Nové Čerťáky

Kam a jak jedeme?

Do Jeseníků i Jeseníku. Myšleno tedy oblast myšleno pohoří a zároveň i město, ačkoliv jestli se nemýlím, územně, tedy katastrálně jde o Českou Ves. Vzhledem k faktu, že do Jeseníku jezdí vlaky, autobusy a i soukromé dopravní prostředky, není třeba se zvlášť rozepisovat.

Za čím jedeme?

Ačkoliv tedy hlavní cíl se rozkládá v kopcích, dá se dojet i autem, je třeba ale počítat s nějakými náklady, a navíc abychom si vylepšili kondici, přeci jen je lepší zvolit aktivnější formu přístupu, tedy pěšky, lze i na kole (vede sem asfaltka). Jako přístupová trasa od Jeseníku je nejkratší právě tato silnička doprovázená pěší žlutou TZ (a bílou cyklo), ještě kratší je modrá TZ z domovské České Vsi, lze to vzít oklikou přes Křížový vrch, případě ještě přes Zlatých Chlum…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O místě napojení a občerstvení není nouze v celém Jeseníku (i české Vsi), no a dodejme, že u výletního místa je přítomná oblíbená chata s restaurací i ubytováním.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale konečně tedy k hlavnímu cíli. To jsou samozřejmě skály na severozápadním úbočí Zlatého Chlumu. Jde o od nepaměti o oblíbený výletní cíl nejen místních, ale od vzniku lázní na Grafenberku i tamních lázeňských hostů. Místní obyvatelé říkají místu „Čerťáky“ ještě zasvěceněji „Harikáče“, což souvisí s původním majitelem a stavitelem chaty, Vincenzem Harichem z České Vsi. Menší výčep se postupně změnil v pohodlnou chatu s ubytováním. To je samozřejmě už náležitý důvod k výletu. Tím hlavním důvodu je ale soustava skal, jejichž největší blok dosahuje výšky až 40 m a délce masivu cca 100 m. Nejde ale o jedinou skálu, ale vlastně o menší sklaní oblast, řekněme vesničku. Materiálem skal jsou pegmatity. Ta nejvyšší skála je samozřejmě největším lákadlem a to z jednoduchého důvodu, je na ní zřízená vyhlídka. Samozřejmě na skálu se nedá vylézt jen tak, nejste-li horolezci. A ti na skalách vskutku lezou. Ovšem pro nehorolezce je zřízená zajištěná cesta se schůdky, žebříky a jištěním řetězy a zábradlími. Ostatně již v dobách turistického pravěku se skála postupně zpřístupňovala. Někdy v 50. letech minulého století byla skály opatřeny ocelovými stupínky, řetězy a žebříky. Zabezpečení bylo vyvedeno zřejmě dosti solidně, ačkoliv v posledních létech už byla určitá věkovitost znát. V roce 2023 tedy proběhla celková rekonstrukce, spíše se dá říci přestavba celé zajištěné cesty. Podle vyprávění majitele chaty, který pozoroval počínání dělníků prováděli práci celkem důkladně. Místy navrtávali skály sbíječkami a vrtacími kladivy i do metrové hloubky. Otázkou je, jakou použili při betonování prvků směs. V prvních letech se asi problémy hned neprojeví, otázkou je jak se použitý cement a výplň spojí s rostlou skálou.

Ale nechme spekulací, prozatím působí zajištění dosti bytelně. Možná někteří budou zklamaní, protože nový výstup vynechává úsek pod vrcholem, kam se docházelo oklikou, k vidění např. zde.

Závěrečný úsek je nahrazen ocelovým žebříkem s válcovou ochranou. Problém tak může být např. s větším batohem, případně malými dětmi (ale ty bych beztak raději nechal dole).

Celková vyhlídka se naštěstí zas tak nezměnila, ačkoliv vzhledem k položení pod vrcholem je samozřejmě o výhled omezený. Nejvíce nás asi přitáhne níže položené údolí Bělé s Českou Vsí, Písečnou až někam k Mikulovicéím a samozřejmě dál do Polska (Nysa s jezerem i sousední Otmuchowské. Z kopců v okolí vyhlížíme na protější kopce Sokolského hřbetu Rychlebských hor, kterým dominuje Studničním vrchem nad Jeseníkem, ale k vidění je i část hlavního hřebene hrubého Jeseníku zhruba od Červené hory, přes Keprník a Šerák a klesání Obřích skal. Za nimi pak vystupují o něco nižší kopce Hornolipovské hornatiny což je nejvyšší partie Rychlebských hor.

Dole před sebou vidíme menší skálu zvanou Pekelník, za nimi pak vrcholky Bílých kamenů nebo Křemenáče. Dál až ke Špičáku.

Ostatní informace

Samotný výstup obnovenou cestou (provedly Lesy ČR s dotací Olomouckého kraje) nic nestojí, ušetřený peníz tedy poslouží k povinné návštěvě přilehlého restaurantu.