Podzim na Ptačí planině

Kam a jak jedeme?

Do Branné a jejího okolí. Vlastně jsem to vzal při jedné z letošních cyklovyjížděk. Trošku jsem to ráno „ojebal“ použitím vlaku na Ramzovou, tím pádem odpadl výstup do kopce, čímž se naskytla varianta víceméně sjezdu (ale byla tam odbočka do Ostružné, takže malý kopeček se vyskytl).

Za čím jedeme?

Jak už sjíždím z té Ostružné na dolní konec kolem samoty Splav a hájovny Banjaluky a přibližuju se k toku Branné, napadle mě myšlenka projít si po roce relativně nový průběh zelené značky. Ta byla před nedávnem (cca 3 roky) přeznačena na původní parkovou cestu, kterou tu obyvatelé Branné užívali ještě v časech předválečných, když se Branná nazývala Kolštejn.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ta samotná procházka Ptačí planinou (jak se kousek zelené TZ nazývá) není nijak zničující není nikterak dlouhá, takže ubytování či občerstvení zde řešit nemusím. Ostatně chvíli před tím se mi podařilo ukecat dívčinu v Pivovárku Cestář Ostružná na jeden zkušební kousek. No i v Branné mají svůj pivovárek v resturantu Kolštejn, který jsem nicméně minul a zastávku učinil až v nedalekém Františkově.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na Ptačí planinu jsem vyrazil už loni, ale vzhledem k listopadovému datu už bylo v podstatě po listí, navíc zataženo, zima a sněžilo (na Proskilu se už lyžovalo). Co si budeme povídat, ten dřívější podzimní termín je přeci jen vlídnější. Dokud je listí na stromech, už probarvené bude zřejmě skalní pasáž skoro nejhezčí. Vlastně celé branenské okolí je takové skalnaté. Asi nejznámější je pasáž kolem Pasáku, tedy jihovýchodně od obce. Další skály najdeme např. u stezky na Aloisov od nádraží. A pěkně skalnaté je údolíčko říčky Branné, kterým vlastně vodní tok překonává takový pomyslný práh pod masivem Vozky. Zhruba od samoty Splav se Branná hlouběji zahlubuje do úzkého údolí, v podstatě by se dalo hovořit o kaňonu. U hlavně na západním břehu (tedy odborně pravém) se vyskytují vcelku pěkné skalní výchozy. Zhruba od železničního viaduktu pod Banjalukou se pak táhne pás skal či skalních mrazových srubů v délce cca 1000 m, mezi kterými se vine vcelku příjemná pěšina. Protože už jsem to měl z loňska ověřené, vím, že není problém sebou vézt i to kolo, ač na ježdění to rozhodně není. Nakonec se nad tím podivovala i protijdoucí paní, co že tu s tím bicyklem hledám. Ovšem ujištění, že to už znám přijala s ulehčením. Pro neznalé je možná zarážející název planina. Dnes je to tu celé zarostlé lesem, ale dříve byly okolní svahy a zejména plošiny nad nimi daleko více obdělávané, tak i ty skály byl jaksi viditelnější. Na bývalé (je to zarostlé) Vyhlídce v minulosti byl i altánek, dnes nám musí stačit jen tabule naučné stezky.

Loni jsem stezku absolvoval shora dolů, teď tedy naopak, tak si i ty skály napodruhé vybavím trošku jinak. Samozřejmě své dělá i sluníčko a barevný les. Hned je to takové veselejší.

Označení kaňon se sice vztahuje zejména na území s výskytem vápenců, ale vlastně tady se to možná dá taky použít. Skály jsou složené z horniny fylitu, přesněji vápnitého fylitu. Jde vlastně o přeměněnou horninu. Z různých usazených břidlic za zvýšených teplot a tlaků vzniká hornina fylitového typu. Zde je navíc místy proložena mramorem (krystalickým vápencem). Kolem Branné se i vápenec a mramor dobýval. Jeden z lomů najdeme u lyžařského areálu, další nad cestou do Ostružné. Stávala tam i vápenka.

Skály dosahují leckdy i výšky desítky metrů, ač tedy nejde o skalní věže, můžeme tu hovořit i o takovém skalním městečku. Část skal je zahrnutá v průvodcích o skalním lezení. Je udáváno až 38 tras (od 2 do 7-). Nejvyšší výška do 30 m.

Ostatní informace

Výlet je to vlastně nenáročný, hodí se i na takové krátké dopoledne, či po obědě. Ani se nemusí výletník vracet stejnou cestou. Příjemná je procházka zpět kolem říčky (žlutá TZ), ale nakonec i třebas výlet do Ostružné, nebo to může být taková rozcvička pro ty, kteří z Branné míří někam výš, třebas na toho Vozku.