Horní Slavkov - městská památková zóna
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Jeli jsme na divadelní představení do Lokte a cestou se rozhodli se zastavit v Horním Slavkově (558 m). Město (německy Schlaggenwald) se nachází necelých 20 km od Sokolova a podobně i od Karlových Varů. Je vlastně uprostřed lázeňského trojúhelníku mezi městy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně v severní polovině Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Historické jádro města bylo v 50. letech 20. století vyhlášeno městskou památkovou rezervací, to však bohužel nezabránilo jeho těžké devastaci. Proto došlo v r. 1961 ke zrušení. Nyní jsou zbylé památky chráněny formou městské památkové zóny.
Město je východištěm turistických a cykloturistických tras do Slavkovského lesa. Takže je možno do Horního Slavkova dojet v rámci cyklo výletu. Nebo je možno udělat pěší výlet (zhruba 20 km) - dojet vlakem do Lokte, po žluté turistické značce dojít okolo bývalého popraviště do Horního Slavkova a pak se vydat po okresní sinici do Kfel opět na vlak (trať Mariánské Lázně Bečov -Karlovy Vary). Je tam hezky.
Za čím jedeme?
Ve městě je řada zajímavých objektů. Najdete je snadno. Na několika místech jsou orientační ukazatele. A u památek zajímavé popisky doplněné obrázky.
Trochu historie
Tato oblast je významná svými bohatými nalezišti např. cínu, stříbra, mědi, zinku, olova, ale i polodrahokamů. Počátkem 13. stol. zde vznikla nová hornická kolonie, která byla pojmenována okolo roku 1335 po svém zakladateli Slávkovi z Rýzmburka. Přívlastek ,,horní“ značil hornický.
Za vlády rodu Pluhů z Rabštejna v letech 1494 – 1547 patřil Horní Slavkov díky rozvoji těžby cínových a stříbrných rud k největším a nejslavnějším horním městům. Ferdinandem I. byl dokonce povýšen mezi svobodná královská města. Vynikal jako centrum vzdělanosti a kultury; v 16. stol. zde existovala i latinská škola.
Těžební činnost však se poč. 17. století začala snižovat. Koncem 18. století byla založena porcelánka, která stále vyrábí kvalitní porcelán pod značkou Haas & Czjzek. Je vyvážen do celého světa.
Přirozenou dominantou města je Farní kostel Sv. Jiří se zvonicí. Zvláštností je, že obsahoval pevnostní prvky – měl tři věže vybavené střílnami.
V roce 1783 – 1786 byl kostel barokně přestavěn. V té době získal současnou podobu. Vysoká kostelní věž má osmiboký Ochoz, ze kterého sledoval městský hlídač vznik případných požárů ve městě. V současné době slouží jako „rozhledna“, ze které je výhled na historickou část města a do okolí.
Z r. 1540 je renesanční zvonice s umíráčkem, která sloužila i jako márnice.
U kostela je hřbitov - hřbitovní zeď, dodnes dochovaná, nahrazovala hradby města. Zdejší náhrobky svědčí o dlouhé tradici slavkovské porcelánky. Pozornost budí náhrobek Wenzela Haase (1770-1830) – zakladatele slavkovské porcelánky a náhrobky rodiny Lippertů, se kterými Haas spolupracoval. Ve hřbitovní zdi – ze strany od budovy děkanství - je pískovcový náhrobek se znakem zajíce. Je to náhrobek Georga Hasslera – horního hejtmana (zemřel 1561), který byl prvním horním hejtmanem, kterého jmenoval císař Ferdinand I. Náhrobek sem byl přemístěn při rekonstrukci hřbitova v r. 1685.
Vzácnou gotickou zádušní svítilnu, tzv. Hasslerův sloup se šroubovitým dříkem najdete před budovou děkanství. Původně stála na hřbitově u hrobu Georga Hasslera, odkud byla přestěhována pravděpodobně také při rekonstrukci hřbitova a stojí při cestě nedaleko budovy děkanství. Patří k ojedinělým stavbám tohoto druhu u nás.
Děkanství čp. 178 je jednoduchý domek pro duchovního správce - u kostela byl asi již od jeho zřízení. Současný barokní vzhled děkanství byl proveden přestavbou v letech 1755–1756. Budova navazuje na mohutné hřbitovní zdi. V současné době je v rekonstrukci - tedy alepoň to tak vypadá podle částečně nově udělané střechy.
Na kopečku u hřbitova je Kaple Božího těla - je to jediná dochovaná kaplička z tehdejší doby. Malá barokní kaplička s lucernou na střeše je z r. 1736 na místě, kde dříve stála dřevěná kaplička.
Trojičný sloup na Kostelním náměstí z r. 1685 patří k nejstarším trojičním sloupům u nás.
Na severozápadním okraji města - u silnice do Lokte je Špitální kostel sv. Anny ze 16. století, v současné době ve špatném stavu. Zajímavostí je v úrovni 1. patra přímé propojení s vedlejší budovou špitálu.
Pluhův dům č.p. 497 je nejhodnotnější dům ve městě, se zachovalými slepými arkádami ve štítech. Má renesanční sedátkový portál s medailony reliefů v rozích. Na medailonech jsou znázorněni Pluhové. Dům byl postaven po r. 1510 při rozšiřování města podél Stoky. Podle vnitřního uspořádání a výzdoby se jedná o panský reprezentační dům. Nyní je po rekonstrukci a slouží Městu Horní Slavkov ke společenským zasedáním, svatbám apod.
