Jaro v cihelně

Kam a jak jedeme?

Nejjednodušeji pěšky. Na kraj města. Název článku ovšem nenabádá k návštěvě výrobny stavebního materiálu před nadcházející sezónou zednických prací.

Za čím jedeme?

Nedávná výstava v šumperském muzeu prezentovala město, které je ze všech stran obklopeno přírodou a lesy, což můžeme celkem akceptovat, ale ty lesní konce jsou přece jen trošku nadnesené. Nicméně do přírody to nemáme nijak daleko.

Jihozápadní čtvrť Šumperka, tedy tam kde se nacházejí dvě výpadovky směr Bludov je od nepaměti lemována džunglí, která se nazývá Cihelna. Ve skutečnosti jde skutečně o bývalé hliniště, kde se těžila červená hlína na výrobu páleného stavebního materiálu, ale zdejší cihelna zanikla tak dávno, že si to vůbec nikdo nepamatuje, tudíž můžeme použít dobu trvání od nepaměti.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud se vypravíme, mineme např. restauraci U Gronycha na Zábřežské ulici, případně drsnější hospodu U Hejtmánků, tedy Růžek, ale protože to zas tak sáhodlouhá vycházka není, vydržíme to i bez nich...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Opuštěný pozemek se časem řízenou výsadbou, ale spíš neřízenými nálety proměnil v celkem divokou krajinu, která vždy lákala k výpravám všechny kluky i holky z blízkého i vzdálenějšího okolí. Cihelna se stala místem indiánských bojů, i partyzánských přestřelek, jakož i místo prvního cigára, prvního piva či panáka (i první kosy či opice). Samozřejmě i pozdějších milostných dostaveníček a činností s tím souvisejících. Přes částečnou snahu zdejší radnice prostor zcivilizovat a proměnit v něco, čemu se vznešeně říká lesopark, se jí to naštěstí příliš nepovedlo, takže Cihelna si stále uchovává divočinný ráz. Lokalitu můžeme zhruba rozdělit na dvě části, ta severnější, blíže k přilehlým ulicím Dobrovského a Mánesově je poněkud kultivovanější, zřejmě díky dvěma hřištím a několika lavičkám. Ta jižnější přístupná nejblíže z ulice Bratří Čapků nebo Vančurovy byla vždy poněkud drsnější, ale kupodivu i navštěvovanější. Kupodivu spousta lidí netuší, že v době, kdy Jiří Raška nebo Karel Kodejška vévodili světovému skokanstvu, i v Šumperku byl skokanský můstek. No přesněji můsteček a ten byl zrovna v této části Cihelny. Dnes už sotva kdo změří, jaký byl kritický bod tohoto „mamuta“, ale odhaduji, že víc než 10 m to nebylo. Nicméně nic nevadilo, aby se tu na závody sešla početná skupina odrostlejších kluků a mnoha fanoušků. Nicméně tato doba pominula, dřevěná nájezdová věž postupně zchátrala a můstek osiřel. Po čase sem na jeden strom někdo pověsil dlouhé lano, a byla na světě další atrakce – velká houpačka. Leckdy musel být pro velký zájem zřízen pořadník. I houpačka vzala za své, ale pořád se sem chodilo. Kopečky v cihelně slouží v zimě k všemožnému sáňkování a bobování. V posledních letech v místech pod skokaňákem vznikl cyklokrosový či cyklotrialový areál se skokánky, jejímž základním materiálem je jíl, který se tu těžil, ale ještě ho tu zřejmě zůstalo dost. Nakonec kdo trošku zapátrá po internetu (ksichtokniha) možná objeví zmínku o Bikeparku Cihelna, tam najde i nějaké obrázky či videa, co tu hoši provádějí.

Ostatní informace

Cihelna není místo s množstvím cizokrajných dřevin či vzácných květin, nicméně kupodivu zůstává stále zajímavým a tajuplným místem.