Chateau Goldenstein

Kam a jak jedeme?

Vlakem, autem, autobusem. Ale protože máme sezónu tak klidně na kole (pár cyklistů se nás i sešlo). Jedeme do Branné, té v Jeseníkách, v údolí stejnojmenné říčky pod Ramzovským sedlem.

Za čím jedeme?

Naším dnešním cílem je zdejší zámek či hrad. Původně jde skutečně o hrad, který ovšem po několika přestavbách a dostavbách je skutečně spíše zámkem (kus hradu je ale stále k vidění). Vlastně jde o místní nejvýznamnější památku, minimálně co do rozlohy, ač dnes podle vzhledu je asi důležitější skvostný renesanční kostel Archanděla Michaela.

Když zmiňuji renesanci, tento sloh se bude velmi probírat i v následujícím textu, ale postupujme podle rozvrhu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Podle předpisu totiž musíme zmínit, kdeže jsme se najedli či ubytovali. Jako místní (skoro) ubytování nevyžadujeme, stačí nějaké občerstvení. Toho je naštěstí v Branné dost. Jen kousek od zámku hotel a restaurant Kolštejn s vlastním pivovarem. Výborná je i hospoda Na kovárně nedaleko lyžařského areálu, ale přiznám se že tentokrát zvítězil jako zastávka nedaleký X-park Františkov (asi 2 km od Branné).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Konečně tedy na hrad (a zámek). Rozsáhlý objekt se rozkládá na skalním ostrohu nad údolím říčky Branné. Pod hradem se vine cesta, kterou se dávní cestovatelé, kupci i vojska prodírali přes hvozdy pohoří Hrubého Jeseníku. Horské sedlo ve výšce kolem 760 m byl nejpřirozenější přechod horského masivu a v dávných dobách to byla vlastně hlavní spojnice mezi jihem a severem hor. Dnes paradoxně vede silnice vyšší tedy 1. třídy přes Červenohorské sedlo, tím Ramzovským sedlem prochází pouhá druhotřídka, ale vede tu i železnice. No a dřív se sedlu říkalo Kolštejnské, tedy podle dřívějšího názvu Branné a tím se dostáváme konečně k vyprávění o našem cíli.

Kupecká stezka vedla údolím Moravy a Branné a k její ostraze vzniklo několik strážních hradů.

Ještě v údolí Moravy byl postaven mohutný Nový hrad u Raškova, již nad říčkou Brannou byl menší hrad Pleče u dnešního Jindřichova a někdy koncem 13. století přibyl hrad Kolštejn v dnešní Branné. Hrad postupem času měnil podobu, z původně skromného hrádku se nakonec rozrostl do poměrně rozsáhlého zámku. Nicméně v průběhu času většinou nikdy nešlo o přímo šlechtické sídle, ale spíše o správní centrum. Hlavní majitelé povětšinou sídlili v příjemnějších končinách.

Léta nedávná navíc poznamenala vzhled zámku natolik tragicky, že už se zdálo, že nic nezabrání úplné zkáze objektu.

Nicméně přišel téměř zázrak, po několika marných pokusech o záchranu památky získala objekt jistá olomoucká firma, která po víceleté opravě a obnově přivedla zámek do stavu, kdy je možné hovořit o smysluplném využití objektu. Poloha na úpatí se nabízela k užití ve formě nějakého ubytovacího zařízení. A protože se momentálně turistika v Jeseníkách velmi slibně rozvíjí, zdá se že o hosty nebude úplně nouze. S otevřením hotelu se přidala možnost pořádat i prohlídky pro veřejnost, do jakého stavu se podařilo zdevastovaný objekt upravit.

Pokud se tedy sejdou zájemci, dá se vyrazit na zajímavou, byť ne zcela tradiční prohlídku.

