Naučná stezka Jedlový důl a vodopády Jedlové

Kam a jak jedeme?

Procházka Jedlovým dolem potěší každého milovníka Jizerských hor, horských potoků, vodopádů, kaskád, peřejí a skalních útvarů. To vše nabízí 1,5 km dlouhá naučná stezka vedoucí podél potoka Jedlová od rozcestí Lesní brána v Hujerově koutě, dnes součásti obce Josefův Důl. Naučná stezka kopíruje modrou turistickou značku. Zpočátku je lesní cesta pohodlná, ve vyšších partiích přechází v kamenitou a kořeny prorostlou pěšinu, kterou v závěru vystřídá dřevěný chodník.

Za čím jedeme?

Na krátkém úseku můžeme obdivovat přírodou vytvořené útvary, které jsou od roku 1992 chráněné v přírodní rezervaci Jedlový důl o rozloze 12,59 ha. Ochranné pásmo rezervace je 72,48 ha.

Jedlovým dolem protéká potok Jedlová, který sbírá vody na náhorní Pláni Jizerských hor. Zpočátku má malý spád, na hranici přírodní rezervace se však jeho profil mění. Potok se zařezává do skalního podloží, protéká zalesněným údolím se strmými svahy, skalními výchozy a balvanitými sutěmi.

Největší atrakcí Jedlového dolu a naučné stezky zároveň je hlavní vodopád v nadmořské výšce 770 až 785 m n. m. Je dokonalým pravým vodopádem s kolmým skalním stupněm a Ostrou přepadovou hranou. Celoročně jím protéká dostatečné množství vody 200 l/s při mohutnosti 1.000 m*l/s. Jeho výška je 5 m (některé zdroje uvádějí i 7 m). Na přepadové hraně se vodopád rozděluje do dvou ramen vzdálených od sebe 4 metry, když pravé rameno je vodnatější. Díky svislému profilu skály, padající voda opisuje ukázkovou parabolu.

Po 12 metrech vodopád pokračuje druhým stupněm o sklonu 50 stupňů. Voda po něm doskáče do hloubky 3,5 metru při mohutnosti 700 m*l/s. Po dalších 6 metrech pád vody pokračuje třetím stupněm o sklonu 60 stupňů. Výška třetího stupně je rovněž 3,5 m, jeho mohutnost je stejná jako u druhého stupně. Celková výška vodopádu po sečtení činí 12 metrů. Některé zdroje uvádějí až 15 metrů. Vodopád je orientovaný na jih, což poskytuje dobré světelné podmínky pro fotografování.

Nad Pekelnou tůní v nadmořské výšce 710 metrů, 600 metrů pod hlavním vodopádem, se nachází dvoustupňový nepravý vodopád s malou plotnou. Jeho celková výška je 2,5 metru, sklon 40 stupňů a mohutnost 500 m*l/s (průtok 200 l/s je stejný jako u hlavního vodopádu).

O deset výškových metrů níže hučí Pekelný vodopád v Pekelné tůni. Jeho sklon je 60 stupňů a výška 3,5 metru. Při průtoku 200 l/s vychází mohutnost 700 m*l/s.

O dalších sto metrů níže v nadmořské výšce 675 m voda stéká do třímetrové hloubky po skalní skluzavce se sklonem 30 stupňů. Část proudu se od hlavního toku odděluje a padá téměř svisle ve dvou malých vodopádech. Mohutnost vodopádu je 600 m*l/s.

Poslední nejníže položený vodopád na Jedlové se nachází v nadmořské výšce 665 m, pouze o 50 metrů dál. Voda překonává 4 metry vysoký schod se sklonem 50 stupňů. Při neměnícím se průtoku vychází mohutnost vodopádu 800 m*l/s.

Nejen vodopády a kaskády na Jedlové upoutají vaši pozornost. V blízkosti Pekelné tůně, na levém břehu potoka, stezka prochází kolem Pekelných skal, které jsou tvořeny několika žulovými věžemi, stěnami a bloky.

Naučnou stezku v Jedlovém dole vyznačila v roce 2000 Společnost pro Jizerské hory ve spolupráci s Nadací pro záchranu a obnovu Jizerských hor a Správou CHKO Jizerské hory. V roce 2011 ji Jizersko-ještědský horský spolek zrekonstruoval a opatřil sedmi informačními tabulemi.

První a poslední tabule je úvodní, podává informace o naučné stezce a přírodní rezervaci Jedlový důl. Doplňuje ji mapka naučné stezky. Na tabuli u zastávky č. 2 se dočtete o lesních porostech. V údolí převažuje buk lesní a Smrk ztepilý. V menší míře je zastoupena jedle bělokorá, javor klen a jeřáb ptačí. Tabule č. 3 informuje o lesní květeně. Ta je vzhledem k chladné oblasti a kyselé půdě chudá. Na jaře tu kvete devětsil bílý, v létě potom pryskyřník platanolistý. Daří se tu kapradinám – papratce samičí a bukovinci osladičovitému. Čtvrtá zastávka je u Pekelné tůně. Na informační tabuli si můžete přečíst o Jedlovém dole, jeho geomorfologii a zdejší fauně. Fauně se věnuje i pátá tabule. Pojednává o broucích a dalších bezobratlých živočiších, zmiňuje se i obratlovcích, zejména ptactvu. Předposlední šestá tabule je věnována ochraně lesa. Psané informace na tabulích doplňují barevné fotografie popisované fauny a flóry.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jedli jsme z vlastních zásob. V Josefově Dole se dá občerstvit v restauraci V Nebi, Mája, Savoy nebo v hostinci U Elišky (ten je nejblíž, nachází se v Hujerově koutě).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce nás oslovil hlavní vodopád, který v tomto článku popisuji jako první. Velice pěkným místem je také Pekelná tůň. Nezklamou ani další přístupná místa s divokou vodou. Procházka Jedlovým dolem je nezapomenutelným zážitkem.

Ostatní informace

Naučnou stezku s vodopády si můžete začlenit do vlastní celodenní horské túry nebo si ji projít samostatně. Pokud do Josefova Dolu přijedete autobusem nebo vlakem, vydejte se z obce po modré turistické značce (souběžně s ní vede i žlutá značka) do Hujerova kouta k rozcestí Lesní brána. Od sklárny v Josefově Dole k Lesní bráně vystoupáte 1 km po asfaltové silnici. Pokud přijedete autem, můžete ho zanechat na odstavném stání u Lesní brány v ohybu silnice. Bude-li toto stání pro přibližně pět vozidel obsazené, popojeďte několik desítek metrů na parkoviště u žluté turistické značky. Zde jsme zaparkovali bez problémů. Odstavné stání i parkoviště jsou zdarma.

Když si naučnou stezku projdete, a nemáte v úmyslu pokračovat dál, můžete se vrátit dvojí cestou. Buď po cyklotrase č. 3022, nebo zpátky po naučné stezce, kterou Jedlovým dolem vystoupáte. Když jsme se na konci naučné stezky podívali na méně zajímavou cyklotrasu vyskládanou ze silničních panelů, vrátili jsme se zpět po naučné cestě (po modré značce) a vodopády, kaskády a skály si vychutnali ještě jednou.