Křížová hora, Studenské skály a Králíky nakonec

Kam a jak jedeme?

Tímto příspěvkem bych rád doporučil pestrý a atraktivní výlet do oblasti Orlických hor. Jedná se o výletní trasu, která je schopna nabídnout útok na první signální většiny pravověrných turistů. Nebo minimálně všech, kteří mají rádi smysluplné rozhledny, krásné skalní útvary, tajemné smírčí kříže i příjemné regionální muzejní expozice. A i když také v současné době ještě sem tam – někam a někdy – zajíždějí vlaky a autobusy mimo hlavní železniční koridor a významná velkoměstská centra, je asi lepší v tomto případě použít jako dopravní prostředek automobil, pro ty zdatnější je použitelné i kolo. Zbytek už pak musí každý stejně po svých …

Za čím jedeme?

Zahajujeme v Červené Vodě, resp. na jejím předměstí, tedy v obci Šanov. Auto necháváme u tamního kostela (bohužel pod lešením) a odsud po žluté TZ vyrážíme k rozhledně na Křížové hoře.(735 m.n.m.). Rozhledna je pozoruhodná železobetonová stavba z roku 2007, která je ovšem vkusně obložena smrkovými deskami. Na její vyhlídkovou plošinu ve výšce 25 metrů vede nějakých 130 schodů. Odměnou jsou pak výhledy na Červenou Vodu, Suchý vrch a Kralický Sněžník (občas uveřejněné informaci o tom, že někdy uvidíte i Krkonoše, ale nevěřte). Pod rozhlednou se nachází kamenná mensa a dřevěný ambit (ten ovšem při prvním příchodu k rozhledně působí – kulantně řečeno – až nepatřičně). Je jasné, že jde o poutní místo.

Krátká zastávka u Bubákových dřevěných soch pohádkových bytostí (např. vlk s Karkulkou nebo medvěd Ivánek z Mrazíka) a stejnou cestou se vracíme zpět. Poté se přes Králíky (zkratka přes Boříkovice je uzavřena) a Mladkov přesouváme do Vlčkovic, kde auto opět odstavíme a vydáme se k Studenským (nebo též Studeneckým) skalám. Vede nás červená TZ (občas ovšem dost nespolehlivě) a naše cesta je dlouhá asi 1,7 km.  Skály jsou nejdelší soustavou mrazových srubů v Orlických horách a jedná se o ortorulové útvary dosahující výšky až 25 metrů. Oblíbené lezecké stěny jsou místem natolik interesantním, že jsme se zdrželi déle, než jsme původně plánovali.

Poté se vracíme zpět do Vlčkovic, nahlédneme do zdejší kaple Panny Marie a pokračujeme obcí vzhůru k borovému hájku, kde se nachází zajímavý smírčí kříž z roku 1750 a následně se vydáváme na zpáteční cestu. Před námi je poslední zastávka tohoto výletu – Městské muzeum Králíky. Malé, ale příjemné muzeum, sídlící v klasicistní budově z roku 1796, nabízí celkem zajímavou expozici o tomto regionu. Ta je zaměřena na historii Králík a okolí, zdejší spolkovou činnost, řezbářství, výrobu betlémů a varhan i živou a neživou přírodu.

Návštěvou muzea v Králíkách jsme si odškrtli poslední položku denního programu a přes Červenou Vodu, Kocandu, Bušín a Bludov jsme se po silnici č. 11 vrátili zase do Šumperka. I díky příjemnému počasí se jednalo o výlet vydařený a velmi příjemný. Jeho náročnost se odvíjí od toho, jakým způsobem přistoupíte ke „skalnímu městu“ pod Studeným a jestli minete odbočku ke smírčímu kříži nad Vlčkovicemi (my ano).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V tomto případě záleží na tom,jestli výlet pojmeme jako jednorázovou akci nebo součást několikadenního pobytu. Význam má také použitý dopravní prostředek. Nejvíce možností k zasycení žaludku i zalehnutí na lože však nabízí, celkem pochopitelně, město Králíky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

V tomto případě - snad vyjma té minely ve Vlčkovicích - vyšlo vše až nad očekávání dobře. Počasím počínaje a poměrně prázdnými silnicemi konče. Příroda (nejen) Orlických hor je prostě krásná a když člověk chce, tak si ve finále stejně to své najde téměř všude.

Ostatní informace

Kromě nákladů na PHM a celkový provoz přibližovala jsme toho dne moc neutráceli. Nějaká ta turistická vizitka a pohlednice, výstup na rozhlednu Křížová hora (tzn. 20,- Kč / osoba), vstupné do kralického muzea (každý 35,- Kč), malá svačina … a to bylo v podstatě vše.