Koblenec - Románské monumenty, romantická krajina a vynikající víno na soutoku Rýna a Mosely

Kam a jak jedeme?

Město, kde se stýká řeka Rýn s řekou Moselou, založili před 2 000 lety Římané a nazvali ho „apud Confluentes“ – na soutoku. Soutok se nazývá „Deutsches Eck“ – Německý roh, a je na něm umístěn monumentální památník s jezdeckou sochou císaře Viléma I. Dominantou města je románská pevnost Ehrenbreitstein tyčící se 118 m nad hladinou Rýna. V minulosti byl Koblenec (Koblenz) zabrán Franky, byl sídlem německého kurfiřta, obsazen Francouzi, opevňovaný Prusy, držen Rusy… Hradby, věže, hrady, paláce, monumenty a zahrady svědčí o jeho rušné historii. Město je obklopeno malebnou krajinou, která je protkána sítí cestiček, stezek a álejí a skvěle se hodí pro pěší i cyklo turistiku. Nacházejí se zde početné vinice, ze kterých pochází slavné moselské víno. „Horní údolí středního Rýna“ zahrnující i Koblenec je součástí světového dědictví UNESCO.

Za čím jedeme?

Při procházce historickým centrem Koblence je možné nejen obdivovat historickou architekturu, ale i zajít na nákupy nebo si vychutnat atmosféru města v některé z nespočetných pouličních kaváren. Procházka z Florinsmarktu na Münzplatz a Jesuitenplatz vede kolem historických monumentů, jakými jsou středověké kostely (Florinskirche, Liebfrauenkirche) a nádherně zrestaurované měšťanské domy. Kromě toho zde čeká na turisty bezpočet obchodů, restaurací a typických vináren. Ze starého města není daleko k břehům Rýna a Mosely, které lákají ke klidným procházkám a pozorování člunů a lodí.

V Koblenci se každý rok v srpnu koná neobyčejný festival ohňostrojů Rhein in Flammen (Rýn v plamenech). Kromě toho probíhá v Koblenci kulturní program celý rok – koncerty klasické hudby před Kurfiřtským palácem, vokální koncerty v zámku Stolzenfels i řada pouličních festivalů. Příští rok bude město hostit velkolepý festival zahradnictví Federální zahradní show 2011, kdy se celé město zahalí do záplavy květů a zeleně.

Deutsches Eck (Německý roh)
Soutok řek Rýna a Mosely dostal své jméno díky řádu Germánských rytířů, který se zde usadil v roce 1216. V 19. století bylo toto místo nazýváno i „Honsschwanz“ čili psí ocas. Soutok obou řek hraje důležitou roli i ve vzniku jména města, které mu dali Římané. Je odvozeno od latinského sousloví „Castellum apud Confluentes“ – hrad vedle soutoku, které se během staletí zformovalo v současný německý název Koblenz. Dominantou tohoto velkolepého místa je 37 metrů vysoký památník s jezdeckou sochou císaře Viléma I. Monument byl odhalen v roce 1897 a od roku 2002 je součástí regionu „Horní údolí středního Rýna“ chráněného UNESCO.

Ehrenbreitstein
Tato pevnost je druhou největší zachovanou pevností v Evropě. Byla postavena mezi lety 1817 a 1828, ačkoliv její úplný počátek je datován do 1. stol. našeho letopočtu. V 11. století sloužil původní hrad jako sídlo trevírského arcibiskupa, ten stavbu rozšířil a opevnil. Ve 12. století byla horní část komplexu posílena o hrad Helfenstein, který se v pozdějších dobách stal hraběcím sídlem. V 15. století byla na příkaz arcibiskupa pevnost rozšířena a dobudována tak, aby odolala dělostřelecké palbě. Tip: v zemském muzeu (Landesmuseum Koblenz) je vystaveno největší dělo v Evropě tohoto období „Vogel Greif“. Během třicetileté války se vláda nad hradem neustále měnila. Od roku 1797 jej obléhali Francouzi, o dva roky později byli nuceni dobývání vzdát v důsledku hladovění, ale i přesto se jim v roce 1801 podařilo pevnost zničit. V roce 1815, kdy trevírské kurfiřství přešlo pod vládu pruského království, nařídil císař Vilém I. zásadní rošíření Koblence a jeho dobudování do podoby opevněného města, které v té době nemělo v Evropě konkurenci. Po první světové válce byl Ehrenbreistein na základě Versailleské smlouvy určen k demolici. Spojenecká vojenská komise v Berlíně však uznala, že pevnost je již z vojenského hlediska zcela bezvýznamná a její zničení zabránila. Nyní se v pevnosti nachází hostel, Státní muzeum vystavující sbírky starožitností, za návštěvu stojí zejména expozice archeologických nálezů z regionu. Je zde i památník padlých vojáků z obou světových válek (das Ehrenmal des Deutschen Heeres). Unikátní je výhled z hradního prostranství na soutok Rýna a Mosely v Německém rohu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ochutnávka vín a místních specialit je takřka povinností pro každého návštěvníka. Ocenili je už i Thomas Jefferson a královna Viktrorie v 18., resp. 19. století. Za ochutnávku stojí např. specialita „deppeküche“ z brambor, slaniny a cibule - s mladým nebo suchým ryzlinkem je neodolatelná. V místních vinárnách se podávají lokální vyhlášená vína – buď z údolí Mosely nebo Rýna. Milým zážitkem může být návštěva „Strauswirtschaft“ – vinařství nebo vinařské chaty – podává se zde místní víno, k němu se servírují domácí speciality. O hosty je pečováno jako o vlastní a když přijdou v pravý čas, nemusí to trvat dlouho a všichni – místní i turisté zpívají píseň o „Otci Rýnu“ a sladké „matce Mosele“.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Další památky

