PEVNOST HANIČKA

Kam a jak jedeme?

Na výlet jehož cílem jsou Orlické hory a Tvrz Hanička jsme se z Vysočiny vydali autem.

Autem jsme dojeli do Říček v Orlických horách. Odkud jsme vyrazili po zelené turistické stezce na Mezivrší. Na Mezivrší, kde je křížení turistických tras, jsme přešli na červenou a po ní jsme došli až k pevnosti Hanička. Od Haničky už jsme se přes Horní Rokytnici vraceli zpět do Říček po silnici.

Za čím jedeme?

Tvrz Hanička spadala do systému opevnění budovaného v letech1936 -1938. Stavba pevnosti trvala 22 měsíců a stála 28 milionů tehdejších českých korun. Jméno Hanička dostala podle nedaleké osady. Pevnost stojí jižně od Anenského vrchu přibližně7 kilometrůod Rokytnice v Orlických horách. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Posádku Haničky mělo tvořit 426 mužů a rota pěchoty sloužící k obraně okolního systému. Na Haničce měl sloužit VII. prapor 19. hraničářského pluku, který měl být v období míru umístěn v kasárnách v Rokytnici v Orlických horách. Tvrz Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř1,5 kilometrychodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout velké množství munice a zásob, což mělo posádce umožnit boj v obklíčení několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři100 mmhoufnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu. 10. Října 1938 byla Hanička předána německé armádě. Ještě před předáním bylo z pevnosti demontováno a odvezeno zbylé vybavení do skladů ve vnitrozemí. V roce 1940 byla Hanička odstřelována německým dělostřelectvem a byla zkoušena kvalita našeho betonu. Na pravém pancéřovém zvonu jsou dodnes patrné známky zkoušek průpalných náloží.

Po válce je pevnost majetkem Československé armády a slouží jako zdroj pitné vody pro Rokytnici. V letech 1954-1958 přijíždí k objektům pevnosti Národní podnik Kovošrot a bez povolení vytrhává pancéřové zvony a odváží je ke zpracování do hutí. Tato akce poškodila pevnost víc než německá armáda. V podzemí pevnosti jsou zkoušeny také systémy pro Pražské metro. Od roku 1968 začíná snaha o zpřístupnění Haničky veřejnosti, to se daří v roce1969. V roce 1972 se zde natáčí film Dny zrady režiséra Otakara Vávry. Pro film jsou zhotoveny makety dvou houfnic, které jsou do dnes k vidění v pevnosti Dobrošov u Náchoda. Novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Objekt Kahan a měly tři etapy. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se práce definitivně zastavily. Přestavba nikdy nebyla dokončena. V současné době je pevnost Hanička majetkem města Rokytnice v Orlických horách.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na pozdní oběd jsme šli do hotelu Konšel. Jídlo a pití bylo dobré a obsluha příjemná.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na návštěvě celého systému opevnění mne zaujala rychlost, pečlivost a kvalita provedení celého opevnění. Kdy malé sruby byly betonovány najednou a velké nadvakrát. Škoda jen, že nám nevyšlo počasí. Byla šílená mlha.

Ostatní informace

Více informací na oficiálním webu www.hanicka.cz