Od Borového na Tupý vrch a do elektrárny

	Pod Medvědí horou		Asfalt	0,0 km
	Odbočka významovky k Borovému vodopádu
	Borový vodopád		Šotolina	1,1 km
	Nejvyšší vodopád šumperského okresu
	Křižovatka u Schnellerova Kříže		Šotolina	1,5 km
	Dál po neznačené lesní cestě
	Křižovatka nad Borovou dolinou		Šotolina	2,9 km
	Musíme na severovýchod
	Lesní cesta		Šotolina	3,6 km
	Cesta sice není používaná ale celkem dobře schůdná
	Pod Tupým vrchem		Šotolina	4,2 km
	Výhledové skalky na dolní přehradu
	Sestup lesem		Šotolina	4,5 km
	Poměrně vzrostlým lesem sestopit lze
	Vodopády Jezerné		Šotolina	4,8 km
	Údolí Jezerné s peřejemi
	Areál elektrárny kde jsem byl zachycen		Asfalt	5,4 km
	Přehrada údolní nádrže		Asfalt	5,8 km
	Tady už mě strážce propustil a do Koutů po silnici ...

Divoká Desná  •  Fotografie (41)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Jak by to bylo hezké bez drátů

Podél Borového potoka

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Už je to nějaká doba, ale pro inspiraci pro dobrodružné povahy do míst kam se každý nevydá. Jednoho krásného květnového dne (už je to 14 let, v roce 2000) jsem chtěl prozkoumat blížeji okolí Borové doliny pod Medvědí horou a případně údolí nad údolní přehrado PVE Dlouhé Stráně. Ukecal jsem kolegu, aby mě autem hodil pod přítok Borového potoka k Divoké Desné (je tam sice zákaz vjezdu, ale měli jsme jak značkaři povolenku na vjezd do lesa).

Tím jsem si ušetřil nezáživnou cestu po asfaltce od kouteckého mostu a rovnou se mohl vrhnout do lůna přírody. K Borovému vodopádu se ještě tenkrát moc nechodilo, mám pocit že modrá významovka byla vyznačena asi o rok později. Samozřejmě už jsem tam párkrát byl, ale díky celkem časnému ránu se mi podařilo odchytit stráň pod Medvědí horou v téměř prudkém světle.

Po řádném nafocení se musím kousek vrátit ke Schnellerovu kříži a pokračuji neznačenou lesní cestou po severozápadním svahu Tupého vrchu. Tehdy byly svahy ještě čerstvě vykácené čili umožňovaly zajímavé výhledy do celého divokodesenského údolí. Cesta je vedena ve dvou serpentinách a postupně se mění spíš v chodník, asi po kilometru dorazí k malému Rozcestí, musím tedy volit ten směr stále na východ. Jak cestička stoupá , mění se téměř v neznatelnou pěšinu, nakonec už člověk musí spíš odhadem, a držet výšku. Zhruba po kilometru dojdu na lesní světlinu se skalkami, kde lze nalézt vyhlídku na údolní přehradu.

Že je pode mnou údolí potoku Jezerná s vodopádem jsem už nějakou dobu věděl, nicméně přes přehradu se tam nedostanete, ale shora ano. V lese ovšem žádná pěšina ani chodník není, musím tedy spíš odhadem mírně na jih k potůčku. Naštěstí les zde není tak hustý tak s určitou dávkou štěstí se sestoupit dá. Pak už musím sledovat tok potoka a po celkem krátké době na jakýsi vodopád (cca 3-4 m) konečně narazím. Samozřejmě není tak efektní jako ten na Borovém potoce, nicméně je splněno. Vrátit bych se sice mohl tak, že vyšplhám na silnici k horní přehradě, ale to se mi moc nechtělo, tak jsem zvolil pěšinku kolem Jezerné k elektrárně. Ze strany kopce není žádný plot či zábrana, tak jsem se celkem snadno dostal do areálu. Samozřejmě ke mně téměř v cuku letu (asi 10 minut) dorazil ochránce, tedy ostraha objektu s nepochopitelným výrazem, co tam dělám. Když jsem mu vysvětlil, že coby vášnivý turista jsem musel rekognokovat terén mě v družném hovoru vyprovodil přes hráz k závoře a do Koutů už jsem musel šlapat po svých.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli