Po hřebenech Jeseníků.

Návštěva Jeseníků je pro každého milovníka hor tak trochu svátkem. Pokud se naskytne možnost pro alespoň jedinou turu v tomto pohoří, tak se prostě neváhá. Náš poslední výlet do těchto hor se uskutečnil v jeden nádherný srpnový den a i když viditelnost byla trošku horší, v konečném součtu převládla spokojenost. Rozhodli jsme se pro méně známý vrchol  Břidličné hory ( 1358 m.n.m.) a  kde jinde začít než na Ovčárně, kam jsme se nechali vyvézt autobusem od Hvězdy. Přijelo s námi přibližně dvacet lidí, kteří jak to zde bývá, zamířili na Praděd.

Z Ovčárny se vydáváme po červené, směrem na Petrovy kameny ( 1438 m.n.m.). Na vrchol se bohužel nesmí a tak musí stačit pár fotek. Pokračujeme na Vysokou holi ( 1465 m.n.m.), tady už je možné dojít až k vrcholové tyči a tak si odtud vychutnáváme pohledy do všech světových stran. Krátké zastavení u starého hraničního sloupu, nese stopy baroka, a pokračuje se dál. Po levé straně je svah Velkého kotle a o kus dále nás vítá vrchol Kamzičníku ( 1420 m.n.m.). Odtud cesta začíná mírně klesat. Procházíme mezi Malým kotlem a pod vrcholem Velkého Máje ( 1384 m.n.m.). Připojuje se k nám zelená značka a po chvilce už pijeme vodu z Jelení studánky. Zelená nás dovádí pod vrchol Břidličné hory, kde ji opouštíme a přes louku jdeme na vrchol. Sedíme nad kamenným mořem a připadáme si jako v nebi. Ani se nám odtud nechce, ale musíme se dostat někam na autobus. Rozhodujeme se pro návrat na Jelení studánku a odtud po červené sestupujeme do údolí, k chatě Alfrédce. Z chaty toho po požáru moc nezbylo a tak po krátkém zastavení jdeme po zelené na Mravencovku. Zde si nás přebírá modrá, po které jdeme k rozcestí na Jelení a po žluté míříme do Karlova pod Pradědem. Procházíme obcí a končíme v Malé Morávce.

Jídlo a pití jsme měli s sebou. Na horách více chutná. Vodu lze doplnit na Jelení studánce a navíc bylo možné sbírat borůvky. Bydleli jsme v Ludvíkově k naší plné spokojenosti.

Jeseníky nemají, co se týká pěších výletů, chybu. Překvapil mě ale velký úbytek jesenické flóry. Například, ještě před léty hojný zvonek vousatý, jsme za celou cestu viděli pouze jeden! Zřejmě s CHKO Jeseníky není něco v pořádku. Některé zákazy jsou nesmyslné a nápisy na zdech vyhořelé Alfrédky svědčily o tom, že vztah mezi turisty a pracovníky CHKO není nejlepší. Velmi rád bych se mýlil, ale úbytek rostlin za posledních dvacet let je katastrofální.   

Šli jsme velmi pomalu, s mnoha zastávkami a tak nám cesta trvala skoro celý den. Pokud to lze vyjádřit číslem tak to bylo asi 18 kilometrů. Celá cesta je na mapě KČT č. 55 Hrubý Jeseník. Malou Morávkou jezdí poměrně dost autobusových spojů a tak není problém dostat se do Karlovy Studánky.