Kurfiřtský palác v neoklasicistním francouzském stylu byl vybudován v roce 1786 na příkaz kurfiřta Clemense Wenzeslause. Ten se jako první z hodnostářů přestěhoval z pevnosti Ehrenbreistein na opačný břeh Rýna. V letech 1850 – 1857 v paláci sídlil císař Vilém I. se svojí ženou, císařovnou Augustou. Císařovna pozvala do Koblence krajinného architekta Petera-Josepha Lenného, aby upravil levý břeh Rýna. Dnes jsou tato místa známá jako Zahrady císařovny Augusty (Kaiserin-Augusta-Anlagen). V současnosti v paláci sídlí úřady a není přístupný veřejnosti. V následujícím roce však bude jednou z hlavních atrakcí Federálního zahradnického show.

Deutschherrenhaus nebo i Deutschherren v Koblenci byl prvním sídlem řádu Germánských rytířů v Porýní. Tento řád hrál důležitou roli ve východoněmecké kolonizaci, jeho mottem bylo: „pomáhat, bránit a uzdravovat“. Současná budova je jediná z původního komplexu, která přestála válečnou destrukci během druhé světové války a vydržela až do současnosti. Od roku 1992 v ní sídlí Ludwig Museum zaměřené převážně na francouzské umění.

Deutscher Kaiser (Německý císař), rezidenční věž postavená arcibiskupem Konradem von Lengenfeldem na přelomu 15. a 16. století. Tato budova je jedinou stavbou v historickém centru Koblence, která přežila válečné časy téměř bez poškození. V přízemí s gotickými klenbami se nyní nachází vinárna.

Schängelbrunnen, fontána nacházející se na nádvoří Radnice, je obklopena budovami Jezuitského kláštera. Navrhl ji v roce 1941 Carl Burger a je věnována místnímu básníku Josefu Corneliovi (1849 – 1943). Ten napsal text ke slavné písni Schängel, hymně Koblence. Slovo Schängel pochází z dvacetiletého období, kdy Koblenz drželi Francouzi. (1794 – 1841).

Říkalo se tak německo-francouzským dětem, které byly často pokřtěny jménem Jean, německy Johan. Místní dialekt změnil Jean na Schang. Jak šel čas, jménu Schang připadla přezdívka Schängel. Fontána je však věnována i všem občanům města. Bronzová socha chrlí vodu několik metrů za hranici fontány v nepravidelných intervalech – takže si dávejte POZOR!

Sklepní Muzeum Deinhard, sklep se šumivými víny byl v Koblenzi založen roce 1794. Dnes představuje atraktivní a milý turistický cíl jak pro skupiny, tak pro individuální návštěvníky historického centra Koblence. Nachází se zde historické sklepní muzeum, okouzlující restaurace a vinotéka. Snadný přístup do sklepních prostor je zajištěn výtahem. Prohlídky s průvodcem a ochutnávkou šumivého vína patří k nezapomenutelným zážitkům. V létě je zde příjemný chládek, v čase vánočním útulné teplo. Sklep sousedí s budovou místního divadla a je možné do něj pohodlně projít po představení nebo i během přestávek.

Horní údolí středního Rýna – dědictví UNESCO
Horní údolí středního Rýna, 65 km dlouhá oblast táhnoucí se od starořímského města Koblence k městům Bingen a Rüdesheim, je považováno za jednu z nejnádhernějších a nejstarších kulturních krajin Evropy. Bohatství a krása středního Rýna bylo v roce 2002 uznáno UNESCO jako součást světového kulturního dědictví. Tato oblast byla dlouho inspirací malířů, básníků, filozofů a hudebníků. A není divu – řeka Rýn dramaticky protíná Rýnské břidlicové Hory, kde se nachází řada pozoruhodných staveb, města a vesnice se vinou podél břehu jako šňůra perel, to vše v kombinaci s romantickými svahy s nespočetnými vinicemi. Výjimečná je i četnost zámků, sídel a pevností – kolem 40 takových staveb mezi Koblenzem a Bingenem dokládá mimořádnou strategickou důležitost, kterou měla řeka Rýn v minulých stoletích.

