyklotrasa na vrchol Kamence nevede, naštěstí souběh červené a modré pěší pokračuje po celkem sjízdné cestě k rozcestníku s názvem hory. Až poslední metry k vrcholové skále je jednodušší kolo dotlačit. Býval doby, kdy byl z Kamenného vrchu celkem slušný rozhled, ale protože hora zas tak vysoká není, postupem doby okolní stromy výhled znemožnily. Naštěstí před 5 léty du dobrodinec s jménem Mirek vystavěl vyhlídkovou věž (takový bytelnější posed). Tím pádem je pozotovatel o nějaké 4–5 m výše. Nicméně jak se může každý přesvědčit, je už výhled zas o něco zarostlejší, ale to hlavní (tedy okolní hory jsou vidět pořád slušně. Nejde sice o dokonalý kruhový výhled, ale v jednom záběru je v podstatě nepřerušený výhled od Orlických hor až k Pradědu (přesněji k Břidličné hoře). Ty Orlické hory jsou zastoupeny Bukovohorskou hornatinou (Buková hora, Suchý vrch), nejbližší okolí nižších kopců patří k rozsáhlé Hanušovické vrchovině (kam spadá i Hraběšická hornatina). Víceméně zarovnané vrcholy patří Jeřábské hornatině kde spíš dominuje Bouda (956 m, tím skoro zakrývá tisíc a tři metry vysoký Jeřáb). No a pak tu jsou výrazné hory Králického Sněžníku (s leskem rozestavěné rozhledny).

Výčet menších kopců níže by byl samozřejmě zdlouhavý, tak se spokojíme se „naší“ Senovou (Háj 631, kde je rozhledna), Městské skály, větrné elektrárny u Kopřivné, v podstatě neviditelný Bukový kopec s další rozhlednou (objevil jsem až na fotce, kde spíš je snadno identifikovatelný Klepáč).

No a od hory s názvem Ucháč se odehrává defilé Hrubého Jeseníku, s dobře rozeznatelnými vrcholy Keprníku, Vozky a Červené hory, za stromy schovaným masivem Mravenečníku a zmíněným Pradědem a Břidličnou.

K cyklotrase je nejlépe vrátit se stejným způsobem k rozcestníku Pod Smrčníkem a obrátit se na původní směr, tedy zhruba severovýchod. Částečně pokračujeme po původní lesní cestě, ovšem po cca půlkilometru značení (souběh s červenou, modrou a zelenou pěší) prudce odbočí na hůře sjízdnou cestu. Už jsem nakonec v popisu celé cyklo 6286 uvedl, že na jízdu dolů je zde lepší zapomenout. Cesta je nejen značně prudká ale z velké části posetá neuspořádeným kamením, takže to tu projede spíše cyklotrialista. Nemluvě o faktu, že na podzim už je dosti posypáno listím. A nechci uvažovat jak by zde dopadli majitelé elektokol, která jsou o dobrých 10 kilo těžší, tím obtížněji manévrovatelná. Který blbec tu trasu navrhl tudy nevím… Nemůžu si trošku ulevit, modrá caklotrasa je jedním z výsledků projektu Jescyklo, který má údajně vodit výletníky na kolech do méně známých lokalit, ale že se při tom můžou přizabít, to se nikde nepíše.

Po tedy spíše sestupu než sjezdu dorazíme k silničce z Traťovky na Hvězdu (tu pod Skřítkem). Nemůžu si samozřejmě odpustit hostinec na Rabštejně. Tam vede celkem pěkná lesní cesta, s kratším výjezdem a delším mírným sjezdem. Bohužel ale nápis na okně praví, že ode dneška (tedy 24.10.) mají týdenní dovolenou. Zrovna když je tak hezky. Mohl bych sice na skály na vyhlídku, ale už jsem se dosti utahal, tak se vracím k Hvězdě a dolů k Traťovce. V Hraběšicích naštěstí hospoda otevřená byla, ale popis cesty bych na Rabštejně celkem ukončil. Nakonec popis návratu najde zájemce třeba i tady.