Rokytnice v Orl. h. - Vrchní Orlice - Neratov

Říká se, že muži nestárnou (jen jim léta nestojí). Nicméně i u nich se časem začnou dostavovat příznaky toho, že tato věta je jen zbožným přáním, nikoliv realitou. Jedním z těch příznaků je, že člověk začíná nostalgicky vzpomínat na dobu svého mládí a začínají ho přepadat touhy vracet se na místa, kde kdysi trávil svůj čas. Jakpak to tam asi dneska vypadá a jestlipak je tam ještě ... (doplňte si sami, tedy vy pubertě již dávno odrostlí)? Pak se na to místo dostane a přijde srovnávání. Jó, je tu pořád krásně, vůbec se to tu za těch 40 let nezměnilo, bohužel ale taky - proboha, tady tomu dali na frak, případně (a to hodně často) ten kopec je teď nějakej větší a prudší.

I mě začíná občas tahle nostalgie přepadat. Mám výhodu, naše výlety plánuji výhradně sám. Není tedy problém takovému přepadení podlehnout. A tak přišla na řadu i popisovaná trasa, během které jsem chtěl znovu po mnoha letech vidět dva kostely, které mi z mého raného mládí utkvěly v paměti. Pravda, ten neratovský, který si pamatuji jako hrůzostrašnou zříceninu, už jsem asi před 4 lety navštívil a byl nadšen jeho proměnou. Ten ve Vrchní Orlici jsem viděl poprvé po 40 letech a zvenčí mi přišlo, jako kdyby se tu úplně zastavil čas. Ale naštěstí i zde už se "něco" děje a snad se i tato kulturní památka zachrání.

Tak a teď už k té naší trase. Vycházíme od nádraží v Rokytnici v Orlických horách na náměstí. Vedou sem dvě turistické značky - modrá a žlutá. Z náměstí nás pár set metrů povedou opět dvě značky, jen tu žlutou vystřídá zelená, kterou se budeme docela dlouho řídit. Značky se oddělují pod vrcholem Polova kopce, dál tedy jdeme po zelené. Pěkně lesem. Na rozcestí Pod Zadním vrchem ignorujeme červenou značku. Je tu odpočívadlo, ale s odpočinkem doporučuji ještě chvíli počkat. Zhruba po kilometru vyjdeme z lesa. Na jeho okraji je odpočinkové místo taky, ale navíc s pěkným výhledem do kraje.

Od lesa sestoupíme na silnici na okraji Bartošovic v Orl. h. Čeká nás úsek silniční, což já tedy jaksi nemám rád, ale tady mi to ani nevadilo. Jednak ten provoz zde není až tak hrozný a hlavně podél silnice je spousta hezky upravených chaloupek a je tak na co koukat.

Na návsi Bartošovic opustíme zelenou značku, půjdeme po žluté. Sice opět po silnici a navíc ještě do kopce, ale ten kopec se brzy zlomí na druhou stranu a hlavně, z té silnice jsou nádherné výhledy na polské Góry Bystrzyckie a posléze i na první cíl - Vrchní Orlici. Za chvíli jsme u kostela. Moc hezký článek o něm napsal Vladin zde.

Z Vrchní Orlice nás čeká táhlé a 3 km dlouhé stoupání proti proudu potoka Hadinec. Ale nebojte se, nic nezdolatelného to není. Cesta i značka končí rozcestím Hadinec, kde ústí na halvní lesní cestu modře značenou. Pokud máte dost času a sil, doporučuji udělat si ještě malou odbočku vlevo (asi 650 metrů), kde je krásný kříž a vedle přístřešek. Hezky se tu svačí. Pokud se vám prodlužovat trasu nechce, odbočte po modré rovnou vpravo. Vylezeme na kopec s názvem Vysoký kořen a s výhledy dolů do údolí.

Od tohoto místa už je to jen 2 km z kopce a jsme v Neratově. Při tvorbě časového plánu určitě počítejte s návštěvou zdejšího kostela, minimálně půlhodinu si zaslouží. Zde se můžete nechat inspirovat. A kdyby vám toho času zbylo víc, procházek je tu spousta a dozvíte se při nich o této vsi hodně zajímavého, třeba i toto. A když budete mít hlad, u autobusové zastávky funguje hospůdka a kousek pod kostelem kavárna.

Celá trasa měří kolem 16,5 km. Rovinatá zrovna není,proto volím náročnost střední. Zvládne ji ale snad každý turista.