Chomutov – historické centrum bývalého královského města, pivovar Karásek a Stülpner a zrušená rozhledna Strážiště

Projíždíme téměř po okraji severní části Krušných hor a jsme nadšeni zdejší krajinou. Na větší výlety plánujeme se sem vrátit, ale do Chomutova na chvilku chceme zajet.

Město se rozkládá na říčce Chomutovce na okraji Krušných hor, téměř na dálnici D7, která vede přes Krušné hory do Německa, resp. snad někdy povede. Zatím vede z Postoloprt k Chomutovu. Dříve zde byla křižovatka starých obchodních cest, které spojovaly Prahu s Lipskem a Cheb s Ústím nad Labem.

Území dnešního města pravděpodobně v pravěku nebylo osídleno. To se soustřeďovalo především do údolí řek Labe, Ohře a Bíliny.
První zmínka je z r. 1252, kdy osadu získal řád německých rytířů. Obhnali ji dřevěným hrazením, které ve 2. pol. 14. století nahradili kamennými hradbami. Po bitvě u Grunwaldu r. 1411 jim král Václav IV. celé panství odebral. Po dobytí obce husity se zde střídali šlechtičtí majitele. Poslední byli Hasištejnští z Lobkovic, kteří zde prosazovali tvrdou rekatolizaci – proto zde r. 1589 založili jezuitskou kolej. R. 1605 se městu podařilo vykoupit se z poddanství a od té doby byl Chomutov královským městem.

Po třicetileté válce vývoj města stagnoval. Důvodem pro rychlejší rozvoj nebylo na přelomu 50. a 60. let 18. století ani vybudování císařské silnice, která spojila Chomutov s Prahou. Změna nastala až ve 2. pol. 19. století s rozvojem těžby hnědého uhlí. S tím souviselo v 70. letech 19. století napojení na železniční tratě vedoucí podél Krušných hor a do Prahy. Ve městě tak vznikl významný železniční uzel.

V 60. letech 19. století byla otevřena první šachta se jménem Augusta. Po r. 1874 změnila majitele i jméno – byla to šachta Karel. Když byla poškozena požárem, byl r. 1904 otevřen 105 metrů hluboký Důl Julius, který byl r. 1946 přejmenován na Důl Jan Žižka. Byl to největší chomutovský hnědouhelný důl, kde se těžilo uhlí až do r. 1992. Dolů tady bylo samozřejmě víc, za zmínku stojí např. Hugo a Max.

S nalezením uhlí souviselo i budování železáren, které po r. 1887 byly známé jako Mannesmannovy válcovny trub. Zde r. 1890 začali jako první ve světě vyrábět bezešvé ocelové trubky. Od r. 1917 zde svou pobočku měla i kladenská Poldi, která se po válce přeorientovala také na hutní výrobu.
Po válce bylo ve městě přibližně 60 tis. obyvatel, z toho asi jen 80 Čechů. Většina byli Němci, kteří byli z města vyhnáni. Do města se pak stěhovali Češi převážně z východních částí republiky.

K životu města patří i židovská komunita. První Židé se sem stěhovali r. 1421 a mohli zde svobodně žít až do r. 1517, kdy byli z města vypovězeni. Tehdy zde měli dvě synagogy, ze kterých se nic nedochovalo. Pravděpodobně se ani neví, kde byly. Židovské obyvatelstvo se usadilo v okolních obcích, ale tajně s obyvateli města obchodovali. Až v pol. 19. století se sem zase mohli vrátit. R. 1876 si severovýchodně od centra (na rohu ulic Mostecká a Karla Buriana) postavili novou synagogu v novorománském slohu, která byla v listopadu 1938 během Křišťálové noci vypálena a později zbourána. Jediná židovská památka ve městě je židovský hřbitov, který byl založen r. 1892 v jižní části města blízko městského hřbitova. V letech 1986 - 1987 byly polorozpadlé budovy pohřební synagogy a domu správce hřbitova strženy a náhrobky odvezeny. Hřbitov byl přeměněn na pietní park. R. 2008 tam byla nainstalována pamětní deska a pomník, který připomíná židovskou komunitu ve městě.

Během 60. - 80. let se město mohutně přestavovalo, naštěstí historické jádro města bylo z větší části zachováno. To bylo r. 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Po r. 1989 se činnost těžkého průmyslu omezila a ve městě se výrazně zlepšilo životního prostředí. V areálu Kamencového jezera se rozvíjejí rekreační a sportovní aktivity. Dnes je město zajímavým turistickým cílem.

My jsme tam byli v poměrně nešťastnou dobu – v pondělí, kdy je řada zajímavých objektů uzavřena. Protože se do severní části Krušných hor chceme vrátit, tak jsme se zde původně ani nechtěli zdržovat, nakonec jsme se po historickém centru procházeli skoro hodinu.