Muzea

Landesmuseum Koblenz – Zemské muzeum vystavuje stálou expozici „Skryté podklady – archeologie středního Rýna a Mosely. Ludwig Museum sídlí v Deutschherrenhausu uprostřed romantické zahrady nedaleko Německého rohu. Je zaměřeno na současné francouzské umění. Mittelrhein-Museum, Muzeum středního Rýna má své sídlo v „obchodě s tančírnou“ na Florinsmarktu, je zde k vidění nejvýznamnější sbírka romantických rýnských malířů přesahující až do 20. století. Rheinisches Fastnachtsmuseum – Rýnské muzeum karnevalu, jehož expozice se nachází ve věži Konstantinovy pevnosti, vystavuje uniformy, medaile a řadu dalších karnevalových kostýmů a rekvizit dob minulých i současných.

Kostely

Florinskirche, trojlodní bazilika byla vystavena ve 12. století. V křtitelnici je zavěšena v látce dělová koule, která připomíná francouzské bombardování v roce 1688. Liebfrauenkirche, kostel Naší milované paní s pěti-osou galerií byl během věků několikrát přestavěn. Gotické kněžiště je datováno do roku 1404, barokní věže do roku 1693. Kostel má čtyři zvony. Jako upomínka na uzavírání městských bran zvoní kostel Barbora, přezdívaný ´hýřil´ každý večer ve 22 hodin. Stavba kostela St. Kastor, nacházejícího se blízko Německého rohu, začala v již v roce 817. V roce 1991 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za baziliku minor. Na nádvoří před kostelem stojí fontána s fascinujícím příběhem: v roce 1812 se očekával vítězný výsledek Napoleonova tažení do Ruska. Francouzský prefekt Koblence Jules Doazan nechal ještě před ukončením tažení vytesat do základního kamene fontány nápis ve francouzštině: „Napoleonovi Velikému. 1812 na památku ruského tažení, prefekt Jules Doazan“. Jak známo, zmíněné tažení skončilo pro Napoleona zničující porážkou. A tak se stalo, že Francouzi Koblenec rychle opustili a tehdejší ruský velitel nechal vtipně pod prefektův nápis, opět ve francouzštině, vyrýt: „Potvrzeno a uznáno, ruský velitel města Koblenec“. A tak byla zanechána vzpomínka na Napoleonovu porážku a konec francouzské éry ve městě Koblenci.

Ostatní informace

Zajímavé akce

„Gala Augusta“
Na počest princezny a královny Pruska Marie Luise Augusty Kathariny, která byla manželkou císaře Viléma I a v letech 1850 – 1858 žila s rodinou na zámku v Koblenci, je každoročně pořádán jednodenní zábavný festival. Koná se vždy první neděli v červnu, která letos připadá na 2. června. Akce se koná v rámci Dne UNESCO. Pestrý zábavný program je určen všem generacím a odehrává se převážně na břehu Rýna.

„Rýn v plamenech“
Koblenec se každoročně připojuje k tradičnímu festivalu „Rýn v plamenech“. Na večerní Rýn na trase Spay/Braubach – Koblenec vypluje 10. srpna 2013 kolem sedmdesáti lodí, jejichž pasažéři obdivují spektakulární ohňostroje ozařující divoce romantické scenérie noční KRAJINY a města. Tradičně působivé je využití rudých bengálských ohňů, které navozují iluzi hořící pevnosti Ehrenbreitstein.

Vánoční trhy
V období adventu se v Koblenci mísí vánoční nálada s monumentálností románských památek. Vánoční trh zde je ideální pro všechny, kteří hledají něco zvláštního. Nachází se v srdci malebného Starého Města v blízkosti hlavních nákupních tříd a je jedním z největších v regionu Porýní – Falc. Na 130 svátečně ozdobených dřevěných stánků láká návštěvníky širokou nabídkou vánočního cukroví a ozdob i tradičních řemeslných výrobků. Kromě toho jsou zde k vidění jesličky s figurínami v životní velikosti. Každé odpoledne baví děti Santa Claus a rozdává jim drobné dárečky. Děti si také mohou vyzkoušet pečení vánočního cukroví v dětské pekárně. Vánoční trhy se budou letos odehrávat od 22. listopadu do 22. prosince.

Autor: redakce_turistikacz

Další články autora: 4317

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli