Staroměstský pevnostní okruh

Staré Město (s přídomkem pod Sněžníkem) patří díky svému okolí k atraktivním cílům letní i zimní turistiky. Hlavním lákadlem je samozřejmě pohoří Králického Sněžníku s hlavním vrcholem 1423 m. I díky tomuto vrcholu jde o třetí nejvyšší pohoří České republiky, ačkoliv pro většinu neznalých je to jen součást Jeseníků. Do Jeseníků (hlavně toho Hrubého) je to naštěstí skutečně kousek, ale paradoxně blízké okolí je tvořeno hned dvěma dalšími horopisnými celky, tím vyšším jsou Rychlebské hory, tím nižším je Hanušovická vrchovina (část Branenská).

Co poněkud Starému Městu chybí je asi nějaká významná historická památka (snad jen kostel sv. Anny), ale poměrně zajímavou památkou novějšího data vzniku je soustava pohraničního opevnění ze 30. let minulého století.

Zdejší opevnění mělo bránit přístupu cizích vojsk z oblasti Kladska, které tehdy patřilo Německu. Relativně blízko od Starého Města je oblast kolem Mladkovského sedla, kde se počítalo s poměrně masivním útokem, Kladská kotlina je ti celkem hluboko zaříznutá do českého území a vlastně je tu strategický nástup k nejjednoduššímu rozdělení Česka (i tehdejšího Československa). Není proto divu,že kolem Mladkovského sedla vznikla patrně největší koncentrace těžkých obranných objektů (tzv. Dělostřeleckých tvrzí – Hůrka, Bouda nebo Hanička).

Do Staroměstské kotliny hrozil pád přes horský přechod Kladského sedla (to odděluje Králický Sněžník od Rychlebských hor).

Protože tady se předpokládal jen menší útok, díky obtížnějšímu horskému terénu, těžké tvrze tu nevznikly, nicméně na Staroměstsku vzniklo poměrně hodně objektů lehčích a právě poblíž Starého Města je jich k vidění poměrně dost.

Po listopadových změnách se rozšířila dobrovolná aktivita různých dobrovolných jednotlivců i skupin, které se začaly zabývat pozapomenutou historií těchto vojenských objektů. Souvisí to i s tím, že celkem spousta bunkrů patřila formálně do armádního majetku, přičemž vojsko se začalo těchto objektů zbavovat. On i předchozí režim se k takovým aktivitám stavěl tak nějak odmítavě (příliš by se připomínala první republika).

K některým slušně zachovaným bunkrům se můžeme dostat díky místnímu okruhu, přímo pojmenovaném Staroměstský pevnostní okruh.

Nástupním místem může být přímo střed Starého Města (tedy náměstí), ale protože doporučené parkoviště je poblíž železniční stanice (kam nakonec také řada turistů dorazí), začneme tam.

Okruh je vyznačen červeným „psaníčkem“, je tak posvěcen i Klubem českých turistů.

Můžeme vyrazit ve směru hodinových ručiček v souběhu s modrou a žlutou TZ směrem ke sportovnímu areálu. Zájemce o kompletní „sbírku“ bunkrů mohou kousek odbočit po žluté k pěchotnímu srubu „Potok“ (Stm-30), který je vlastně jediný mimo okruh. Ostatní větší objekty už jsou po trase. U sportovního areálu překonáme lávkou říčku Krupou a okrajovou zástavbou města míříme k výpadovce směrem na Seninku (a Kladské sedlo), hned všal přecházíme cestu a po odbočce pokračujeme mírým stoupáním polní cestou k objektu vodárny. Podle plotu k návrší kóty 583 m. V současné době je kopec porostlý povětšinou náletovým porostem. Před časem (asi 5 let) se prohnala Staroměstskem větrná smršť, kdy řada porostů vzala za své. Objekty pěchotních srubů Stm-31a, 31b, „Borek a Ozdravovna“ bývaly ukryté před tím v poměrně vzrostlém lese, v současnosti jsou viditelné i z okolí. Díky tomu jsou dnes bunkry více na sluníčku (v lese byly celkem silně narušovány vlhkostí).

Od těchto objektů pokračuje relativně prudší sestup do údolí Vrbenského potoka (nebo Telčavy). Ač i zde je silně poškozen les, celkem vyšlapaná pěšina naznačuje, že se tu celkem dosti chodí, takže ač je značek méně, není problém se zorientovat.

Níže se sestup mírní a šikmo svahem pozůstalým lesem sestoupíme k silnici. Označení rozcestí U zotavovny Morava poukazuje na blízkou policejní chatu, okruh ale pokračuje přes potok. Ten se sice nazývá Vrbenský (teče od Paprsku), přesněji pramení pod Císařskou boudou. Místní ale často říkají Telčava, která ale pramení v Adamovském údolí (je tak vlastně kratší a bere se ten delší tok).

Okruh pokračuje asi 100 m proti proudu, načež začne poměrně náročný výšlap. Nějakých 600 m překonává převýšení téměř 100 m a dovádí výletníky k dalšímu bunkru. Tím je pěchotní srub s očíslováním Stm-32, „Krajní“. Názvosloví je jasné, je první na řadě v této části horského hřebínku, který míří směrem ke Kronfelzovu. Většina opevnění u Starého Města vznikala na poslení chvíli v roce 1938 a tak se nedočkala kompletního dokončení, což tady platí v plné šíři.

Trasa dál stoupá přeci jen mírněji po loukách podle mezí k dalšímu pěchotnímu srubu Stm-33 „Lesík“. Díky hornatému terénu a okolním loukám se začínají otvírat vyhlídky na okolí. Není-li zataženo, hlavním objektem je samozřejmě Králický Sněžník, ale jsou k vidění i jiné kopce. Do příštího roku se dočkáme dokončení rozhledny na Větrovu, která je prozatímně obalená lešením. Dalším zdaleka viditelným cílem je pěchotní srub Stm-34 „Svah“, který už nabízí vskutku velkolepý výhled. Blízký rozcestník naznačuje, že se tudy dá vyrazit i v zimě na zajímavou túru na běžkách.

Bunkr Svah je vlastně poslední dokončený velký objekt v této oblasti, nicméně naučný okruh ještě pokračuje do lesa, kde můžeme objevit vyhloubenou základovou jámou objektu Stm-35, který se již realizace nedočkal. Blízký vrchol Jelen je vlastně zakončením výstupu pevnostní trasy. Ta se obrací po okraji lesa zpět k východišti. Pokračuje opět loukami s remízky a mezemi. Tentokrát již není k vidění žádný větší bunkr, ale v okolí je roztroušeno celkem dost „Řopíků“, což jsou typizované menší opevňovací prvky, které mají speciální označení v různých kombinací římských čísel, písmen apod. Nicméně výletníku se stále dostává pěkných výhledů na východní svahy mohutné hradby Králického pohoří.