Obchvat Sněžníku

Ač pohoří Králického Sněžníku patří rozlohou spíše k těm menším, díky výšce naopak (v našich poměrech) se tu dají podniknout vcelku náročné horské výlety. Protože přeci jen tu naši vnitrozemskou část už znám relativně dost, občas zabrousím i do blízkého zahraničí, tedy do Kladské části pohoří, neboli do Polska.

Popsaná trasa spojuje bod A a B, v tomto případě bod A značí Staré Město, které je středem východní oblasti pod Kraličákem, řekněme moravské části pohoří. Bodem B je obec Dolní Morava, tedy středisko té české části. K tomu přispívá i fakt, že obě místa jsou dostupná veřejnou dopravou, přesněji vlakem (u Dolní Moravy mám na mysli Červený Potok), protože se nějak musíme z východišť dostat (nebo si to prodloužíme po silnici).

Ze Staráku vyrážím klasicky po výpadovce na Květnou, je to kvalitní cesta ještě vcelku stále s dobrým povrchem, protože je po ní zapovězen pohyb těžších vozidel, snad kromě lesáků. Cesta sleduje tok říčky Krupé, která pramení pod Kladským sedlem. Zde musím upozornit výletníky na fakt, že jde o značně suchou trasu. Tedy flaška s pitím je nezbytná (i nějaký pamlsek pro hladné). Jak totiž míjím odbočku do Seninky, čtu si na tabuli že je zde sice v provozu nějaký restaurant, ale otvírá o víkendu ve 12 hod. což je v mém případě až za nějakou hodinu. Bohužel ani pan Vebr není přítomen ve své hájovně (dalo se u něho něco sehnat). Kupodivu i chata na Kladském sedle už turistům žádné občerstvení nenabízí a zdá se, že dokonce nikdo není doma. Ovšem se tu občerstvují nějací turisté, více Poláci, kteří k nám jezdí na borůvky, ale z vlastních zásob. Tak se pozdravíme a mířím k sousedům. Tentokrát ne po silnici do Nowé Morawy, ale v první serpentině odbočkou na lesní cestu. Poláci tu mají modře značenou cyklotrasu, ovšemže terénní a spolu s ní žlutou pěší. V souběhu jedou k rozcestí Przelecz Staromorawska a dál pokračuju po zmíněné žluté. Ač trošku s obavou, ale nakonec je trasa s opatrností sjízdná i na horáku (ale raději s přilbou). Lesní cesta sjíždí po západním svahu Góry Zawada, kde je malé lyžařské centrum s několika vleky a asi 300 m dlouho lanovkou od Penzionu Violetta. V kopci chci najít jednu památku, na kterou mě upozornili kamarádi ze Starého Města. Góra Oliwna je takové trošku naivní dílo neznámého umělce, ale působí tu velice malebně. Nakonec i kvůli pěknému výhledu na Boleslawów a údolí Morawky.

V městečku je k dispozici nějaké to občerstvení, tradičně volím zastávku ve „Sklepě“, jak jsou tu značené malé obchůdky. Místní štamgasti se vyptávají kam mám namířeno, tak se tu člověk nenudí. Nakonec o slovanské vzájemnosti hovoří i jedna ze značek, co tu prodávají.

Kolem sochy světce pokračuju po stále kostkované cestě ke křižovatce a dál k rozcestí u Staré Morawy. Odbočka na Kletno. Tady začíná samozřejmě turistický ruch ve vší parádě. Už podle malé zastávky vidím, že někdy musím prozkoumat i galerii ve staré vápence.

Teď se ale raději zastavím o pár kilometrů dál v místní rybárně. Ta je vcelku vyhlášená i na naší straně hranice a zdá se, že co jsem tu byl naposledy, přibylo naproti lanové centrum (nebo si nepamatuju). Pár kilometrů za Pstruhárnou je bez větší zástavby, ale jak se blížím ke konci Kletna, přibývá turistů, od parkoviště jezdí elektrovozíky a navíc přibývají stánky s různými suvenýry a nezbytnými dalšími „cennostmi“. Postavili si ti nedávno malou dřevěnou kapličku, zasvěcenou sv. Bernardu. Z nedalekého muzea Ziemi kyne nějaký tyranosarus a další saurus. Prostě geologická minulost zeměkoule. Drtivá většina turistů ovšem, má za cíl Medvědí jeskyni, která je označována jako nejkrásnější polský krasový útvar. K objevu přispěla těžba v místních mramorových lomech. Jeskyně je ovšem tak parádní, že těžba v okolí byla zastavena, aby nedošlo k porušení geologických podmínek.

Asfaltka končí u vstupu do podzemí, takže dál už to bude po šotolině. Ač je lesní cesta poměrně kvalitní a široká, kamenitý povrch dá značně zabrat jak převodům, tak i rukám. Ne všechno utlumí odpružená vidlice. Cyklotrasa tu stoupá v několika serpentinách, které jinak zkaracuje přímá žlutá turistická značka.

Obě se setkávají v rozcestí Przęlecz Śnieżnicka, kam míří i další trasy od Międzygórze, tedy dalšího horského střediska. Ty nejdůležitější (červená se žlutou a modrá cyklo) pak závěrečným výjezdem míří Na Śnieżnik. Tím nemyslím na horu, ale k turistické chatě pod Karličákem. Je to vlastně nejbližší hospoda od vrcholu, takže je tu dost Poláků i Čechů. Sice se na chatu pěje samé ódy, ale přeci jen, když už zde prodávají lahváč za 8 zlotých (nebo 50 Kč) mohli by ho aspoň pořádně vychladit. Koukám, že vidím známou tvář, tedy prodavače z novinového stánku u obchoďáku. Uklízí tu nějaké haraburdí, včera tu byl údajně nějaký koncert a zřejmě má s chatařem nějaké přátelské vztahy. Ještě po několikáté se potkávám s turistou někde od Drážďan, který tu brousí po různých skalách a prý má namířeno až nějak na Hejšovinu. Od Schroniska pokračuje modrá cyklotrasa. No v podstatě to je regulérní horská stezka, ještě pořád kus do kopce, protože jede skoro až pod vrchol Malého Sněžníku (GPS naměřila 1290 m). Občas se kolo spíš vede, až u rozcestí u kóty Wysoczka je pohodlnější lesní cesta, ale pěkně z kopce. Brzy se připojí žlutá pěší z Międzygórze. Ta je důležitá, protože v další křižovatce se odpoutá k sedlu mezi Hleďsebe a Malým Sněžníke. I český směrovník užívá polský název Sedlo Puchača (Puchacz je Hleďsebe). Tady se vracím do naší republiky a v podstatě kvalitní lesní cesta mírně sestupuje po východním svahu zmíněného vrcholu a následujícího Klepáče. Bílé cykloznačení 6269 směřuje k rozcetí Pod Klepáčem a pak již asfaltku (dosti prudkou) přes Horní Moravu k rozcestí u Dolnomoravského skiareálu.