Divokou Desnou k Zámčisku

Kam a jak jedeme?

Do Koutů, přesně nad Desnou, a dál se vydáme do údolí Divoké Desné a hlavním cílem ani není údolní přehrada, i když té se těžko vyhneme. Doprava do místa není nijak složitá, autem, autobusem i vlakem je sem Doprava velice pohodlná a kdo není z daleka (jako autor), vyjede si sem klidně s kolem.

Za čím jedeme?

Údolí Divoké Desné patří k jednoznačně nejkrásnějším údolím Hrubého Jeseníku a ani to příliš nekazí fakt, že je zprzněno asfaltkou a hlavně údolní nádrží vodního díla PVE Dlouhé Stráně. Co jej nejvíc przní jsou dráty vysokého napětí, v původním projektu se totiž počítalo s uložením vysokého napětí do země, na to se ale nenašly peníze, inu jak to tak chodí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud se do údolí vydá návštěvník pěšky, už se vyplatí sebou vzít nějakou svačinku do baťůžku, jinak před tím jsem si dal jednoho Bernarda v baru Lyžárna pod kouteckými sjezdovkami a po návratu jedno U Colomba.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když se asi před 25 léty dokončovalo vodní dílo, stavaři slibovali, že po výstavbě vrátí vše do původního stavu. Silná slova, když už je jednou v horách postavené tak obrovské dílo, do původního stavu se nic vrátit nedá. Naštěstí příroda je mocná čarodějka a když má čas, poradí si sama.

Jak už bylo řečeno, v údolí je vedena asfaltka, čímž je značně proměněn charakter krajiny. Původně zde totiž všude rostl les (nebyl-li zrovna těžen), takže kdo se sem vydal, vlastně toho moc kromě stromů nemusel zahlédnout. Když už tam ale teď ta cesta je a musí se udržovat, má výletník vcelku dost prostoru ke kochání a vzhlížení k okolním kopcům. Díky silnici zde vlastně vznikl sice úzký ale poměrně dlouhý pás biotopu, který zde určitě v takové míře nebýval. Vezmeme-li v úvahu, že kolem cesty jsou nějaké 2–3 m volného prostoru, obsadily toto místo nižší (výškově) rostliny a vzhledem k možnostem se jim tu evidentně daří. Kolem silnice se sice pravidelně kosí nějaký metr trávníku, dál už je to ponecháno na přírodě. Když tak vjedete do údolí s vrcholícím jarem (na horách je všechno opožděné), budete překvapeni poměrně pestrou směsicí lučního kvítí. To platí zejména doby než ve vrcholném létě vše zakryjí obrovské lopuchy devětsilů. Polostín a relativně mírné klima ve stínu údolí svědčí i kytkám, které musí potěšit každého návštěvníka přírody. Momentálně tu roste spousta orchidejí. Sice nejde o nijak výjimečný druh, převážně je to vcelku rozšířený vstavač plamatý, ale ten tu určitě nebyl v takové míře před výstavbou elektrárny a silnice. Vstavače ke svému růstu potřebují dostatečnou vlhkost (kolem teče řeka). Polostín, ten tu je a k tomu ještě nějakou symbiotickou houbu (proto vlhkost). Momentálně vstavače rostou téměř celým údolím pod dolní přehradu, ale i za ní. Nakonec jsem to projel až pod Zámčisko. Je to vlastně konec údolí Divoké Desné, kde se zvedají nejvyšší vrcholy Jeseníku (úpatí Pradědu i Vysoké hole). Samotné Zámčisko „zdobí“ i umělá skála, velká část kopce totiž zmizela, respektive byla proměněna v sypanou hráz údolní nádrže. Milosrdná příroda pracuje i tady a kdysi poměrně volná plocha zaniklého lomu časem zase zaroste, ale ta skála tam bude asi velmi dlouho.

Orchideje rostou i u Zámčiska, některou bych tipnul i na žežulník (pětiprstka). A protože ne všechny druhy orchidejí kvetou naráz, zrovna zde raší nějaké kruštíky (to bych tak odhadl, za týden by to mohlo být zřetelnější).

Zámčisko je kupodivu méně navštěvovanou lokalitou, ač vlastně nedaleko hlavního tahu, spousta cyklistů jezdí nahoru na Dlouhé Stráně a pak si dopřejí vydatný sjezd, ale ke své škodě sem nedorazí (ačkoliv to od křižovatky Pod Zámčiskem není tak daleko).

Závěr údolí totiž dosahuje výšky kolem 1000 m a i díky poměrné rozlehlosti má asi v Jeseníkách nejbližší charakter vysokohorských údolí, jako známe z daleko vyšších pohoří.

Ostatní informace

Pokud se vydáme vlastními silami, mimo Dopravy nás asi výlet nic stát nebude. Jako tip bych doporučil i těm, kteří si ve Skiareálu (nebo nahoře u horní nádrže) půjčí koloběžku a absolvují inzerovaný 17 km dlouhý sjezd. Nakonec na koloběžce by nebyl špatný nápad vydat se i přímo z údolí, pokud se chce výletník kochat, sleze se z ní pohodlněji než z kola a oproti pěšímu je zejména návrat daleko pohodlnější (ta asfaltka je při cestě zpět nekonečná).