Všude v centru je parkování placené. Nám se podařilo zaparkovat snad na jediném neplaceném parkovišti u městského divadla v Blatenské ulici. Bylo to však spíš o štěstí, protože právě jedno auto vyjíždělo.

Do centra jsme nešli přímo, ale mířili do infocentra. Doufali jsme, že by o prázdninách mohlo být otevřené i v pondělí. Centrum jsme tedy obešli zprava. Infocentrum jsme však našli zavřené.
Zašli jsme se podívat o kousek dál k jezuitskému areálu. Zabírá celý  jihovýchodní roh náměstí 1. máje. Do areálu patří nádherný raně barokní kostel svatého Ignáce s dvojicí věží v průčelí, postavený v letech 1663–1671. Ke  kostelu přiléhá tzv. Špejchar z poč. 17. století, který původně nahrazoval kostel. Z pohledu náměstí je za kostelem Jezuitská kolej, postavená na přelomu 16. a 17. století. Od počátku tady fungovalo jezuitské gymnázium. Když byl řád ke konci 18. století zrušen, gymnázium dál fungovalo v budově semináře. V pol. 19. století byla budova gymnázia klasicistně přestavena, báň seminární věže byla odstraněna a nahradila ji vyhlídková terasa, která pravděpodobně v současné době není přístupná veřejnosti. Budova kolejí byla přebudována na kasárna. Vojáci je opustili až v 60. letech 20. století, kdy se areál začal rekonstruovat. Ve Špejcharu je dnes galerie, v jezuitské koleji sídlí Středisko knihovnických a kulturních služeb, v budově semináře je Oblastní muzeum.

To už jsme již byli na protáhlém náměstí 1. máje, které na severní straně lemují domy s podloubím. Nejhodnotnější je pozdně gotický dům čp. 9 z r. 1526 – tato cedule je na domě. Je však otázka, kdy skutečně tento dům byl postaven – v dalších pramenech jsem našla, že tento dům nechala na dvou parcelách vystavět rodina Collinů roku 1450 - po husitských válkách. Proto se tento dům také nazývá Collinův dům. Podloubí má nádhernou sklípkovou klenbu, stejně tak prý i mázhaus se středovým sloupem a dvě místnosti v přízemí. Tam jsme se bohužel nedostali. Budova má v současné době klasicistní průčelí.

Uprostřed západní strany náměstí je pískovcový barokní sloup Nejsvětější Trojice z let 1697 – 1732, kdy byly umístěny poslední sochy.

Na tomto konci náměstí ani nevíte, kam se dřív podívat. Takže jdeme vlevo, kde je nejcennější historická památka města raně gotický kostel svaté Kateřiny. Patří dokonce mezi nejstarší raně gotické kostely v Evropě. Byl postaven na místě staršího panského kostela před r. 1252. Další jeho existence úzce sousedí se sousední budovou - budovou původní komendy (středověkého sídla) řádu německých rytířů, kteří ji ke kostelu přistavili r. 1264 a vybudovali tak kombinaci hradu a kláštera. Objekty využívali do r. 1411, kdy jim král Václav IV. celé panství odebral. Dalších 80 let se zde střídala řada zástavních držitelů. Komenda byla přebudována na hrad, který byl v průběhu 15. a 16. století přestavován na renesanční zámek. Ještě nedokončený vyhořel, ale r. 1540 ho začali budovat znovu. Kostelní loď a západní věž se stala součástí obytné části zámku a z kostela se tak stala zámecká kaple. Za Lobkowiczů byla do kaple vestavěna krypta – tím se z ní stalo rodové mauzoleum. Když se r. 1605 město vykoupilo z poddanství, začal se zámek po další úpravě používat jako radnice. Tady jsme měli štěstí. Když jsme se šli podívat alespoň na vstupní interiér, pustila nás paní vrátná podívat se do rytířského sálu.

Když byl r. 1773 zrušen jezuitský řád, byla zrušena i kaple. Zařízení bylo rozprodáno a z ní se stala sýpka, skladiště a a také garáž kočárů. V 60. letech 20. století byla málem zbourána. R. 1991 se začalo s opravou a v listopadu 2000 byl kostel po více než 200 letech znovu otevřen pro veřejnost. Konají se zde výstavy, koncerty. Jeho prohlídka je součástí expozice Oblastního muzea, které sídlí v budově radnice.

