Podzimní výšlap na Milešovku

Tipy na výlet • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody

Rozcestník na vrcholu

Zamlžený výhled z Milešovky

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedu na Milešovku 837 m.n.m. Na tuto horu jedu v tomto roce již podruhé a tentokrát sám, odpočinout si od denních starostí. Tuto největší horu Českého středohoří jsem už navštívil v květnu a nyní jsem pro dopravu zvolil vlaky Českých drah. Bližší informace o hoře se můžete dočíst v jiném mém článku.

https://www.turistika.cz/vylety/milesovka

Za čím jedeme?

Jedu zdolat Milešovku. Moje výprava začíná odjezdem z Kladna Ostrovce do Kralup nad Vltavou. Vlak odjíždí v 8,30 a cestuji společně s asi 100vkou dětí na školním výletě. Cesta probíhá v pohodě až do chvíle, kdy se děti začínají navzájem škrtit a jedné z cestujících už dojde trpělivost a děťátka holátka seřve. Po zásahu učitelek se děti zklidní a jede se dál. Vystupuji v Kralupech a čekám na rychlík Praha - Děčín a ten mě zaveze do Lovosovic, kde přesedám na motoráček Lovosice - Teplice v Čechách. Na přípoje čekám vždy max. 5 minut a tak cesta docela ubíhá. Ve vlaku se mnou cestuje asi 8 lidí a z toho polovina má stejný cíl jako já, zdolat Milešovku. Doma jsem si v mapě nalezl výchozí bod k vrcholu vesnici Žim, kde je vlaková zastávka a po červené se dá dojít až do osady Bílka. Tato osada už leží na úpatí Milešovky. Z oken vlaku po cestě sleduju krásná panoramata Českého středohoří. Po půl hodině jízdy z Lovosic vystupuju v Žimu a společně s dvěma turisty, z jedné turistky se nakonec vyklubala zaměstnankyně ČD. Obhlížím okolí, vytahuji svačinu a popíjím čaj z termosky. Dal jsem řeč s místním domorodcem, kudy do Bílky a
on mi ochotně ukazuje kde je rozcestník. Když se na mě pozorně zadíval, zeptal se mně "Vy jdete na Milešovku?" S klidem horala přikyvuji a vydávám se do kopce po červené do Bílky. Žim leží v nadmořské výšce 334 m.n.m a tak mě čeká převýšení asi 500 metrů. Cesta je vpohodě, občas bahnitá s přechodem přes malý brod. Před přechodem přes silnici se vyhýbám mokřině a řežu si "švýcarákem" hůl ze spadlé soušky. Přejdu hlavní silniční tah středohořím a dostanu se na silničku k Bílce, kterou poznávám z jara. Po krátkém odpočinku u prázdného parkoviště začnu stoupat Bílkou směrem k Milešovce. Výlet jsem podnikl ve všední den před zářijovým státním svátkem, takže frekvence turistů byla zatím nulová. Zastavuji na návsi u rozcestníku a zjišťuji, že nejbližší zastávka ČD je v Bořislavi což je 1,5 km z Bílky. Dorazil jsem na Milešovku a potkal pod vrcholem pár turistů, výhled proti jaru nebyl nic moc, ale počasí bylo pěkné.

Na vrcholu jsem opět pojedl a popil čaj. Po cestě jsem nenarazil na žádný obchod. Jen v Žimu byla smíšenka, ale ta měla zavřeno. Bufet na vrcholu má otevřeno jen o víkendech a státních svátcích. Zašel jsem na rozhlednu na meteorologickou stanici a po zamlženém výhledu na okolí hory jsem vyrazil k sestupu. Protože vždy s sebou nesu spíše více než méně, tak můj batoh jedna z důchodkyň na vrcholu okomentovala slovy " ten pán má toho nějak hodně " a já zamachroval, že trénuju na vyšší hory. Ona opáčila zda jsem byl na Lysé hoře a já musel s pravdou ven, že nebyl. Tak jsem aspoň podotkl, že jsem byl v Tatrách. Potom jsem rychlou chůzí sestoupil do Bílky, minul dvě turistky a po žluté jsem šlapal do Bořislavi. Cesta luxusní, zpočátku po místní komunikaci a potom chvilku lesem a byl jsem v Bořislavi. Proti Žimu velká vesnice s hospodami i s Jednotou. Do odjezdiu vlaku jsem měl dvě hodiny a tak jsem nejdříve vyrazil na nádraží a potom jsem chtěl vyzkoušet místní hospodu.

Když jsem dorazil na nádraží, za minutu přifrčel nečekaně motoráček a já pokračoval k domovu. Jel jsem opět stejnou cestou, přes Lovosice a Kralupy zpět do Kladna. Jenom spoj v Kralupech už tak nenavazoval jak ráno, a tak jsem si odskočil do hospody na pivko a něco k jídlu. Po chvilce odpočinku jsem nasedl do Regionovy a dojel do Kladna. V 18 hodin jsem vystoupil z vlaku a můj super výlet skončil.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedl jsem se z části z vlastních zásob a byl jsem rád, že jsem je měl. Po zvolené trase nebyla skoro žádná možnost občerstvení až na Bořislav.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásná příroda středohoří opět nezklamala a opět se ukázalo, že čím dále od Prahy či větších měst jsou železniční zastávkami jen přístřešky, nebo spíše torza přístřešků a pro kladeňáky zcela běžné vlaky Regionovy jsou pro místní luxus. Jinak vlaky jely včas a bez problémů, jen rychlíkové soupravy už pamatují hodně. Není špatné si do batohu přibalit náhradní tričko, při výstupu na horu se docela zapotíte a kvalitní boty jsou žádoucí.