Když chcete rychle skóknót štatl

My Bílovčáci to máme do Brna nebo chcete-li do města, v hantecu do štatlu nějakých 10 km, takže se trochu za Brňáky považujeme. A kdyby nám sem přijela na skok návštěva třeba z Ameriky nebo kdyby jeli kolem nějací Cajzli (Češi, hlavně z Prahy), co nemajó o štatlu ani páru, a měli by na prohlídku jen hodinu, tak bychom je vzali na tuhle rychlou, ale nabušenou expresní prohlídku Brna, kde uvidí skoro vše podstatné. Samozřejmě podstatné z centra. Protože vidět Špilas ( Špilberg ), Prygl ( přehradu ), městské čtvrti Oltec, Bastr, Kénig, Majlont (Staré Brno, Bystrc, Královo Pole, Maloměřice) nebo se vydat na Bílendu (Bílá Hora, jeden z brněnských kopců) bychom tak rychle nestihli.

Začneme pod Padálem na Roli. V překladu pod bývalým bufetem Padovec (dnes KFC) na hlavním nádraží. Dáme se do kopca Masaryčkó (Masarykovou ulicí), ale brzy odbočíme doleva na Kapucínské náměstí. A hned tady je atrakce jak prase. Pod kostelem v kryptě zde odpočívá pěkná řádka vysušených mnichů, vše pravé a nefalšované, veřejnosti přístupné. Od Kapucínů je to na Zelňák (Zelný trh – další brněnský pojem) coby kamenem. Majíce více času, navštívíme podzemí pod Zelňákem. Ale to my nemáme. A pokud je právě sobota, koupíme si ovoce a zeleninu, která se zde vyskytuje v hojném množství. S jablkem v pravé ruce máme po levé ruce Moravské zemské muzeum, po pravé divadlo Reduta, naproti nám divadlo Husa na provázku. Kolem toho projdeme do kopce a jsme na Petrově.

Petrov je jednou z dominant Brna, gotická katedrála, za kterou se stydět rozhodně nemusíme. Obejdeme ho, pokud se návštěva zdrží více, pak není špatné si zakoupit lístek na věž. Podíváme se i dovnitř, ale nefotit, nás tady za to sprdli na ten šup. A rychle dolů spátky na Zelňák a odtud do Radniční. Tady hodime čučku (podíváme se) na Starou radnici, kde majó ve forhausu (v průjezdu) pověšenyho krokoša (krokodýla – znak Brna). Čas kvapí. Dáme se Panskou kolem nového Špalíčku (kontraverzní multikino, které řada lidí nezkósla) kolem kostela Sv. Michala k Nové radnici.

Od Nové radnice je to jenom kousek na Čáru (ulice Česká), což je snad nejslavnější ulice v Brně , je to pěší zóna. Vyjdeme nahoru a dostaneme se na Joštovu, pokud bychom šli kousek doleva, uvidíme Cihlák (Červený kostel) u Bílého domu (dětská poliklinika), ale my se dáme Doprava směrem na Moravák (Moravské náměstí). Uprostřed Moraváku stojí Kachlový kamna (pomník rudoarmějce od Makovského). Ale tam až nedojdeme, dáme se Doprava po Rašínově, po levé ruce mineme kostel Zvěstování Panny Marie a Místodržitelský palác s muzeem.

Brzy jsme u Jakuba, dalšího kostela s monstrózní kostnicí. A odtud je to jen 50 m na Svoboďák, (náměstí Svobody), snad nejznámější brněnské náměstí s novým orlojem, který něco silně připomíná a palácem Pánů z Lipé. Po Kobližné (dříve Gagarince) si to dáme dolů na Maliňák, kde si prohlédneme Mahenovo divadlo. Jen o kousek výš od něj leží Janáčkovo divadlo, to nedoporučujeme těm, kdo nemají rádi šakaly (operu). Na Maliňáku se otočíme a projdeme třeba Novobranskou a skrz Měnínskou bránu, kde je také muzeum.

A zbývá už jen malá část – nahoru po Orlí kolem divadla Na Orlí, doleva po Josefské a přes novou chloubu města – palác Letmo zpátky k nádraží.

Bylo to 4 km, dali jsme to za hodinu, pokud jsme se stavili v některé z nespočetných hospůdek, kaváren nebo barů, tak více. Z centra Brna jsme viděli téměř vše podstatné. Brno je sice velkoměsto, ale pro nás je to pořád lont (vesnice) a máme ho rádi.