Podzámecká zahrada v Kroměříži jako cíl celodenního výletu? A vlastně proč ne …

Kam a jak jedeme?

Kdo přijede do Kroměříže pouze na jeden den, může tento skvost možná i minout. Ti, kteří jsou zde hosty častějšími nebo přijedou na delší čas, jistě potvrdí, že ve zdejší Podzámecké zahradě se dá bez problémů opravdu pobýt téměř celý den. Což platí zvláště pro ty, kteří mají malé děti nebo vnoučata.

Za čím jedeme?

Podzámecká zahrada, která bývala původně „souborem záhonů na pěstování zeleniny a květin", se postupem času změnila v krajinářský park nabízející neskutečné množství atrakcí. Nechybí zde vodní plochy, kanály a potůčky, romantické stavby, fontány a sochy, části ve stylu anglického parku i francouzské zahrady, unikátní chráněné stromy (je jich zde prý přes 200 druhů ze tří kontinentů), četné mosty a hlavně množství zvířátek a ptactva všeho druhu (i když veverky a kačeny jasně vedou).

Není problém si zde dát něco dobrého na zub, výbornou kávu, zmrzlinu nebo něco zlatavého v oroseném půllitru. A mnohé ženy a dívky jistě nepohrdnou možností zahrát si na někdejší ministryni financí a nechat se vyfotit v doprovodu pyšně se nadouvající pestrobarevné slepice - tedy páva.

Z historie Podzámecké zahrady snad stačí jen připomenout, že byla založena v roce 1509, v 17. století byla přebudována na zahradu barokní, která se v 19. století změnila na stylový krajinářský park dosahující dnes rozlohy 53 ha (podle některých pramenů dokonce 64 ha). Větší z arcibiskupských zahrad tedy pamatuje přechod velmi pozdní gotiky v ranou renesanci i období, kdy zde olomoučtí biskupové nechali zřídit nevelkou oboru pro chov vysoké zvěře.

V souvislosti s touto zahradou bývají často zmiňována tři jména – k rozkvětu a rozšíření barokní zahrady došlo za působení biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna ve II. polovině 17. století, k vybudování“nové“ zahrady pak za prvního arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee a v letech 1790 až 1800. Zcela zásadní změna pak čekala Podzámeckou zahradu v I. třetině 19. století, tedy za arcibiskupa Ferdinanda Maria Chotka, který připravil za účasti architekta Antona Archeho (toho po jeho smrti vystřídal Maxmilián Josef Sommerau - Beckh) proměnil zahradu v romantický park s (nejen) antikizujícími stavbami. V II. polovině 19. století bylo ještě vybudováno nové monumentální schodiště sloužící jako další vstup do Podzámecké zahrady.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v centru Kroměříže a v této části města jsme také jedli. Malým občerstvením jsme ale nepohrdli ani při našem několikahodinovém pobytu přímo v Podzámecké zahradě. Možnosti tu totiž jsou …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Podzámecká zahrada je svým způsobem zajímavější a příjemnější záležitostí než její slavnější a zdobnější Květná kolegyně. Navíc si zde každý najde to svoje, protože zdejší nabídka je opravdu přepestrá. Pohyb na čerstvém vzduchu a duševní relax jsou bonusy navíc. A k tomu všemu ještě vysloveně pobavil nápis „Nekrmit – Nebezpečí úrazu“, který byl umístěn nad v trávě pobíhajícími morčaty (možná se ale jednalo o varování před legendárními Morčaty na útěku) …

Nelíbilo: Snad jen na stav ostrovního čínského pavilonu je hodně smutný pohled (rychle by to chtělo několik plechovek barvy) a nutno přiznat, že – zvláště s přihlédnutím k tomu UNESCO, zde více objektů působilo dosti zanedbaným dojmem (např. Maxmiliánova kolonáda). A také nám bylo líto dost „natvrdo přikurtovaných“ dravců …

Ostatní informace

Otevřeno je zde denně a zcela zdarma (hodit nějakou částku např. do kasičky u opic však, samozřejmě, můžete). Otevírá se vždy v 7,00 hod. ráno a zavírá – podle ročního období – mezi 16. a 20. hodinou. Do zahrady se nesmí se psy a platí zde také zákaz jízdy na kole. Do zahrady je možno – po domluvě – zajít také v doprovodu průvodce.