S domem sousedí původně renesanční měšťanský dům čp. 211. Podle rozsáhlé černé kuchyně bylo v domě patrně umístěno hospodářské zázemí vedlejšího panského Pluhova domu. Objekt prošel mnoha přestavbami a úpravami v 18. a 19. stol., čímž částečně ztratil svou historickou hodnotu. V současné době je zde Městské muzeum - muzeum těžby stříbra a cínu. K vidění je i unikátní měšťanská černá kuchyně.
Ve městě je ještě řada dalších velice zajímavých domů:
Mezi nejhodnotnější památky patří městský dům čp. 480 Seidelhaus, stojící u Stoky nedaleko parkoviště. Jde o vzácný objekt bývalého renesančního mlýna - pravděpodobně sloužícího k mletí rudy. Dvoupatrový dům je na volném prostranství, má zděné přízemím, které se v 1. patře zužuje. Druhé patro je hrázděné. Dům má sklepy tesané do skály, byl postaven pravděpodobně v průběhu 16. století a fungoval současně i jako běžný měšťanský obytný dům. V interiéru budovy se nachází původní černá kuchyně.
Hudební škola v měšťanském domě čp. 214 – je to dvoupatrový, pozdně gotický, renesančně upravený dům z doby po roce 1500, který patřil mezi tzv. Pluhovské domy. Projdete okolo něj, když půjdete od kostele ke Stoce.
Rohový patrový městský dům čp. 66 s bohatým renesančním portálem a nástavcem nad přízemním dvojoknem. Je to typický slavkovský dům, který vychází ze saské renesance. Uvidíte ho v centru města - cestou na městské popraviště.
Městské popraviště se nachází na kopci nad městem. Dostanete se k němu po zelené turistické značce směr Doubí. Vede okolo i žlutá turistická značka do Lokte. Zhruba po 1,5 km ho uvidíte stát v poli. Je to okrouhlá hrubá kamenná stavba se třemi vyššími pylony, nad vchodem do vnitřní části popraviště je umístěna plastika se znakem města. Je odtamtud hezký výhled do daleka.
Dědičnou štolu Kašpara Pluha můžete zahlédnout ze silnice směrem do Lokte - vlevo zhruba po 800 m. Sloužila k odvodňování stříbrného a cínového revíru. Ražba započala v r. 1539. Štola sloužila až do počátku 80. let 20. století. Nad vchodem do štoly je umístěn kamenný památník z r. 1622.
Dlouhá stoka je umělý vodní kanál, který vede městem – okolo muzea a Pluhova domu. Je asi ze 14. století, nově byl upravený r. 1531-36 o celkové délce 30 km. Začíná na Kladské ve výši 814 m n.m. A nyní končí nad Krásnem. Kanál spolu s několika rybníky a vedlejšími větvemi tvořil nad Slavkovem vodní soustavu, která umožňovala provoz báňských zřízení v revíru, také se zde plavilo dřevo pro potřebu dolů.. Měla spád 3,5 promile, bylo na ní 14 stavidel a 35 mostů.
Předcházela jí Puškařovská strouha z doby kolem r. 1512, která měřila 6 km . Vedla vodu z Komářích rybníků pod Krudumem. Později se soustavou Dlouhé stoky splynula.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V tomto směru máme velké nedostatky. V Horním Slavkově jsme ani nejedli, ani nepili. Ale doporučit můžeme rodinný pivovar v Lokti. Je těsně před mostem při cestě na hrad. Pivo je dobré, ale musím přiznat ceny poměrně vysoké. Za tu cenu by muselo být vynikající, což zase až tak není. Ale ochutnat jsme ho museli.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Památek je v Horním Slavkově hodně a skutečně unikátních. Bohužel opravy asi jdou hodně pomalu. Budova děkanství má částečně novou střechu - podle toho to vypadá na prováděnou opravu. Ale v okolí tomu nic dalšího nenasvědčuje. Snad oprava Pluhova domu je začátkem blýskání se na lepší časy.
Dům čp. 66 i špitální kostel a vlastně i budova děkanství skutečně potřebují velkou rekonstrukci. Je mi jasný, že to bohužel je i o penězích.
Ale je dobré, že po městě jsou orientační ukazatele, které vás dovedou k zajímavým místům, které jsou doplněny popisky i obrázky. Najdete i mapky (v blízkosti Pluhova domu). A tak věřím, že časem bude vše jinak a že tyto objekty nedopadnou jako ty, které nakonec město zbouralo. V muzeu jsme našli fotografie - škoda - byly to nádherné domy.
Podle informací na internetu plánují zde vybudovat naučnou geologickou stezku, kde by byl přístupný středověký stříbrný důl, pivovarské sklepy i opravená budova děkanství.
Ostatní informace
Věž kostela v době naší návštěvy byla uzavřena, protože na hlavní lodi probíhají další záchranné práce. Na podzim by snad už mohla být zase otevřen.
Vstupné se platí do muzea
Otevřeno:
listopad - březen: Po - Pá 9 - 12, 13 - 17 hduben - říjen: St - Ne 9 - 12, 13 - 17 hPoslední prohlídky jsou 1/2 hodiny před uzavírací hodinou
Jindy po předchozí dohodě.
Vstupné: dospělí 20,- Kč děti, studenti, vojáci, důchodci, invalidé 10,- Kčrodinné 40,- Kč školní výpravy 5,- Kč