Teplé počasí uplynulého víkendu nás vylákalo protáhnout tělo na nedaleké Blanensko. Zajeli jsme si do Doubravice nad Svitavou (posledním ranním vlakem, kterého se ještě netýkala výluka s náhradní DopravouJ) a vyrazili jsme po červené turistické značce ve směru na Dolní Lhotu. Značka se však vyhýbá centru obce s kostelem a dalšími památkami, takže jsme si udělali ještě malou odbočku a zašli se tam na chvíli podívat. Pak už jsme se vydali krásným skalnatým lesním údolím podél potoka Nešůrky vzhůru ke zbytkům doubravického hradu (2,5 km) a dále pak do nedaleké obce Kuničky (2,5 km). Nyní jsme prošli vesnicí podle pokynu na rozcestníku asi půl kilometru vzhůru bez značení až na její horní okraj, kde jsme narazili na zelenou značku z Boskovic do blanska. Přestože nás cesta vítala hlubokými a blátivými vyježděnými kolejemi od všudypřítomné těžby, brzy nás čekal úsek opravdu krásným, již uklizeným vysokým jehličnatým lesem vzhůru a pak ještě přes další návrší do obce Žďár (2 km). Jen kilometr pak následoval do sousedních Petrovic, kde jsme se chvíli zastavili u pěkného barokního kostelíčku sv. Petra a Pavla se hřbitovem a kapličkou mezi stromy na návsi. Až potud jsme vlastně průběžně stále stoupali, zatímco z Petrovic už jde cesta zase pohodlně dolů až do cíle. Vede krásnými hlubokými lesy přes rozcestí Tisý (2,5 km), Horničky (2 km) a Sloupečník (3 km), nechybějí ale ani četné pěkné výhledy do údolí směrem k Blansku. Pak už zbývají jen poslední 2 kilometry do centra města, resp. na vlakovou zastávku Blansko-město. Správný turista by ale určitě neměl na závěr vynechat legendární cukrárnu Severku, která prostě nikdy nezklame, zvláště když vás na zpáteční cestě čekají výlukové komplikace, které jsme my vyřešili elegantně tím, že jsme popošli až na hlavní vlakovou zastávku blansko a vrátili se do Brna přímým náhradním autobusem…