Průvodce je jistě pro svou věc zapálen, tudíž mu musíme odpustit některá fakta, která předkládá návštěvníkům. Zakladatelkou hradu asi nebyla nějaká Polka jménem Golda, budeme se držet faktu, že dávní prospektoři pod horami hledali spíše zlato. Ač ho tu zas tak moc nebylo, přeci jen se tu nakonec dolovalo, byť méně drahé suroviny (vápenec, grafit).

Hrad tedy vznikl koncem 13. století, ale brzy jej obsadili loupeživí rytíři Wüstenhubeové, takže nápravu musel sjednat Jan Lucemburský. Hrad posupně střídal majitele, k těm významnějším patřili Bruntálští z Vrbna, páni ze Zvole, Žerotínové, Petřvaldští (za nich asi nejvíc vynikla přestavba na renesanční zámek). Po Bílé hoře se na dlouhá léta dostal do rukou Liechtenštejnů, ktaří jeje drželi až do 20. let minulého století.

Již v té době ale zámek i Brannou (Kolštejn) postihly dvě pohromy v podobě požárů (1906, 1926). Již tehdy utrpěl jistě jak zámek, tak i jeho inventář.

Ovšem zcela tragická léta přišla v době poválečné. Zámek už asi nešlo zařadit mezi památky, kde by pracující lid měl poznávat život za feudalismu. Zámek posloužil potřebám státního statku, lesního závodu, SNB, skladu léčiv a bůhví čemu ještě. Všechny tyto instituce sice zámek postupně opustili, ale úpravy po jejich „úpravách“ byly devastující. Kde se propadaly podlahy či stropy, místo použití původních postupů a materiálů byl použit obligátní beton. Co zavazelo, se vybouralo. Něco se vyhodilo ze svahu, něco na nádvoří. Bývaly tu i kachlová kamna, pár kachlí se údajně našlo v rumisku, takže je možná časem uvidíme v připravované expozici. Tam postupně dorazí i nějaké kamenné prvky, které jsou uloženy na paletách v prvním nádvoří.

Prohlídka hradozámku vede návštěvníky do částečně čí úplně obnovených míst, kam se dá bezpečně projít. Kolštejn můžeme pomyslně rozdělit do tří pater. Tím nejvyšším je zbytek hradu pozůstatkem velké věže, střední patro, to už je zámek s druhým nádvořím lemovaným arkádami. Těmi se vchází do jednotlivých místností a sálů. Asi nejzajímavější v této části je velký rytířský sál.

Najdeme tu i černou kuchyni. Další místnosti budou postupně sloužit k ubytování.

Nejnižší část zámku tvoří budovy kolem prvního nádvoří. Přes kamenný most se vchází do věže s bránou. Dnešní věž je čtyřhranná, ale ukrývá původní válcovou hradní věž. Ke stavbě zámku došlo v renesanční době, tudíž tu máme na nádvoří řadu arkád. Ty jsou dnes většinou zazděné nebo nově zasklené. U patek sloupů můžeme vidět jakési hlavy. Ty představují různé pohanské bůžky a víly. Největší přístupnou prostorou je kaple. Je to ale velký sál, že jde o kapli se usuzuje ze zbytků nápisů

u Desatera.

Na zámku se uskutečnilo již několik svateb a právě tady se konají obřady.

Během prohlídky se průvodce rozpovídá i o historii samotné Branné, občas se ovšem dopustí nějakého faux pas. Z dávného hradu určitě nebylo vidět do Hanušovic, pálené cihly rovněž znali dřív než v 15. století (i topení v podlaze), ale považujme to za přijatelný omyl.

Ostatní informace

Důležité je to, co se povedlo téměř z ruiny vytvořit. Kdo si pamatuje zámek z počátku 90. let minulého století, jeví se dnešní stav jako zázrak. Podívat se na to dá od úterka do nedělě, v 10.00 a ve 14.00. Dospělí momentálně za 90, děti polovic…

Snad se můžeme pozastavit nad názvem podniku. Chateau Goldenstein zní sice velkolepě, ale francouština tu originální není. Schloß Goldenstein je asi příliš německé a Zámek Kolštejn provinční.

 

http://chateaugoldenstein.com/