Přes ulici je budova fary, která je chodbou spojena s dalším kostelem – s farním kostelem Nanebevzetí P. Marie. První písemná zpráva je z r. 1330, ze kdy je zachováno zdivo kněžiště a sakristie. R. 1516 se začalo s přestavbu kostela do dnešnímu podoby. R. 1525 byla k jižní části přistavěna městská věž. Presbytář a jižní kaple jsou z poslední čtvrtiny 16. století. Když kostel r. 1598 vyhořel, byl obnoven. Věž byla zvýšena o jedno patro. V letech 1873–1874 byla věž novogoticky přestavěna. R. 1899 hrozilo roztržení klenby kostela a tím jeho zhroucení. Byl proto uzavřen. Na poč. 20. století proběhla 15 let trvající rekonstrukce. Slavnostní vysvěcení a znovuotevření kostela bylo 15. srpna 1915. Věž 53 metry vysoká je přes zimu uzavřená, v sezóně je možno na ni vystoupat. My tam sice v sezóně byly, jenže to jsou ty nešťastné pondělky, kdy ani o prázdninách není nic otevřeno.

Na náměstí za zmínku ještě stojí sousední barokně upravený rohový dům čp. 4 s gotickou dispozicí. Má barokní průčelí, původní gotické sklepy a široké podloubí. Do počátku 17. století zde byla radnice, v 19. století sídlo městského soudu. Dnes je v soukromém vlastnictví.

Na tomto konci náměstí jsme toto historické centrum opustili a vraceli se k autu. Bohužel jsme se nezašli podívat na opačnou stranu od náměstí, kde v Riegrově ulici je bašta a zbytky městského opevnění a v ulici Na Příkopě zbytky vodního příkopu. Jinak jsme snad prošli tu nejzajímavější historickou část města.

Kdybychom tady byli později, někdy okolo poledne nebo ještě později, určitě bychom se pokusili najít jednu z restaurací, kde se točí pivo ze zdejšího Prvního občanského pivovaru, a.s., který r. 2013 navázal na tradici vaření piva ve městě. Starý Chomutovský pivovar přestal vařit pivo r. 1952. Nové pivo se vaří v ulici 28. října, ale v pivovaře ho netočí. Točí ho ve vedlejší restauraci a kavárně Republika, ve Steak Housu na ploché dráze a v restauraci Torka v Blatenské ulici. Vzhledem k tomu, že jsme ve městě byli poměrně brzy dopoledne, tak jsme ani nezkoušeli, zda něco z toho bude otevřeno. Ale protože se sem někdy chceme vrátit, tak to budeme muset načasovat lépe.

Náměstí se třemi kostely a domy s nádherným podloubím je skutečně moc hezké. Určitě to stojí za návštěvu.

Město má i zajímavé okolí.

Severozápadně od města se rozkládá přírodní park Bezručovo údolí, jehož středem protéká řeka Chomutovka a kde je možnost i řady procházek i delších výletů. Jeden z mého pohledu zajímavý okruh jsem naplánovala, ale z časových důvodů nám to nevyšlo. My se sem však určitě vrátíme – tento sever Krušných hor moc neznáme a moc se nám tu líbí.

Východně od jižní části údolí je další zalesněná oblast s kopcem Strážiště (511 m n.m.), protkaná řadou cestiček. Na kopci stával od r. 1882 asi 8 m vysoký dřevěný vyhlídkový altán, který r. 1924 vyhořel. Protože to bylo oblíbené místo na městské výlety, tak chomutovská městská rada rozhodla zde postavit horský hotel s kamennou čtyřhrannou krytou rozhlednou. Stavba byla dokončena r. 1931. Věž je vysoká 20 metrů, vyhlídka byla ve výšce 17 metrů. Byly vidět Krušné hory, Chomutov a Jirkov, Milešovka v Českém středohoří a Říp. Po válce získal název Horský hotel Partyzán. Celý objekt nyní vlastní soukromý majitel. Po požáru r. 2004 byl hotel opraven, ale ve věži je pokoj pro hosty. Přesto je od hotelu místo, kde je hezká vyhlídka. K hotelu se dostanete autem, ale je to i hezká procházka z města. Např. ze zastávky MHD Chomutov, Zoopark je to po silnici přes rozcestí Podkrušnohorský přivaděč a dál po červené a žluté 2,5 km. Pak se může pokračovat po žluté na rozcestí Pod Kočičákem a do města se vrátit dál po nejkratší žluté turistické trase nebo si vybrat jednu z červených, které obě vedou zpátky na rozcestí Podkrušnohorský přivaděč. My jsme sem přijeli autem, v pondělí dopoledne bylo vše zavřené, ale trochu jsme se tady prošli.

Po silnici z rozcestí Podkrušnohorský přivaděč se o kousek dál dojde k začátku naučné stezky Kočičák, která vede okolo předválečného opevnění do Bezručova údolí.

V létě je oblíbené koupání v Kamencovém jezeře, kde je zpoplatněný vstup. V blízkosti je několik parkovišť. Na břehu jezera je autokemp.

Chomutov – historické centrum bývalého královského města, pivovar Karásek a Stülpner a zrušená rozhledna Strážiště na mapě